Narodil se v Toskánsku kolem roku 1020, v 53 letech byl zvolen papežem, dva roky na to začal prosazovat zákaz dosazování biskupů a opatů světskou mocí. To jej přivedlo do konfliktu s císařem Jindřichem IV., který se rozhodl spor řešit mocí. Papež jen roku 1077 donutil ke kající pouti do Canossy. Následně císař oblehl a dobyl Řím. Papež povolal normanskou armádu, která sice Řím dobyla zpět, ale následně se chovala tak strašně, že Řehoř uprchl do Salerma, kde zanedlouho zemřel. „Cesta do Kanosy" je i literárně používaným výrazem pro velké pokání.

Ve stejný den má svátek i sv. Beda. Tento vzdělaný benediktinský mnich žil na přelomu 7. a 8. století. Je autorem řady knih. Ve spise o pouštění žilou se zabývá i obezitou, na niž zná „lék nad jiné účinný": málo jídla, hodně práce a dvakrát denně běhat na mši do vzdáleného kostela.

V knize o přírodě dokládá, že veškeré Boží stvoření má materiální zárodky a že v přírodě jde o všeobecnou přirozenost věcí, což je v době počátků scholastických diskuzí o reálnosti pojmů mimořádně progresivní. Napsal i Církevní dějiny Anglie, počínající Caesarovým dobytím Británie a končící rokem 731, t.j. dva roky před svou smrtí. Je i autorem soupisu svatých mučedníků. V tomto spise, obsahujícím 114 jmen, se snaží oddělit historicky doložené osoby od legendických postav. Pranostika: „Na Bédův den začni sít len" „Když na Bedu prší, bude hodně myší. Úsloví: „Cpe se Bédoj do lejster" o člověku, snažícím se „Vstoupiť do dějin"   Aleš Jaluška