Významný papež a církevní učitel žil 540-604.Vdobě jeho intronizace v Římě řádil mor, na jehož zahnání uspořádal čerstvě zvolený papež modlitební shromáždění. Při něm uviděl nad městskou tvrzí anděla, zasouvajícího meč do pochvy. Tím okamžikem zkončil mor. Na počest tohoto zázraku Řehoř nazval tvrz Andělským hradem. Vycházel z idee absolutní služebnosti církve, je autorem papežského titulu "Sluha sluhů Božích". Založil církevní pěveckou školu, na níž sám učil. Je nejen autorem Gregoriánského chorálu, ale zřejmě i značek notového záznamu, určujících stoupání a klesání zpěvákova hlasu- t.zv. neumy. Je autorem "Liber regulae pastoralis", pojednávajících o vlastnostech dobrých duchovních a o povinnostech biskupů. Nejznámějším Řehořovým spisem je "Moralia in Job", pojednávající o utrpení spravedlivého. Za nadčasové považuji jeho konstatování, že "Je lépe účinně s trpícím mlčeti, než jalově o Bohu žvaniti". Z jeho "Dialogů", vyprávějících příhody ze života svatých, čerpali mnozí pozdější autoři. Toto dílo je plné neuvěřitelných zázraků, jimž Řehoř sám věřil.

5.9. sv. Viktorin. Atribut: voják s korouhví a říšským jablkem, drcený mlýnským kamenem. Prý žil kolem roku 100 po Kr. ve vyhnanství na ostrově Ponza. Vzdor vlastnímu ohrožení pomáhal pro víru pronásledovaným křesťanům. Mimo jiné přesvědčil dívku Domitilu, aby si své panenství uchovala pro "nejlepšího muže" a nepodlehla svodům syna římsk ého konzula. Odmítaný ctitel internoval Viktorina na svém statku, který tam uzdravil místního starostu, obrátil všechny vesničany na křesťanství a byl zvolen jejich biskupem. Teprve pak byl odsouzen k smrti, ale žádná sečná ani bodná zbraň mu nedokázala ublížit. Nepodřilo se jej ani oběsit či uškrtit, takže nakonec byl hlavou dolů pověšen nad pramen sirné vody, kde se konečně po třech dnech udusil. Neví se, proč má jako atribut mlýnský kámen, drtící jeho tělo. Dle jokerské písně z 10. století si Domitila stěžovala, že "z nejlepšího muže sirný špalek jest udělali, mou lásklu tak jest zahubili a cizácké víry muži jest mne dali"…, což poukazuje na nepochopení, neb Viktorin tím nejlepším mužem myslel "nejsladšího Ježíška", kdežto Domitila "Nejživějšího Viktorínka". Toto nepochopení se odráželo v úsloví paní Hu škové z Pustin "Muší zkončiť jak Vyktórýn" o muži, který si domýšlí, že rozumí. ženám
Pranostika:" Viktorin jasný- podzim krásný"

8.9.Narození Panny Marie. Historické pozadí tohoto svátku je nejisté: kanonická evangelia o Mariiných rodičích ani jejím narození nemluví. Tuto mezeru se snaží vyplnit apokryfní protoevangelium Jakubovo, obšírně vyprávějící o Mariiných rodičích Joakimovi (Jáchymovi) a Anně i o zázracích, spojených s jejím narozením. Popisovaný děj vyvolává podezření, že byl opsán z líčení narození posledního poctivého izraelského soudce Samuela (1. kapitola I. knihy Samuelovy). Za úsvitu tohoto dne sudetská děvčata házela do tekoucí vody křížalu, kterou si odložila 10. ledna – t.j. v den, kdy byla dle legendy Panna Marie zázračně počata. Po celých 9 měsíců nesměl ukrytou křížalu nikdo – zvláště ne žádný muž- vidět. 7. záři večer jí dívka vyndala ze skrýše, vzala si jí na nahé tělo a ráno jí tajně hodila o vody. Tím se dle paní Kavkové z Černé Říčky měla uchránit před "Říšnym pokušením počíť s ňákým nemrátem". Z dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie vychází úsloví: "Ten /tá si to vybrál/a za Márii" o dítěti, počatém ve zvláště hříšném svazku ( mezi nejbližšími příbuznými nebo byl-li otcem kněz či Žid). Uvedené dogma předkládá k víře, že Mariini rodiče se nedopustili dědičného hříchu, který dle něj od vyhnání Adama a Evy z Ráje provází klaždé lidské početí a narození. Pranostika: " Počasí na Panny Marie narození čtyři neděle není k zarazení". Na Polubném se v tento den stáčívalo "bzínčí" – čili víno z květů černého bezu, považované za velmi povzbudivé. Ve vinařských krajích se "zarážela hůl", čili se uzavíraly vinohrady, do nichž nesměl až do vinobraní nikdo vstoupit.

13.9. Jan Zlatoústý – znázorňován jako biskup s knihou v ruce, mající u nohou včelí úl. Jeden ze čtyř velkých učitelů východní církve žil mezi lety 347-407. Tento syn římského důstojníka se původně připravoval na karieru právníka a řečníka, což se později projevilo v logičnosti a řečnické dokanalosti jeho kázání, která jsou ukázkou jasného a srozumitelného výkladu zvolených témat – odtud přídomek "Zlatoústý". Křest přijal až v dospělosti. Roku 398 byl zvolen arcibiskupem v Konstantinopoli ( Istambul). Ostře káral nemravný život vládců i kléru, čímž proti sobě poštval jak biskupy, tak císařovnu Eudoxii, prosadivší jeho suspendování a poslání do vyhnanství, v němž po třech letech zemřel. Ve svém spise "O kněžství" mimo jiné ostře kárá hlavně kněžskou nezdrženlivost v jídle, pití a "nutných žádostech těla". Je i autorem sbírky kázání "O sochách". Jeho kázání jsou ukázkou jasného a srozumitelného výkladu zvolených témat. Dle legendy měla Janovi nepřátelská císařovna Eudoxie velmi těžké těhotenství, během nějž jí poustevník poradil, aby se usmířila s tím, komu ukřivdila a vše bude v pořádku. Císařovna prý odmítla s tím, že ukřivdila pouze jednomu muži a tomu se za žádnou cenu neomluví, neboť by tím přiznala, že je taková, jak o ní kázal. Její zdravotní stav se nezměnil a ona i s plodem při porodu zemřela… Úsloví: "Nemoch se učiť u Zlatoústka" o řečníkovi, mluvícím velmi nesrozumitelně. Bývalý příchovický listonoš jej použil o Miloušovi Jakešovi po jeho slavném projevu o pěstování bojlerů na chov.

14.9. "Povýšení svatého kříže" původně připomínalo vztyčení kříže, spojené s vysvěcením kostela, postaveného roku 335 císařem Konstantinem na jeruzalémském pahorku Kalvárie. Později měl svátek připomínat údajné opětovné nalezení kříže, na němž byl ukřižován Ježíš. Tuto vzácnou relikvii prý nalezla Konstantinova matka svatá Helena. Událost, o níž nemluví žádné starší církevní ani historické prameny, působí značně legendicky. Usilovnost, s níž dle legend Helena tento kříž hledala, se odrazila i v úsloví : "Pásla po tom jak Helena po kříži". Oproti tomo v konstatování, že někdo je "Tutovej jak tříšťka z kříže", se odráží pochybnost o pravosti množství "zaručeně pravých třísek svatého kříže, svatou císařovnou Helenou najitého". Škapulíře s touto relikvií byly oblíbeny zvláště koncem 18. století, kdy byly považovány za spolehlivou ochranu před soudní křivdou. Pranostika: "Po svatém Kříži podzim se blíží".

16.9. sv. Ludmila znázorňována jako žena se závojem nebo provazem kolem krku. Tato manželka knížete Bořivoje byla roku 921 zavražděna pravděpodobně na popud Drahomíry- své snachy, matky svatého Václava. Dle pověsti byla uškrcena vlastním závojem. Kronikář Kosmas píše, že v říjnu roku 1100 byl při svěcení kostela svatého Petra svědkem zkoušky ohněm, při níž zkoušená relikvie dokázala jak svou pravost, tak svatost své majitelky. Tumba se světčinými ostatky byla několikrát otevřena- naposledy roku 1981. Nejstarší v ní nalezené zbytky textilií mohou skutečně pocházet z 10. století. Pranostika: "Co Monika nestihne uvařiť, to Ludmila nestihne dosmažiť" (sv. Moniky je 27.8)

17.9. sv. Hildegarda z Bingen Tato "rýnská Sibyla" zemřela roku 1179, žila za vlády Fridricha Barbarosy, v době velkých zmatků a nepokojů. Vystupovala jako věštkyně brzkého konce světa, který přijde jako trest za bezbožnost. Z kláštera na Rupertsbergu nedaleko Bingen oznamovala světu své apokalyptické věštby a zjevení, plná záhadných symbolů a alegorií. To je i obsahem jejího hlavního díla "Scivias", v němž pomocí alegorických obrazů varuje před Boží pomstou za hříchy. Do češtiny toto dílo přeložil Jakub Demel, takže poprvé u nás vyšlo roku 1911 pod názvem "Cestyvěz nebo vidění a zjevení kniha 1." Hildegarda napsala i výklady evangelií a benediktinské řehole. Je i autorkou knih o přírodních vědách a lidském těle, které dokládají její pozorovací talent. Napsala i životopisy místních svatých stejně tak, jako básně a hymny. Vedle toho vedla korespondenci s papeži a císaři své doby, dopisovala si i s anglickým králem Jindřichem II., a svatým Bernardem Clairvaux.

20.9. sv. Eustach Atribut: jelen s křížem mezi parohy. Generál císaře Trajana uviděl na lovu jelena se zářícím křížem mezi parožím. Po tomto zjevení konvertoval ke křesťanství, za což byl následně degradován a v hanbě propuštěn. Protože ale do té doby vítězící armáda začala prohrávat, tak byl opět reaktivován – a válečné štěstí se opět dostavilo. Když byl vyzván, aby vedl děkovnou oběť olympským bohům, tak odmítl- a byl i s celou rodinou upečen. Eustach není zařazen do seznamu římských mučedníků a z počátků církve neexistuje žádná zpráva o jeho kultu. Epizoda s jelenem se objevuje i v životopisech jiných světců (sv. Hubert). Je pravděpodobné, že v tomto případě jde o zcela legendickou postavu. Přesto je uctíván jako jeden z patronů myslivců a lovců. Za svého jediného patrona jej považovali jizerskohorští pytláci, kteří se modlili, aby "nikdá neviďáli to, co Eustach svatej" – a mohli klidně střílet po všem, co budou mít na mužce. Úsloví: "Potkal křížovýho jelena" – o náhlém konvertitovi. Pranostika: " Eustach jezdí na strakatém koni"- o proměnlivosti počasí toho dne.

21.9.sv.Matouš- evangelista. Atribut: Postava člověka nebo anděla. Pravděpodobný autor jednoho ze čtyř kanonických evangelií byl původním povoláním celník, čili pravověrní Židé jím pohrdali jako kolaborantem, živícím se spoluprací s okupantskou římskou mocí. Ačkoli jej Ježíš povolal mezi své nejbližší učedníky, tak o jeho životě nemáme žádné jisté zprávy- dle Eusebia hlásal křesťanství jeruzalemským Židům, zatímco jiné prameny píší o jeho mučednické smrti v Etiopii nebo Perzii. Úsloví: "Musel jít za Matoušem" mluví o člověku, který opustil jisté koryto a vydal se za svou vidinou. Podobný význam měla i věta "Poradil se s Matoušem", kterou bývalý řídící učitel z Velkých Hamrů pan Petr Nesvadba ohodnotil čin státního úředníka, jenž po úspěšném projití politickými prověrkami v roce 1971 opustil výnosné normalizační koryto a odešel na hora pěstovat kozy. Pranostiky: "Na svatýho Matouše ráno do uší kouše" "Pohoda o svatém Matouši se čtyři neděle neruší"

26.9 sv. Kosmy a Damiána. Atribut: lékařské misky s mastí. V Arabii narozená dvojčata působila jako lékaři v Sýrii a Turecku. Není známo, kde oba bratři získali potřebné vzdělání, ani kdy a kde přijali křest. Za využívání svých lékařských úspěchů k propagaci křesťanství byli roku 287v Tarsu odsouzeni k smrti. Dle legendy měli být zastřeleni otrávenými šípy. Jed jim však neublížil, takže byli sťati. Legendy, doložené od 10. století, jsou plné zázračných uzdravení: zvláště úspěšní prý byli při léčbě malomocenství a hadího uštknutí, proti němuž prý pomáhala i voda z pramene, vytrysknuvšího na místě jejich popravy. Zajímavé je, že výplachy touto vodou prý pomáhaly i proti otěhotnění ze znásilnění…Rozšíření jejich kultu dokládá i jim zasvěcený kostel ve Staré Boleslavi, u jehož dveří byl zavražděn svatý Václav. Oba bratři jsou celkem logicky patrony lékařů. Jejich požehnaný obrázek prý dle paní Nichtgrunové z Hamrsk pomáhal "Ďůčatům, kerý pally do haňby, aby to z nich vypallo" – čili ke chtěnému potratu. Modlitba k oběma bratřím prý pomáhala i při jakékoli otravě nebo nemoci, u níž se předpokládalo, že je následkem kledby(uřknutí). Úsloví:"Muší se molliť ke dvou dochtorům" o člověku, kterého ostatní považují za jedovatého. Pranostika: "Na Kosmu a Damiána zebe rosa z rána."