Juda Tadeáš je tradičně spojován s bratrem apoštola Jakuba, zmiňovaným v Novém zákoně. Bývá zaměňován i s jedním z Ježíšových bratří, zmiňovaných v evangeliích. Část biblických komentátorů jej považuje za autora Judovy epištoly. Dle nepotvrzené tradice byl po misijním působení v Arménii umučen v Persii. Spolu s ním byl umučen i Šimon. Arménská církev považuje Judu Tadeáše za jednoho ze svých patronů. Obecně je považován za přímluvce lidí v tísni, což naznačuje i úsloví: „Tomu nemůž pomocť ani svatej Jůda", mluvící o beznadějně ztraceném člověku.

Šimon, řecky zvaný „Zélotes", případně aramejsky „Kannaj" – obojí znamená „Horlivec". Biblisté předpokládají, že než přijal Kristovo učení o lásce ke všem, včetně nepřátel, tak se hlásil k militantní nacionalistické sektě zélótů, bojujících proti římským okupantům Palestiny se zbraní v ruce. Je však možné, že pouze pocházel z města Kana, proslaveného Ježíšovým zázrakem na svatbě, při němž byla voda změněna ve víno. O Šimonově životě se toho moc neví. Tradice praví, že po Ježíšově smrti nejprve hlásal evangelium v Egyptě, později odešel do Persie, kde byl spolu s Judou Tadeášem umučen.

Úsloví „Tá ho zjinačila jak Kristus Šimona" mluví o ženě, změnivší bouřliváka v beránka. Lidová hláška, označující jednoho hostinského za „Protikrista" vypovídala o tom, že z vína dělal vodu… Pranostiky: „Na Šimona a Judu pro kožich na půdu" či „Šimona a Judy – tvrdnou na úpoli hrudy" netřeba komentovat.   Aleš Jaluška