Bývá znázorňována jako dárkyně almužny nebo jako šlechtična, nastupující na loď. Po smrti svého druhého manžela Otty I. se dostala do konfliktu se svou mocichtivou snachou, řeckou princeznou Theofanou. Aby neprohlubovala rozpory, hrozící válkou, tak se raději vrátila do rodného Burgundska. Zemřela v jí založeném klášteře v alsaském městě Seltz. Velmi si jí vážil opat slavného kláštera v Cluny, svatý Odilo, který ji nazýval „zázrakem ženské krásy a trpělivé křesťanské pokory, dobroty a snášenlivosti."

Úctyhodnou dle něj byla proto, že na intriky a nenávistné akce své snachy a později i ženy svého vnuka odpovídala slovy i činy křesťanské lásky. Je zaznamenáno, že svým rytířům, vedeným obávaným válečníkem Hákonem, zakázala trestnou výpravu proti Theofaně. Podporovala plán opata Odila zavést povinnost přerušovat o takzvaných „Svatých dnech" všechny nepřátelské i válečné akce. Těchto dní „křesťanského míru" mělo být v roce minimálně 253! Adelaida tvrdila, že ten, kdo neumí odpouštět a milovat ani o Vánocích, Velikonocích a o svátcích svatých mučedníků, je horší než zapřísáhlý pohan a patří do nejhlubšího Pekla.

Úsloví: „Tu by mušíla proplesknouť i Adéla" o snaše, nenávidějící dle paní Podrazilové svou tchyni „až za kerchou".

22. prosince – sv. Servulus. Zemřel r. 580. Atribut: žebrák u kostela. Papež Řehoř Veliký píše ve svých „Rozpravách" o ochrnutém žebrákovi u římského chrámu sv. Klimenta, který prosil kolemjdoucí nejen o potravu pro tělo, ale i o sousto pro duši, t.j. chtěl, aby mu přečetli kousek bible. Časem se jí tímto způsobem naučil znát tak, že uměl okamžitě navázat na kterýkoli úryvek. Zmíněný papež vyzdvihoval, že tento negramotný žebrák zná bibli lépe, než mnohý studiozus i nejeden mnohoobročník…

Příchovský pošťák pan Kučera říkal o někom, kdo se vlastní vůlí a houževnatostí vydřel nad dané možnosti, že „Žebral se Servélem".    Aleš Jaluška