Na tento den připadá svátek sv. Albína. Tento francouzský biskup velmi ostře káral příbuzenské sňatky, a to i mezi vládci. Odtud i úsloví, známé z trubadůrských písní říkajících o sourozencích, žijících v incestu, že „jest se před biskupem Albínem pod houni utekli." Svatý Albín zemřel roku 549.

2. března je v občanském kalendáři uvedena sv. Anežka Česká, v církevním kalendáři světců je však jako její svátek uveden 13. listopad. Převod byl učiněn roku 1990, po její kanonizaci, k níž došlo 12. listopadu 1989, tedy pět dní před vypuknutím studentských nepokojů, vedoucích k pádu vlády KSČ.

Anežka se narodila kolem roku 1211 jako poslední dcera Přemysla Otakara I. a Konstance Uherské. Vychovávána nejprve v cisterciánském klášteře v Třebnici u Wroclavi. Po návratu do Čech byla vychovávána v Doksanech premonstrátkami. Jako osmiletá byla zasnoubena se synem římského císaře Friedricha II. K realizaci sňatku však nedošlo. Ani další, politicky motivované námluvy nevyústily ve sňatek a Anežka se obrátila k Bohu. Na pozemku, který dostala od svého bratra – krále Václava I.- založila klášter klarisek, což byla ženská modifikace františkánů, založená spolupracovnicí sv. Františka z Assisi, svatou Klárou. Papež Řehoř IX. přijal klášter pod přímou papežskou ochranu a nařídil, že Anežka musí být zvolena abatyší.

Roku 1233 založila špitál svatého Františka a 23 let poté získala pro špitální bratry statut řádu s vlastním erbem, kterým byl kříž s šesticípou červenou hvězdou. Tak vznikl jediný mnišský řád českého původu – křižovníci s červenou hvězdou, dnes sídlící na Starém Městě pražském, před Karlovým mostem. V tomto řádu slouží bratři i sestry bez kněžského svěcení.

Ve svých 27 letech se sice Anežka de jure vzdala funkce abytyše, ale de facto vedla klášter až do své smrti 2. března 1282. Během života vedla čilou korespondenci se svatou Klárou, která se o české abatyši vyjadřovala s úctou, přesahující rámec soudobé etikety a zdvořilosti.

Anežčina kanonizace nebyla jednoduchá, neboť nebyl znám její hrob, což znemožňovalo zkoumat její ostatky. O její svatořečení usilovala již roku 1328 Eliška Přemyslovna, později císař Karel IV. a opakovaně se o totéž snažily klarisky. Z roku 1455 je známa předpověď litoměřického probošta Jana Papouška, že: „V zemi české nenastane blahá doba pokoje a požehnání, dokud tělo svaté Anežky nebude nalezeno." Z tohoto zápisu vznikla legenda, že „v Čechách bude lépe, až bude Anežka prohlášena za svatou".

Blahořečena byla 3. prosince 1874 papežem Piem XII. a formální překážky její kanonizace překonal až 265. papež Jan Pavel II.
V lidové víře byla považována za světici již za svého života a od pozdního středověku se v okolí hradu Lemberka šířily pověsti o jejích léčivých zázracích.

Stejně tak se vyprávěly příběhy o zázračné pomoci, kterou poskytovala chudým, leč ctnostným dívkám. Dochovala se i pověst, že padesát let po své smrti na sebe vzala podobu fortnýřky jí založeného kláštera, která se zamilovala a se svým milým utekla do světa. Anežka v její podobě sloužila tak dlouho, dokud se pobloudilá jeptiška nekála a pokorně nevrátila do kláštera, v němž nikdo o jeptiščině hříchu ani o Anežčině zázračném záskoku nic nevěděl.
Časté legendy o zázračných uzdraveních či darech chudým mají kořen v Anežčině silném sociálním cítění, které se neprojevovalo jen neúčinným žvaněním, případně moralizováním. Velmi často je znázorňována jako pečovatelka o nuzné.    Aleš Jaluška