Během celého čtvrtka nařizuje lidová pověra jíst jen zelenou stravu – zvláště špenát, na horách nahrazovaný mladými kopřivami - a zajistit si tak celoroční zdraví. Na Zelený čtvrtek umlkají zvony, které dle staré pověry letí do Říma, odkud se vrátí až na Bílou sobotu. Pozoruhodné je, že s vírou v létající zvony měl roku 1923 problémy generál Umberto Nobile, chtějící na Zelený čtvrtek vzlétnout s předchůdkyní vzducholodi Italia: po nátlaku vlivných kritiků, poukazujících na to, že jeho loď bude zvonům na jejich svaté pouti překážet, startoval později.

V tento den se tradičně honil Jidáš, reprezentovaný zrzavým chlapcem. Jeho pronásledování, zahájené v kostele, bylo doprovázeno zvuky řehtaček a klapaček, z nichž některé byly tak velké, že musely být vezeny na trakaři. Od XVI. století jsou známy obchůzky, při nichž se nekoledovalo a jejichž říkanky byly zaměřeny proti Židům, obviňovaným z toho, že ukřižovali Krista.

Při čtvrteční hrubé mši umývají biskupové a řeholní představení dvanácti starcům nebo řeholním bratřím nohy. Službu, odvozenou od Poslední večeře Páně, kdy Ježíš myl nohy svým učedníkům a znázorňující pokornou služebnost církve, koná i papež. Od roku 1482 je znám zvyk ukládat proměněnou hostii do hliněného hrnku a stavět ji tak na oltář. V Sudetech se vystavovala v děrovaném hrnci, tak zvaném „povidláku".

Ráno, před východem slunce, vymetaly hospodyně dům a smetí vynášely na křižovatku cest, čímž měly dům zbavit blech. Ty se vyháněly i pomocí proutku kočiček, vysvěceného na Květnou neděli. Stejným proutkem bývaly v okolí Bzí šlehány po sukních i staré panny, o něž neměl krom blech nikdo zájem…

V lidových zvycích Zeleného čtvrtku měl velký význam med: krajíc s medem, snědený před východem slunce, po celý rok chránil před hadím uštknutím a vosím nebo sršním žihadlem. Stejně mazaný chléb, hozený do studny, zajišťoval dost vody. Po západu slunce hospodář vykropil dům a jeho okolí svěcenou vodou, nabíranou slaměným věchtem z dosud nepoužitého hrnce. Toto vykrápění, často spojené s ukápnutím medu, mělo dům chránit před čarodějnicemi. Na Příchovsku měl mít tento hrnek dvě ucha, přičemž za jedno jej držela dívka, která se chtěla do Vánoc vdát…   Aleš Jaluška