Byl ČM jen jičínský, nebo český architekt? Není to podstatné. Pro naše město je tu budova MOA, Studentský dům, Čeřovka, i Regulační plán. Ale i třeba počiny scénografické. Mnoho dalších návrhů i realizací.

Na vernisáži lidí hodně. I tohle dokumentuje zájem o město a jeho osobnosti. Věru bylo na co koukat. Možná mnozí porovnávali dnešní perfektní výkresy z počítače, s vystavenými plány domů, či celých sídlišť. Nádhera, ta ruční práce. My starší jsme asi s potešením hleděli na velkou kazetu rýsovacích potřeb. Podobnou, ale menší jsme používali. Leč naše výkresy … . Změnil se svět. Pohled na pěknou ruční práci stále těší.

Paní doktorka promluvila i o tom, jak byla kritizovaná současná nádražní budova, která není Musilovým dílem. Zmínila i, jak pan architekt respektoval napojení urbanismu na okolní přírodu. A vybavila se práce Jaromíra Gottlieba o Jičíně, jako městě čtyř krajin. Musilúv regionální plán byl přijat v roce 1938. On sám umřel v sedmačtyřicátém. Vida – kontinuita.

Hodně se rokovalo nad jednotlivými výkresy, či modely. Stala se tak vernisáž i setkáním s diskusí nad veřeným prostorem.

Výstavu s muzejním týmem připravila kurátorka Gabriela Petrová, která se omluvila kvůli mateřským povinnostem. Ale s lednovou komentovanou prohlídkou počítá. Vedle Jany Kořínkové je druhou jičínskou muzeoložkou s podobným současným mateřským posláním. Je to pěkné, co všechno muzejní děvčata zvládají.

Bohumír Procházka