Malířka Renata Štěpánková všechny přivítala, pan fotograf Josef Beránek taky krátce. Paní starostka Eliška Formanová trochu déle, protože dění v Bukvici je pestré. Pan učitel, písničkář a kytarista Matěj Čejchan zahrál tři písničky. Tak byla v sobotu 1. září zahájena výstava pastelů a fotografií.

Renata Štěpánková má to štěstí, že svoji vášeň, malování, může spojit se svým zaměstnáním. I když při své práci v propagaci KZMJ pastelky moc nepoužívá. Však si to vynahrazuje na obrazech. Není mnoho malířů, kteří pracují touto technikou. Jemné barevné tóny, nápaditá kombinace reálií s dekorem, pohled na naše bytí od muziky, přes motýly až po Valdštejnskou lodžii či Máchovo jezero, to jsou příklady díla, které vznikalo od roku 2009 do současnosti.

Když jede paní malířka na dovolenou, přiveze si odtud obrázek. Možná ne jeden. Takhle vznikla třeba vzpomínka na Domažlice. Když maluje Jezero, parník, tak se jí vlnění vody přenese až do mraků. Ale když se dvě kočičky dívají na měsíc, není si autorka jista, zda je to kočičí přátelství, či láska.
Řeklo by se – obyčejné pastelky. Těmi si přece malují děti. Vida. Zdali to je či není dětský pohled, to si rozhodne návštěvník. A kdyby byl? Není to dětské dívání nádherné?

Josef Beránek byl zase na dovolené na vinorodé jižní Moravě, jezdil tam na kole a fotil. Řádky vinohradů, mizející ze obzorem, jsou tedy samozřejmé. Avšak podstatné je, že i z ostatních objektů se pozná, z kterého kraje fotky jsou. Jen tady jsou kapličky vyzdobeny tak jemně malovanou krajkou. Jen tady se sejde větrný mlýn s prostým křížem. Pan fotograf to umí najít a přivézt.

S varhaníkem Vladimírem Turkem jsme spočítali, že hrál nejméně ve třinácti kostelích okresu. Samozřejmě i v Bukvici. Zahrál i na zakončení vernisáže. Na závěr Čechy krásné, Čechy mé.
⋌Bohumír Procházka