Jičínská Židovská škola přinesla v sobotu další příběh. Eva Sachs byla deportována do Terezína, přízní osudu přežila. Po válce odešla do USA, kde ve svých devadesáti letech umřela. Zbyly vzpomínky, dopisy, obrazy. Z dopisů a vzpomínek vznikla kniha. Jmenuje se Bolestné echo času a je tu k dostání.

Obrazy visí na stěnách. O kulturní událost postarali se ve spolupráci s o. p. s. Baševi Miloš Starý, Vladimír Železný, Jiří Kostelecký, kteří výstavu zahájili a o osudu Evy promluvili.

Česká Anna Franková, tak charakterizovali Evu přítomní pánové. Mluvili o setkání s malířkou. Slova v doprovodu obrazů. Její osud je zachycen v knize i ve výtvarnu.

Současný člověk čte si příběh podobný mnohým z té doby. V dopisech přítelkyni připomíná se příběh studentky v Terezíně. Možná spíš pocity. Často až mrazivě stručné. Podrobnější vyprávění je až v další části knihy. Už sepsané v pohodlí svobodného domova.

I vystavené obrazy (část je jich v knize) vznikly až pak. Ze vzpomínek. Ale taky i z běžného života současného. Akvarely, které se malířce vybavily, jsou nad všechna slova. Seřazení vězňové a stráž. Spící lidé. Ale i budovy, brány. Kámen a zdi. Jako zázrak epizoda, kdy byli převezeni vězňové na Křivoklát na práci v lese. Hajný se psem. A zase mříže.

Civilní obrazy z Ameriky tíhnou k abstrakci. New York. Ale v něm Central park. A zátiší. Květinové. Tyhle dva náměty, vězeňský a světský, jaký to protiklad. Nebo jen obraz jednoho života jednoho člověka? V jeho úžasné rozmanitosti a protikladu současného světa?

V odlehlé uličce, kousek od jičínského náměstí, je opět kousek židovského světa. Tentokrát se pojí s obrazy.

proChor