Kubín v datech
Josef Štefan Kubín se narodil v Jičíně 7. října 1864 a zemřel v Praze 25. listopadu 1965. Po absolvování jičínského gymnázia začal studovat lékařství, nakonec ale přešel na filozofickou fakultu, kde dokončil obor český jazyk, francouzština, němčina. Působil jako středoškolský učitel v Praze, Kutné Hoře, Jičíně… K literární tvorbě se dostal až po odchodu na penzi, psát začal po své šedesátce. Do povědomí lidí se zapsal především svou folkloristickou činností, sbíral lidové pověsti a vyprávění, nejen z Podkrkonoší, ale i z Pošumaví. Méně známá je jeho překladatelská činnost – z francouzštiny přeložil Píseň o Rollandovi, publikoval i jazykové publikace o francouzštině. Od roku 1934 byl členem Královské české společnosti nauk, po válce Akademie věd, později také Národopisné společnosti, od roku 1962 pak i členem mezinárodní společnosti pro výzkum lidové slovesnosti. Neminula ho ani československá státní ocenění – byl jmenován zasloužilým i národním umělcem. Zemřel na vrcholu slávy v požehnaném věku 101 let.

Jičínský rodák Josef Štefan Kubín je právem oslavován jako pilný sběratel lidových vyprávění a uctíván jako spisovatel neopakovatelných povídek, humórek a novel. Tento aspekt Kubínovy osobnosti zůstává provždy nezpochybnitelný.

Vážné problémy však vyvstanou v okamžiku, kdy se dotkneme Kubínovy charakteristiky jakožto člověka. Kubín sám své soukromí úzkostně střežil. Všechny dosavadní práce v tomto směru spoléhají výhradně na informace sdělené samotným Kubínem, nebo jsou založeny na pocitech a dojmech ze setkání s touto mimořádnou osobností. Vznikla tak celá řada na samou hranici pravdivosti jdoucích generalizací a zkreslených polopravd, které jsou dodnes neustále dokola stereotypně opakovány a přemílány a které se vžily natolik, že se staly pevnou součástí veřejného obrazu Kubínova života a osobnosti. Mezi vědeckou i laickou veřejností se tak ustálil obraz Josefa Štefana Kubína jako veselého, rozšafného, zároveň i moudrého staříka, který s ušmudlaným, šikmo posazeným kloboučkem na stříbrošedé hlavě obklopen svými nejmilejšími přenáší třaslavou rukou na papír to nejhezčí, čeho nabyl mezi prostým lidem. Stokrát opakovaná lež se stala pravdou.

Asi nikdo by nepodezíral bodrého folkloristu, že by byl schopen vymáhat sporný honorář z majetku neprávem odsouzeného člověka, vydírat svého představeného poukazováním na údajně zničené zdraví, psát pomlouvačné dopisy, nebo že by se pro svůj klid a pohodlí zcela vzdal nejmenší možnosti ulehčit vlastní dceři v jejím krutém osudu. V okamžiku, kdy byla jeho dcera Vlasta za druhé světové války zatčena gestapem za aktivní levicový odboj, souzena a posléze uvězněna v nacistické káznici ve Waldheimu, kde r. 1942 zemřela, projevil se Kubín jako obzvláště necitelný otec a manžel, který se staral hlavně o sebe a svůj klid. Jeho manželka si později zoufala: … kdyby si jen vzpomněl, když byla zatčena, jak se bál – a mně zakázal, že ho nesmím vyrušovat, že si nedá své roky zkazit a že si to měla dělat na svůj vrub a ne pod jeho střechou, nikdy jí řádeček nenapsal, nenavštívil, o nic se nestaral…

Není se potom co divit, že Kubín projevoval udivující vlažnost i k nešťastným osudům svých známých v době nástupu komunistického režimu. On sám se díky kolaboraci s režimem dostal na výsluní, kde se těšil udělování čestných titulů a sklízení vavřínů slávy. Až patologická slabost pro peníze Kubína nakonec zcela pohltila. Ke konci svého života nemalé úspory raději pálil po hrstech, než aby je komu zanechal. Vinou konfliktní povahy ani neměl komu, neboť s dětmi z prvního manželství se stýkal spíše formálně a s většinou přátel se rozešel ve zlém. Může-li pak být něco hroznějšího na světě? Žít vedle takového sobce mstivého – který stále něčím podezírá – a pak se mstí – a dělá peklo ze života.

Výše uvedené informace jsou jen zlomkem výsledků dlouholetého a neuvěřitelně pečlivého archivního studia českého historika PhDr. Zdeňka Rubeše, Ph.D., který se jako vůbec první pokusil na základě dosud nepublikovaných rozsáhlých archivních materiálů sepsat kritickou Kubínovu biografii. Jeho práce není dehonestujícím a modlu bořícím spiskem, nýbrž vysoce erudovanou prací, která si získala všeobecný respekt a uznání vědecké veřejnosti, a kterou lze pokládat za jednu z nejzásadnějších a nejobjevnějších biografických monografií posledních let.

Po dvouletém snažení se nám podařilo domluvit i přednášku pro jičínské publikum, která proběhne v pátek 29. ledna 2016 v 18:00 hod. v Porotním sále jičínského zámku.

Příspěvek Zdeňka Rubeše nazvaný Josef Štefan Kubín – Skutky soukromé, skutky veřejné si klade za cíl nově přečíst a v širších souvislostech zhodnotit osobnost J. Š. Kubína s akcentem na dosud zcela opomíjené kapitoly jeho života a doplnit poznatky k jeho národopisné práci. Dále se zaměřit na posledních dvacet let Kubínova života, objasnit styl jeho tvůrčí práce, konfrontovat Kubínovu reflexi sebe sama a svých děl s požadavky, nároky a charakterem doby. Těžištěm referátu ovšem bude ojedinělý vhled do Kubínova soukromého života, do okolností tragické smrti jeho jediné dcery Vlasty, ale také odhalení kořenů Kubínova jednání, které vyústilo v bezohledné vymáhání peněz z majetku komunistickým režimem žalářovaného nakladatele Ladislava Kuncíře.

Určitě si nenechte ujít jednu z nejzásadnějších přednášek, kterou jsme pro vás kdy připravili!   Pavel Kracík