Jeho letošní ročník byl teprve druhý, počítáme-li i nultý ročník v roce 2017 třetí, ale přivedl do regionu celou řadu zajímavých umělců. A protože na programu už zbývá jen závěrečný koncert, vyzpovídali jsme oba protagonisty a pořadatele - operní zpěvačku Karolínu Žmolíkovou, nově po sňatku Cingrošovou, a moderátora a publicistu Václava Žmolíka.

Jaký je zatím letošní festival?
Václav: Podle mě zatím moc milý a úspěšný. Měli jsme zatím všude plno, diváci se tvářili vesměs spokojeně a užívali si jednotlivá vystoupení. Zdá se, že klasika táhne.
Karolína: Ano, zatím festival probíhá skvěle a my jsme plni pozitivní energie. V Českém ráji je veliká spousta skvělých lidí, kteří na naše koncerty pravidelně chodí, někteří dokonce na všechny a také to dělá festival krásným. Každý koncert, věřím, je nezapomenutelným zážitkem. Děláme vše pro to, aby to tak bylo.

Který koncert jste si nejvíc užili?
K: Já osobně si užívám všechny. A to platí nejen o festivalu, ale o koncertech vůbec. Když se člověk na koncert dobře a poctivě připraví, nemá pak důvod si ho neužít. Na festivalu Hudba z ráje je to snad ještě více umocněné tím, že se zde cítím doma a znám v tomto kraji mnoho lidí. Koncerty tady jsou osobní a srdeční záležitostí.
V: Moc mě bavil náš španělský program V rytmu flamenca, který jsme uvedli na zahradě Šrámkova domu v Sobotce. Koncert se konal pod širým nebem, bylo děsné horko, země vyprahlá, a hrozilo, že každou chvílí přijde bouřka. Našemu vystoupení to dodalo jedinečné napětí, další velkou energii. Mezi těmi rozpálenými zdmi historických domů ve stínu starobylého kostela jsem se cítil opravdu jako někde ve Španělsku. Publikum „šlo“ navíc od začátku s námi. Moc jsem si užil i operní program v kostele v Markvarticích, kde jsem se pocitově a náladou s chutí napojil na umělce o generaci mladší: Karolínu, pěvce Daniela Klánského a klavíristku Luďu Juránkovou. I tam bylo báječné publikum. Stejně jako na zahradě Šolcova statku v Sobotce, kde jsem zpovídal legendu českého herectví, a dovolím si tvrdit svou kamarádku a báječnou ženu Zdenku Procházkovou. Byla jako vždy moudrá i vtipná, rozverná i vážná. I tam nám hrozil déšť, ale naštěstí opět nepršelo. A na všech koncertech jsem obdivoval Karolínu, jaké podávala soustředěné a suverénní výkony. Platí to i o koncertě v mladějovském kostele svatého Jiljí s harfistkou Zbyňkou Šolcovou a mladou zpěvačkou Barborou Veselkovou. Bohužel jsem nebyl na koncertě Melodie, které milujeme na Šolcově statku, ale prý se také moc povedl.

Kdo všechno zatím na festivalu vystoupil?
K: V letošním roce jsme zatím měli možnost přivítat například basbarytonistu Daniela Klánského, který je hostujícím sólistou ND v Praze, ale i dalších divadel po celém Česku, harfistku Zbyňku Šolcovou, která patří k české špičce ve svém oboru, rakousko-českou herečku Zdenku Procházkovou, se kterou vedl táta besedu a které je již úctyhodných 93 let, a přesto vážila cestu až k nám do Ráje, což je úžasné. Dále také mojí skvělou dvorní klavíristku a varhanici Ludmilu Juránkovou nebo kytaristu Miroslava Žáru. Interpretů je opravdu mnoho.
V: Je to tak. Produkce, tedy Karolína, byla dokonalá… (smích)

Jaké bylo publikum?
K: Publikum na našich koncertech je vždy milé a vstřícné. Myslím si, že hodně našich návštěvníků již ví, že od našich koncertů může očekávat příjemnou atmosféru, prvotřídní interprety a také zajímavé náměty, a s tím na naše koncerty také chodí.
V: Opět nemám, co bych dodal.

Událo se něco překvapivého nebo nečekaného?
V: Naštěstí ne. já měl překvapení jen milá a příjemná. Tím hlavním je zjištění, že už máme své publikum. Na každém koncertě jsem tak polovinu lidí vždy poznával… To je moc příjemné vědět, pro koho vystupujete.
K: Festival zatím probíhá bez větších problémů a karambolů. Snad jediné, co mě na letošním ročníku mrzí, je zrušený varhanní recitál 31.8 v kostele sv. Jiljí v Mladějově. Bohužel se tak stalo z důvodu nedokončené opravy varhan a stav těch dosavadních je bohužel takový, že na ně recitál nelze zahrát. Stalo se tak z důvodu nemoci pověřených osob a my jako organizátoři festivalu s tím bohužel nejsme schopni nic udělat, což náš velice mrzí.

Jak vznikla povedená grafika festivalu?
K: Z té máme opravdu velikou radost. Je takovým poznávacím znamením na všech plakátech a nejen nám, ale i našim návštěvníkům a fanouškům se velice líbí. Vytvořil ji můj kamarád skvělý výtvarník a malíř Roman Sedlák, který naprosto přesně vystihl můj požadavek.
V: Ano, Roman je moc šikovný. A hlavně se nechává inspirovat meziválečným obdobím, 20. a 30. léty 20. století, což je doba, jejíž styl máme s Karolínou oba rádi. Koncept vymyslela Karolína. Trosky a my dva. A Roman už to dotvořil. A musím říci, že se cítím na Romanových Troskách víc než dobře. A Karolína? Té to na logu sluší stejně jako ve skutečnosti…

A co čeká diváky na závěrečném galakoncertu 30. srpna v kostele svatého Jana Křtitele v Újezdu pod Troskami?
V: Věřím, že to bude velký zážitek. Jeho dramaturgii, podobně jako u ostatních koncertů, měla ve svých rukách Karolína. A sám jsem zvědavý na program. Těším se na to, že to bude barokní hudba.
K: Závěrečný koncert bude, jako každoročně, takovou třešinkou na dortu. Jako každý rok, i letos jsme si pozvali hvězdu klasické hudby, a letos to budou hned dvě. Světoznámý hobojista Vilém Veverka a cembalistka Barbara Maria Willi. Oba jsou specialisty na barokní hudbu, a ač to bude moje první spolupráce s nimi, již teď vím, že to bude skvělý koncert. Vilém i Barbara jsou velikými profesionály, kteří se pohybují nejen na českých, ale také světových prknech, a zároveň jsou velikými showmany. Je na co se těšit.

Prázdniny brzy skončí. Co vás čeká v nejbližších měsících?
K: Já hned v září odstartuji svou druhou sezónu v ND Moravskoslezském v Ostravě, jehož jsem hostující sólistkou. Také mě čekají pěvecké kurzy na zámku v Litni, které povede skvělá sopranistka Martina Janková a celé vyvrcholí koncertem v Sukově síni Rudolfina v Praze. Do toho mě samozřejmě čeká mnoho koncertů. Koncem září vystoupíme s naším projektem Ve víru flamenca aneb Španělské poblouznění v Berlíně a také zazpívám na koncertě ve Španělském sále v Praze, na kterém se představím s ryze barokním programem. A mohla bych pokračovat dále a dále. Zkrátka se nikdy nenudím.
V: Také mě čekají samé hezké věci. Na Českém rozhlasu Dvojka moderuji sobotní cestovatelský pořad Po Česku, ve kterém mě čekají další hosté i další reportáže z naší země. Česká televize uvede 13. komnaty herečky Ilony Svobodové a pěvkyně Kateřiny Kněžíkové, na jejichž vzniku jsem se podílel a které moderuji, tedy v tomto případě „odemykám“. Na podzim odstartuji své besedy ke knize a televiznímu cyklu Krajinou vína, který před prázdninami vysílala Česká televize. Jednu budu mít už v září v oranžérii zámku Sychrov a jinou na festivalu Jičín, město pohádky v Jičíně. A pak mě čeká celá řada výjimečných moderací, například Pocty české památkové péči na Pražském hradě anebo velké akce k 30. výročí Sametové revoluce na letišti Hradčany u Ralska. Konečně se těším na tradiční podzimní pobyt na moři. Každý rok jezdím na Českou námořní rallye. Moderuji tam a natáčím, ale přece jen jsem na plachetnici, což mám moc rád.

Určitě už přemýšlíte o dalším ročníku festivalu. Co tedy plánujete na příští rok?
K: O dalším ročníku již samozřejmě přemýšlíme. Zatím nechceme nic prozrazovat, ale chystáme se na příští rok festival rozšířit o další krásná místa Českého ráje. Rýsují se nám spolupráce s dalšími skvělými muzikanty a také bychom rádi, aby se festival dostával do hledáčku více a více lidí, na čemž samozřejmě budeme pracovat v průběhu celého roku.
V: Ano, určitě bychom rádi rozšířili počet míst, kde se festival koná. Vedeme v tomto směru už konkrétní jednání. Zároveň dál chceme spolupracovat s partnery, s nimiž se nám spolupráce osvědčila v letošním ročníku. Logicky tedy koncertů bude víc než letos. Bude to i víc práce, ale těšíme se na to…

Václav Srbek