Zcela zaplněný sál se přímo od autora dozvěděl leccos zajímavého o tom, jak tato pozoruhodná kniha vznikala, kde bral inspiraci či podklady nebo jak se Miletín a jeho okolí otiskly do finálního textu. Jeho vyprávění prokládal druhý aktér, spisovatel a hudebník Josef Pepson Snětivý, který je též redaktorem a nakladatelem Vřetene osudu, četbou ukázek, svými sonety (občas i krajovými) a písněmi vlastními i převzatými.

Dostalo se přirozeně také na dotazy čtenářů – a více než dvouhodinové setkání se neslo na vlnách porozumění a sdíleného zájmu o slavného rodáka. Otomar Dvořák si navíc pochvaloval, že se nenaplnila jeho obava, že mu snad místní vytknou drobné nepřesnosti v lokalizaci či dataci jednotlivých událostí z Erbenova miletínského období. Nic takového se nestalo, naopak sklidil zaslouženou chválu za svůj úctyhodný literární počin.


Besedou však pobyt obou protagonistů v podzvičinském městečku neskončil. Hned ráno následujícího dne se k nim přidal kameraman J.O.P. studia Jiří Fišar a společně se vydali za pozoruhodnými místy, která pravděpodobně podnítila fantazii malého a později mladého Karla Erbena (či vlastně tehdy ještě Erbana). Začátek se nemohl odehrát nikde jinde než v jeho rodném domku.

Sklepy i studánka
Následně sestoupili do podzemí řádových sklepení, prošli místa jeho dětství a dospívání, neopomněli studánku Na Koši pod dnes již neexistujícím rybníkem Penížkem, popraviště, místo starého hřbitova, miletínské lázně s kaplí, jež ukrývá sochu sv. Jana Nepomuckého – jeho tvář je prý nejpřesnějším zpodobněním Máchovy tváře …

A jejich filmové putování, které diváci budou moct už brzy zhlédnout na televizní stanici Kinosvět, bylo zakončeno v místě nad jiné magickém – v Byšičkách. Tam všude nacházeli nejen pozoruhodné sepětí lidského díla a hrdé krajiny, ale nadmíru silného genia loci.

Na erbenovský filmový dokument (vzhledem k rozsahu toho, co bylo natočeno, se možná zrodí dokonce dva!) se Otomar Dvořák i Josef Pepson Snětivý už teď velmi těší, stejně jako na svou další návštěvu Podzvičinska. A děkují všem milým lidem, kteří jim byli během putování s kamerou průvodcem či pomocníkem – především paní Stanislavě Hlaváčkové a paní Růženě Švandové, stejně jako paní knihovnici Aleně Erbanové.