Příroda je úžasný prostor, ve kterém jakoby se zastavil čas. Šumění lesů a jemný vánek dodávají příjemnou atmosféru při zastavení se na našem putování Životem. Utichněme svá horoucí srdce a poddejme se zázraku přírody! V hloubi duše přemýšlejme, rozjímejme…


Ano - svou jedinečností mě příroda ohromila i dnes při putování od Nové Paky k Jičínu. Kolor listů zahalen ranní mlhou a lehkým šerem citlivě působil na lidské vnímání. Zříceninu Kumburk (kde mimo jiné velice rád pobýval i Karel Hynek Mácha) jsem nechtěla opustit.

Neklid

Jenže… v případě, když se příroda stává zrcadlem naší rozervané duše, k nám neobrací svou laskavou tvář. Přichází čas i na zamyšlení se nad našimi nešvary, bolestmi, neúspěchy. Náhle se ocitáme uprostřed nejistoty a zmatku. Sami. Neklidná příroda se prolíná s neklidem v našich srdcích. Člověk může utéci před vším - jen sám před sebou ne.


Přesto jsou i tyto chmurné chvilky k něčemu dobré. Člověk se sice ocitá sám uprostřed rozsáhlé nekonečné přírodní krajiny, avšak konečně má dostatek času na přemýšlení. Sestaví si žebříček hodnot pro něj nejdůležitějších. Vrcholem veškerého rozjímání bývá smíření, či rozhodnutí změnit zatvrzelé postoje, s nimiž nesouhlasíme, a chuť žít tak, abychom byli sami se sebou spokojení.