Většinou vyrážím někam do kopců, odkud pozoruji krajinu svého mládí a považujíc se za místního patriota kochám se pohledem na „své“ město. Ani nevím proč, ale vždy nakonec dojdu na jedno místo, kde kontroluji výzdobu „zvířecího“ vánočního stromku. Stalo se totiž tradicí, že zde jeden samostatně stojící stromek každým rokem někdo vyzdobí, aby se i zvířátka mohla mezi svátky dosyta přežrat, zažít žaludeční katar a několik žlučníkových záchvatů, tak jako my, „páni tvorstva“… Do výšky dvou metrů jsou zde každoročně navěšeny „pamlsky“ všeho druhu včetně exotického ovoce, po zemi se válejí hromady plesnivějícího chleba, mrkve a jablek…


V duchu si vždy představuji, jak za večerního ticha k tomuto stromku přicházejí nadšená zvířátka s malými žebříčky, aby si mohla k večeři natrhat čerstvé pomeranče, burské oříšky a letos nově i ananas.


Skutečnost je ovšem taková, že tyto pamlsky zůstávají nedotčeny a v klidu tam do jara plesniví, neboť plachá zvěř dává přednost suché trávě před chemicky ošetřeným tropickým ovocem z Kauflandu.

Tradice

Celý tento rituál je nakonec pouze zoufalou snahou některých rodičů, kteří se domnívají, že tímto způsobem naučí své drahé ratolesti lásce k přírodě a tradicím.


Ve stejném lesíku, zhruba padesát metrů od tohoto stromku již druhým rokem bydlí v ukrytém přístřešku pro bažanty bezdomovec. Zoufalý člověk ukrývající se před zraky veřejnosti zde čeká na smrt nebo vysvobození. Nechci tu blíže rozebírat problematiku bezdomovců, řešit jejich problémy či dokonce pátrat po důvodech jejich stavu. Jen mě napadlo, že by někde, třeba na druhé straně tohoto lesa, mohl celoročně stát takový „vánoční“ stromek právě pro tyto lidi. Občas bychom jim tam zašli „nasypat do krmítka“ či odložit nějaké použitelné šatstvo. Oni by nám pak třeba na oplátku přestali roznášet „svinstvo“ po lesích a dělat si své „igelitové brlohy“ v posledních zbytcích městské přírody.


Než zasílání dárcovských SMS na anonymní konta a sponzorování mnohdy pochybných nadací bychom pomohli „skutečným“ lidem ve svém okolí a zároveň tím své děti naučili, jak se chovat ke spodině této společnosti, která se bezpochyby bude do budoucna stále rozrůstat.


Nevím, jak vás, ale mne by podobný skutek o Vánocích zahřál daleko více než pomyšlení na šťastnou veverku loupající ananas či nadšeného srnce nesoucího domů srnčatům náruč „akčních“ řeckých pomerančů…