V důvodech vyhlášení celostátní stávky odbory uvádějí skutečnost, že se nejen v příštím roce, ale ani v dalších dvou letech nezvýší mzdové tarifní tabulky, a tedy objem navýšení mzdových prostředků téměř spotřebují platové postupy a další povinné platby, zároveň se vůbec nezvyšují prostředky na pomůcky, tj. na knihy pro učitele i žáky. Také nikdo neví, z čeho bude hrazen např. internet, modernizace počítačového vybavení… a to nehovoříme o zajištění reformy školství.

Argumenty

Z uvedených argumentů je patrné, že jediným důvodem stávky není „zvyšování platů“, i když není důvod, proč by učitelé jako jediní měli po desetiletí pracovat pouze z čirého nadšení.


Neznám povolání, kde by pracovník kývl na další a další úkoly kladené na něj shora (ve školství např. tvorbu ŠVP) bez otázky po ohodnocení. To nejdůležitější je ovšem vědomí, že podmínky vzdělávání musí být prioritou země.

Požadavky

Požadavek navýšení rozpočtu kapitoly školství o tři miliardy je v současné situaci velmi seriózní. I my považujeme za překročení ještě přijatelných hranic současné „zacházení“ se školstvím. Víme dobře, že veřejné mínění, živeno politiky i médii, bývá naladěno negativně, odmítavý postoj ke stávkám jako krajnímu řešení je formulován tak, že škola „bere děti jako rukojmí“.

Pravý opak je pravdou. Jedna věc je, že jednodenní stávka může být jen prvním krokem, mohou následovat daleko tvrdší. Druhou věcí je, že veřejnost, a především rodiče, by si měli uvědomit, že jde o naše děti, o kvalitu jejich vzdělání, a tedy o jejich budoucnost, a jít do stávky s námi. Protože učitelé nesou svou kůži na trh především pro ně, ne pro sebe.