Našlo by se mnoho škarohlídů, kteří mu před startem sezony předpovídali bleskurychlý konec.

Je mladý, s rolí hlavního trenéra nemá zkušenosti, v kabině nebude mít respekt. To všechno se říkalo na adresu čtyřiatřicetiletého trenéra. JIŘÍ MIČKA však přesvědčil. Na lavičce HC VCES Hradec Králové vydržel až do konce ročníku. A co víc, vydobyl si solidní renomé. Podceňovaný Hradec znovu po roce dotáhl do semifinále první ligy. Není důvod mu nesvěřit další práci.

Kdyby vám před sezonou někdo řekl, že skončíte čtvrtí po základní části a v semifinále play off budete trápit Ústí nad Labem, věřil byste mu?
Určitě ne. Věděl jsem, že nás čeká těžká sezona. Už z toho důvodu, že jsem přišel k týmu já. Nový a mladý trenér. Lidi čekali, jak bude hokej v Hradci vypadat, a jak si nový trenér povede. Věděl jsem, že kádr je oproti minulé sezoně oslabený, ale zase na druhou stranu osa týmu, klíčoví hráči zůstali. Věřil jsem, že se budeme motat okolo středu tabulky a play off nás nemine. Samozřejmě jsem čekal, že začátek bude takový jaký byl. (Hradec vyhrál poprvé až v 7. kole – pozn. aut.)

Pomalý start jste na střídačce přestál. Mužstvo se poté rozjelo a zastavilo se až v semifinále play off. Byl to úspěšný rok pro hradecký hokej?
Když si celou sezonu vyhodnotím, tak ano. Čtvrté místo po základní části, semifinále play off, celkově také čtvrtí. To je úspěšný rok.

Do sezony jste vstupovali s oslabeným a s omlazeným kádrem. Hodně vám ulehčila práci forma brankáře Filipa Luňáka?
Rozhodně. Filip byl ze začátku jasná jednička, což pro něho byla novinka. Dřív se v Hradci střídal s Koutským, nebo ještě předtím v Třebíči s jiným gólmanem. Ze začátku se s tím seznamoval, od října však začal podávat perfektní výkony a tým vytáhl až na čtvrté místo.

V play off ho ale nečekal happy end. V průběhu čtvrtfinále s Třebíčí se zranil, šanci dostal Tomáš Vošvrda a sezonní jednička se dostala do branky jen sporadicky. Bral Luňák nepříjemnou situaci statečně?
Bral to jako profík. Filip není egoista. V první řadě myslí na dobro týmu. Nejenom Filip věděl, že Tomáš Vošvrda má formu jako bejk a musí chytat. To se někdy v hokejovém životě stává.

Tlačit se na pozici jedničky měl původně i Jaroslav Jágr. Bylo jeho vystupování během sezony pro vás velkým zklamáním?
Bylo to s ním hodně zajímavé. Přišel do týmu a týden nato už lítal v pořádném maléru. Postupně se to s ním vleklo. V kabině se staly všelijaké věci, které zůstanou mezi námi. No, prostě to nebylo to pravé ořechové.

V obraně jste měli zkušené hráče, navíc jste v průběhu ročníku získali Aleše Křetínského. Ale také jste zapojili dva sedmnáctileté beky – Pánka s Čápem.
Už před začátkem sezony jsme věděli, že kdyby nám náhodou vypadl nějaký obránce, tak máme problém. Po nevydařeném začátku přišel Aleš Křetínský. I když to tenkrát bylo na hraně a Aleš mohl skončit v úplně jiném klubu. Pomohlo, že jsme se osobně znali z doby, kdy byl na vojně v Brodu. S panem Višňákem (generální manažer – pozn. aut.) jsme udělali všechno pro to, aby tady byl.

Byl příchod Křetínského jedním ze zlomových momentů?
Podívejte. Jakmile nastoupil, tak nám vnesl do obrany velkou jistotu. Uklidnil i beky kolem, celý mančaft. Jednoznačně to byl jeden z klíčů k podařené sezoně.

A Čáp s Pánkem? Je to budoucnost hradeckého hokeje?
I když každý je z jiného těsta, tak oba mají kariéru před sebou. Hokej v sobě zakořeněný mají. Teď jde o to, jak se svým nesporným talentem naloží. Můžeme o nich v budoucnu hodně slyšet, ale jeden z nich může zaznamenat 〜i propad.