Skvělý hokej, výborná kulisa a nervy až do poslední minuty. To byl rozhodující pátý zápas hokejového finále mezi Jičínem a Třebechovicemi.
A Jičín dokázal, že byl letos opravdu nejlepší, když svého soupeře porazil 4:2 a raduje se z mistrovského titulu. Nejvýraznější postavou byl bezesporu Václav Pletka. Borec s 747 starty z extraligy, se zkušenostmi z NHL nasměroval tým svého bratra, který Jičín trénuje, už v 9. minutě do vedení. To ještě v tentýž minutě umocnil gólem Žďárský.
Třebechovicím se podařilo dotáhnout na rozdíl jediné branky, ale to by Jičín nesměl mít ve svých řadách hráče s číslem 13 na zádech. Pletka dostal v poslední minutě první třetiny přihrávku před branku, ale neunáhlil se, puk s ledovým klidem poslal Borovcovi, který ho uklízel téměř do prázdné branky. A když v poslední minutě utkání trefou do prázdné branky zvýšil na konečných 4:2 znovu Borovec, mohl plný stadion v Jičíně začít slavit titul!
„Jsem za výhru strašně rád, myslím, že jsme si to zasloužili,“ říká Václav Pletka.
Stali jste se krajskými mistry. Už jste to stihli oslavit?
Po utkání jsme si sedli v restauraci, dali jsme si pár piv a malé oslavy proběhly. To hlavní teprve přijde v pátek a sobotu.
Ovlivňuje to, že většina hráčů chodí v týdnu do práce?
Přesně tak to je. Všichni máme nějaké povinnosti. Nemůžeme si dovolit nepřijít do práce, nebo být v pondělí mimo, protože nejsme profesionálové a každý musí být fit. Takže jsme to museli přesunout.
Vy jste tím profesionálem byl, dokázal jste vyhrát i extraligový titul, kam řadíte tohle vítězství?
Já si toho moc cením, i když je to krajská soutěž. Zápasy opravdu nebyly lehké a celá sezona byla hodně náročná. V krajském přeboru jsou kluci, kteří mají minimálně na druhou ligu. Ty duely měly bezesporu svoji úroveň. Já osobně jsem moc rád vůči bráchovi a kvůli lidem, co se o to výborně starají, že se nám to podařilo vyhrát.
Jak bylo náročné titul získat?
Bylo to opravdu těžké. Hráli jsme dvě série na pět zápasů v málo lidech. Nechápu kdo vymýšlí, že se hraje dvakrát v týdnu, v play off skoro třikrát. Nevím jestli si lidi nahoře uvědomují, že hráči chodí do práce, někteří vstávají v pět hodin, ve dvě končí, pak jedou na zápas, je to náročné. Právě proto jsem za titul moc rád.
V čem jste byli ve finále lepší?
Myslím, že jsme byli hokejovější. Oni dobře hráli do obrany, mají výborného brankáře, který pochytal spoustu šancí. Rozhodla asi ta hokejovost, že jsme si dokázali vytvořit mnohem víc šancí a nakonec jsme jejich gólmana překonali. Bylo důležité, že jsme jim v posledním utkání dokázali odskočit na rozdíl dvou branek, pak už jsme si to pohlídali.
Vy za sebou máte skoro 800. zápasů v extralize, kde stále berete motivaci?
Kdyby mě to nebavilo, tak bych tady nebyl. Jsem tu hlavně kvůli bráchovi. Slíbil jsem mu, že až skončím s profesionální kariérou, tak si půjdu zahrát právě do Jičína. Že to dopadlo takhle a sešla se skvělá parta, je bonus. Mladí kluci, kteří tady jsou Borovec, Brzák, Průšek skončili v juniorech a začali hrát právě v Jičíně. To znamenalo, že se tým parádně namíchal. Byly zde všechny vrstvy od mladých kluků, přes střední generaci a pár nás starších hráčů a dopadlo to skvěle. Zvládlo se to pro lidi, pro fanoušky, pro bráchu a také z toho mám dobrý pocit já.
Díky vítězství jste mohli hrát baráž o druhou ligu.
Dohodli jsme se v týmu, že se o to pokoušet nebudeme.
Baví vás předávat zkušenosti, které jste během vaší velmi bohaté kariéry nasbíral, mladým hráčům?
Já se o to snažím. V Mladé Boleslavi trénuji třetí třídu a juniory. Myslím si, že za svoji kariéru jsem pár kluby prošel. Byl jsem i v zahraničí. Troufnu si tvrdit, že hokeji trochu rozumím. Proto doufám, že těm klukům mám co předat. Miluji pocit, když trénuji mladé kluky, něco jim řeknu, oni to správně udělají a vidí, že to co jim říkám funguje. Zatím mě to hodně baví. Navíc si chodím zahrát i z důvodu, abych nepřibral (smích). Protože člověk toho času nemá tolik a je zvyklí na nějakou zátěž, takže i z toho důvodu pořád aktivně hraji.