Ano, do Jičína přišel na sklonku hokejové kariéry VÁCLAV PLETKA, dlouholetý hráč extraligy se zkušenostmi z NHL, AHL a české reprezentace. V neposlední řadě je to extraligový mistr. Václav Pletka bude v týmu mimo hráče zastávat i roli jednoho z asistentů hlavního kouče, kterým není nikdo jiný než jeho bratr Daniel. 

Václave, zkuste fanouškům přiblížit, jaké to bylo, když jste se dostal z mládežnického hokeje do toho profesionálního?
Samozřejmě to bylo něco, co jsem si vždy přál a byl to můj cíl. Živit se hokejem, to jsem si splnil. Hrál jsem NHL, KHL, dostal jsem se do reprezentace, což byl můj sen. Je to o něčem jiném, musíte vše přizpůsobit hokeji, koukat co jíte, pijete, jak trénujete. Jsem rád, že se mi to podařilo.

Váš start v extralize v Třinci byl impozantní. V roce 1999 jste se stal nejlepším nováčkem extraligy. Byl tento vysněný start tím nejdůležitějším krůčkem k stěhování do USA?
Asi to byl začátek vstupu do říše snů. Byla to první sezona a nevěděl jsem, do čeho jdu. Za tu první sezonu můžu poděkovat panu Hadamczikovi a všem spoluhráčům, kteří mi pomohli, např. Richard Král a Ladislav Lubina. První sezonu jsem dal 17 gólů, ale asi vetší zlom nastal druhou sezonu, kdy jsem dal 30 gólů a dostal se do reprezentace. Po sezoně mě draftovala Philadelphie a nabídla mi kontrakt.

V roce 2000 jste tedy odešel do Philadelphie Flyers. Jak na Ameriku vzpomínáte a jaký je hokejový život v organizaci NHL v porovnání s extraligovým zázemím.
Je to úplně jiný svět, všechno tam je na daleko větší úrovni, co se týká zázemí a postarání se o hráče NHL. Jsem rád, že jsem si mohl zahrát v NHL a splnit si dětský sen. Jen si vyčítám, že jsem tam nezůstal déle a nezabojoval o šanci hrát v NHL, protože si myslím, že není těžké ji hrát, když je člověk na takovéto úrovni, ale dostat se tam.

Většinu času v zámoří jste strávil ve farmářských Phantoms. Pár zápasů jste ale odehrál i za Flyers. Jaký je to pocit, když hokejista poprvé nastoupí v NHL, a jak na svůj první zápas vzpomínáte?
Bylo to něco neskutečného, do dneška vzpomínám na to, že tam bylo dvacet tisíc lidí a já jsem tam mohl hrát. Odehrál jsem něco přes 12 minut, škoda, že jsem nedal gól, měl jsem šanci a trefil tyčku. A je škoda, že těch zápasů nebylo víc.

Nakoukl jste i do české reprezentace. Jak byte zhodnotil svou reprezentační kariéru?
Myslím si, že jsem odehrál kolem čtyřiceti utkání. Škoda, že jsem nejel na žádnou velkou akci, jako je mistrovství světa, dvakrát mě poslali domů dva dny před odletem, protože přijeli hráči z NHL. Na MS jsem se dostal jen s dvacítkou.

Po dvou letech v Americe jste se vrátil do Třince a postupně prošel ještě Libercem, Karlovými Vary, Budějovicemi a Plzní. Na kterou extraligovou štaci vzpomínáte nejraději?
Asi na začátek v Třinci, kde jsem nakoukl do velkého hokeje a vlastně dostal šanci hrát extraligu. Každé angažmá mi ale dalo něco. Samozřejmě nejvíc vzpomínám na angažmá, kde se mi nejvíc dařilo, což je Třinec, Phantoms, Liberec a Plzeň. Nakonec i v Plzni jsem dosáhl na metu nejvyšší, dostal jsem se do klubu hokejových střelců a vyhrál titul mistra české extraligy.

Nyní jste hráč Jičína, ve kterém již působila velká řádka hokejistů z Boleslavi. Co od této výzvy očekáváte a co je vaším cílem a motivací?
Očekávám, že mě hokej na stará kolena ještě bude bavit a cílem je hrát takový hokej, aby mě bavil a pobavili se i diváci, protože pro ně se to hraje především, ať je to na jakékoliv úrovni.

V Jičíně nebudete působit pouze jako hráč. Zároveň spolu s dalším velezkušeným hráčem a kamarádem Pavlem Vajsajtlem budete asistent svého bratra. Jak na tuto roli pohlížíte?
Především budu jako hráč, trenér je můj bratr a ten bude mít hlavní slovo. Já jen občas řeknu své postřehy z pohledu hráče.

Co byte vzkázal jičínským fanouškům?
Aby nás chodili podporovat v co možná největším počtu a hlavně, aby je hra bavila a dělali jsme jim radost.

Hokejisté Jičína se již dnes představí na ledě Nové Paky, kde je čeká derby utkání druhého kola KLM (18.00).