Patriku, jak jste viděl zlatý úspěch českého týmu?
Pro mě to je velké překvapení. Nečekal jsem, že se dostanou takhle daleko. Ale všechno nám hrálo do karet, lidi nás hnali. A určitě nám pomohl příjezd kluků z NHL. Zacha, Pasta (Pastrňák – pozn. aut.), Palát a hlavně gólman Dostál, který nám v play off vychytal dva zápasy, kdy nedostal ani gól.

Čeští hokejisté budou hrát na mistrovství světa v domácím prostředí.
ANKETA: Na titul jsou pasování Švédi. A co český tým? V lepším případě bronz

Ještě než šampionát začal, jak jste tipoval výsledek nároďáku?
Tipoval jsem jako vždycky, že budeme ve čtvrtfinále (zasměje se), kde si myslím, že s Amerikou jsme zahráli asi jeden z nejhorších zápasů. Řekl bych, že tam jsme měli velké štěstí, že soupeř nám nedal nějaké góly, protože měl i víc šancí. Pak proti Švédům mě kluci ohromně překvapili, vítězství 7:3 jsem vůbec nečekal. No a ve finále jsem si myslel, že Švýcary porazíme.

Patrik Miškář.Patrik Miškář.Zdroj: Stanislav Souček/Mountfield HKČím to, že proti USA to byl jeden z nejhorších duelů?
I když naši dali ten jeden gól při přesilovce, tak se pak strašně zatáhli a vlastně jen čekali, co s námi Amerika provede. Tam nás zase podržel Dostál, bez něj bychom podle mě vůbec finále ani nehráli.

Byl tohle zlomový zápas a hráči si pak více věřili?
Je to možné. Když jsem pak viděl utkání se Švédskem, tak nic takového, že bychom se zatáhli a čekali víceméně na smrt, se nestalo. Pro ty kluky to bylo i trošku poučení.

Potom už přišlo finále. Kde jste ho sledoval? Byl jste doma, nebo jste vyrazil někam na velkoplošnou obrazovku?
Ne ne, byl jsem doma, kde jsme se dívali. Čekal jsem trochu víc od Švýcarů, ale oni hráli svůj systém a vlastně se čekalo na gól. Kdo ho dá první, ten vyhraje.

Patrik Miškář.Patrik Miškář.Zdroj: Mountfield HKCo jste říkal atmosféře v O2 aréně? Byl jste se podívat na nějaký zápas?
Jo, byl jsem na zápase s Nory, kdy jsme 1:3 prohrávali a nakonec jsme vyhráli 6:3. Víme, jakou Češi umí udělat atmosféru víceméně v každém sportu. Kanaďané a Američané to vlastně neznají, protože v NHL se takhle nefandí. Na tamní zápasy nesmíte pronést buben, trumpetu, na hokej vás nepustí s ničím, prostě můžete používat jenom ruce. Oni nejsou takoví, aby skákali a povzbuzovali jako naši. V tomhle směru mě to tedy ani nepřekvapilo a dá se říct, že jsem to čekal. Je to svátek hokeje a obzvlášť když jsme to vyhráli.

Myslíte, že to kluky spíš podpořilo, nebo je to mohlo třeba ve skupině i ve čtvrtfinále trochu svazovat? Přece jen byli pod tíhou, že hrajou doma, hodně lidí na stadionu, celá republika to sledovala a fandila…
Podle mě třeba ve čtvrtfinále je to hodně svazovalo. Tam se totiž rozhoduje o úspěchu a neúspěchu. Tím pádem je svazovali i fanoušci. Od toho zápasu s Amerikou si to začali užívat a hrozně jim to fandění i všechno kolem pomohlo. Já to vidím třeba na derby. Když hrajete doma, tak to pak člověk podá možná o půlku lepší výkon než bez toho fandění.

Radost fotbalistů Hradce Králové po vstřeleném gólu.
Hradec může reálně usilovat o Evropu. Co stojí za jeho vzestupem?

Překvapilo vás finálové obsazení? Že jsme se tam dostali my, to si přál každý z nás, ale že tam budou Švýcaři a ne třeba Švédsko nebo Kanada.
Podle prvotních nominací a všeho dalšího všichni říkali, že ve finále budou Švédsko a Kanada. My a Švýcaři jsme je porazili zarputilostí a srdíčkem, což oni do toho tolik nedali.

Takže hokejovost až tak nerozhodovala?
Kdyby to bylo jen o hokejovosti, tak Švédi měli v týmu tři nejlepší obránce NHL a my bychom to asi nevyhráli. Stejně tak je na tom Kanada, která ať přiveze kohokoliv, tak to jsou v NHL výjimeční hráči. Letos přivezli Tavarese, Cozense a to jsou hráči, co dělají v NHL třeba osmdesát bodů za sezonu. My takové nemáme. Máme jednoho, dva, což jsou třeba Pasta s Nečasem a to je víceméně náš strop v téhle době.