Hráči Dynama se vrátili domů, ale nejistota dalšího programu přetrvává. „Jednou z možností je, že se tento týden zase vrátíme zpět do Polska. Je fajn, že chodíme na led, na druhou stranu je to těžké, když říkáme, že nevíme, na co se připravujeme,“ říká v rozhovoru čtyřiadvacetiletý útočník Dynama Jan Mandát.

Poslední zápas jste odehráli před měsícem, potom karanténa a zákaz vnitřních aktivit. Jak jste přivítali možnost návratu na led, i když jste za ním museli cestovat až do Polska?
Jsme za to rádi, i když ty podmínky tady jsou docela armádní. Aspoň můžeme být na ledě, i když jednoduché to není, bruslíme kondici. Je to taková změna.

Trenér Milan Razým už před odjezdem říkal, že vás tam nejspíš čekají vojenské podmínky. Jaké to tedy ve Swidnici bylo?
Máme kabinu ve druhém patře, tak musíme chodit v botách a až u ledu si zavazujeme brusle. Máme malou kabinku, kde nás je asi patnáct. Je to spíše pro fotbalisty, moc místa tam nemáme. Ale účel toho, že jdeme na led, to splňuje.

Když jste poprvé viděli ledovou plochu, nelekli jste se, že budete hrát i jiný sport?
No, jsou tam kruhy na curling (směje se). To hřiště je hlavně dost široké, více se nabruslíme. Máme dva tréninky denně na ledě, k tomu navíc ještě jednu posilovnu. Je toho dost.

V jakém režimu se nesl po pauze návrat na led?
Jde o to, abychom do sebe dostali kondici na ledě. Je fajn, že nemusíme jen běhat někde venku a můžeme dělat to, co nás baví. Akorát ty podmínky tu nejsou úplně dobré, bojovali jsme trochu i s jídlem.

V Polsku jste rozděleni na dvě skupiny. Jak vypadá váš tréninkový den?
Máme ubytování kousek od stadionu, chodíme pěšky. Po snídani máme trénink, kde je každá skupina hodinu na ledě. Vždy tam jsou tři pětky, potom následuje posilovna venku. Odpoledne pak hrajeme modelový zápas proti sobě. Na konci ještě bruslíme bez puku kvůli kondici.

Už víte, co vás čeká po návratu domů? Zase tréninky na parkovišti a výběhy na Kuňku?
Zatím právě nevíme, je tady více možností. Jednou z nich je, že se tento týden zase vrátíme zpět do Polska. Uvidíme, v úterý máme určitě volno. Od minulého pondělí jsme trénovali osm dnů v kuse. Pak to vypadá, že možná pojedeme zpátky. Zatím čekáme, jestli už bude mít výsledek diskuze o tom, zda se v Česku začne hrát. A jestli budeme už trénovat v Pardubicích.

O možném obnovení nejvyšší soutěže se jedná. K čemu se zatím upínáte vy v kabině, když nevíte, kdy a jestli se začne hrát?
To je na tom to nejhorší. Je to nejistota, objevují se různé informace. Něčeho se můžete chytit, ale za pár hodin to může být jinak. Je fajn, že jsme tady spolu a chodíme na led. Na druhou stranu je to těžké, když říkáme, že nevíme, na co se připravujeme. A jestli se vůbec bude hrát. Psychicky je to náročné. Teď jedeme domů do Pardubic a pořádně nevíme, jestli se budeme vracet. Vše se tak řeší ze dne na den.

Je pro vás stěžejní ta varianta, že se extraliga obnoví, i když se bude hrát v této době bez diváků?
Určitě. Slyšel jsem o návrhu, že bychom měli hrát bez diváků a byli bychom testováni před každým zápasem. To by tady nikomu nevadilo, alespoň by se hrálo. Udělal by se kalendář zápasů a věděl byste, na co se připravujete. Je to na palici. Už se říkalo, že se to skoro rozjede, teď zase mohou přijít nová opatření. Nevíme, jak to bude. Teď řešíme i to, jestli nám Polsko nezavře hranice. Je to takové všelijaké.