Celou sezonu zdobí Dynamo velká střelecká aktivita. Tu si Padubičtí přenesli i do play off, ale s jedním velikým rozdílem. Nedokáží ji přetavit v tolik potřebnou produktivitu. Gólostroj ve čtvrtfinálové sérii s Olomoucí ještě tak nějak šlapal, ale v semifinále mu (zatím) došla šťáva a jen tak "škytá". Ve třetím utkání s Třincem pálili svěřenci trenéra Rulíka o sto šest, když si vypracovali 35 pokusů, ale ostré náboje si nejspíš zapomněli na východě Čech a Ondřeje Kacetla překonali pouze jednou.

To Třinec by mohl produktivitu vyučovat na vysoké škole. Na dvě branky stačilo Ocelářům pouhých čtrnáct projektilů a zbytek si odbránili, odblokovali či odbojovali. Mnozí mohou namítat, že takový hokej přece nemůže vyhrávat věčně, ale opak je pravdou.

Atraktivita se mnohdy nerovná úspěchu. Play off je specifická část sezony, kdy vyhrává účelnost a tu Třinec zvládá naprosto perfektně. Že je to styl hokeje nekoukatelný či nezáživný, to už je věc názoru, ale jedno se přiznat Třinci musí. Play off umí a není tedy překvapením, že vyřadil našlapanou Spartu a zatím poráží i největšího favorita celé soutěže z Pardubic.

Co z toho plyne? Radim Rulík musí své svěřence připravit na to, že tahle série rozhodně nebyla, není a ani nebude o hezkém hokeji, ale o tvrdé práci, kterou lze přetavit v úspěch tehdy, když se ubere na kráse, ale přidá na efektivitě. Jak toho docílit? To už je otázka na někoho jiného, ale je třeba na to přijít, co nejdříve. Nebo bude pozdě. Inspiraci si každopádně Rulíkova parta může vzít právě od trojnásobného obhájce titulu.