Dostál po první sezoně v zámoří: Musel se ze mě stát ještě větší flegmatik

Kdo ví, jak by se vyvinula jeho pozice na turnaji, kdyby si právě v inkriminovaném duelu nepřivodil malou trhlinu v postranním vazu v koleni, která jej ze zbytku šampionátu vyřadila. „V první chvíli mě nenapadlo, že to je můj konec. Myslel jsem si, že to bude dobré,“ říká brněnský rodák v rozhovoru pro Deník.

Další skandál Bartošáka. Bývalý reprezentant napadl otce, případ řeší policie

Jak k tomu zranění došlo?
Stalo se to v půlce zápasu. Křuplo mi v koleně, ale necítil jsem, že by se něco utrhlo, tak jsem to bral, že je to v pohodě. Jenže postupem času, když jsem klouzal dolů, bylo to nestabilní a začalo mi být jasné, že to není dobrý. Na druhou stranu jde pořádo nejlepší zranění kolene, co se mi mohlo stát. Navíc se to odehrálo na konci sezony. Kanadský brankář Chris Driedger si ve finále urval křížový vaz v koleni a bude osm až devět měsíců mimo hru. Tímto pohledem není těch mých pět nebo šest týdnů žádná tragédie.

Bylo ale těžké srovnat se s tím, že se po povedené premiéře na mistrovství světa v bráně už neukážete, obzvlášť když se rýsovala šance zabojovat o post jedničky?
Těžko říct, jestli se něco rýsovalo. Měli jsme od trenérů nalajnované, že já budu chytat první zápas, Karlos Vejmelka druhý. Zranil jsem se a netroufám a nechci si troufat tvrdit, jak by to bylo.

Překvapilo vás, když jste se dozvěděl, že půjdete do zápasu proti Britům?
Bylo skvělé, že jsem si odchytal první zápas za mužský nároďák a hned na mist-rovství světa. Šlo o výbornou zkušenost, kterou jsem si moc užil. Zvlášť když jsem přiletěl na poslední chvíli, balil jsem se narychlo. Říkal jsem si, jaké to bude, když třeba dostanu šanci, a pak jsem se dozvěděl, že si zachytám hned v prvním zápase. Fakt jsem se na to těšil.

V národním týmu jste se navíc sešli s bývalými parťáky Karlem Vejmelkou a Markem Langhamerem, s nimiž jste tvořili brankářské trio brněnské Komety v sezoně 2018/2019. Bylo příjemné znovu se s nimi potkat?
Bylo to strašně fajn. Na jednu stranu chce každý chytat, ale mezi námi panuje zdravý vzájemný respekt. Probírali jsme, jakou měl kdo sezonu, a byl jsem moc rád, že jsme se tak sešli.

Na mistrovství světa získal osmnáctiletý Jiřiček medaili. Nyní se třese na draft

Jaké pro vás byly oslavy bronzu?
Skvělé. Hodně jsme si to užili, stejně jako celý turnaj, celkově jsme vytvořili na šampionátu perfektní partu, kde si nikdo na nic nehrál.

Z čeho se skládá váš aktuální program? A kdy se naplno vrhnete na přípravu na další ročník?
Odpočívám doma s rodinou. Byl jsem v kině, navštívil ségru. Nabírám energii a rehabilituju. Příští týden letím do Tampere, kde se začnu připravovat na novou sezonu. Budu tam celé léto s tím, že se občas vrátím domů.

Proč míříte za přípravou do Finska?
Osvědčilo se mi to už minulou sezonu, která byla kvůli koronaviru podobně dlouhá jako tato. Je tam spousta variant, kde se mohu připravovat, nejen v Tampere, ale taky v menším městě poblíž. Po loňské přípravě jsem se cítil nachystaný nejlíp v kariéře, proto do toho chci jít znovu. Pro vás byla uplynulá sezona první kompletní v zámoří. Většinu jste odehrál na farmě v AHL za San Diego a nakoukl do čtyř zápasů v Anaheimu.

Jaký to pro vás byl ročník?
Výborný. Naučil jsem se plno věci. Byla to první sezona, takže jsem cestoval hodně nahoru a dolů do A týmu a zpátky na farmu. Není to vůbec jednoduché. Člověk je v takovém chaosu. Řeknou vám, že máte dojet do Anaheimu, přijedete tam a brzy vám řeknou, že se máte vrátit zpátky do San Diega. Život není nalajnovaný. Jsem flegmatik, ale musel jsem se naučit být ještě flegmatičtější. Hodně mě tohle pendlování mentálně zocelilo. Člověk musí podávat stoprocentní výkony v trénincích i zápasech, i když je na cestách, aby se zvládl přemístit z A týmu na farmu. Po té stránce jsem to zvládl.

V NHL už přestával věřit. Teď tu šanci nechci promrhat, říká Knot

Pomáhala vám v tomto vaše klidná povaha?
Ano. Hlavu jsem měl nastavenou dobře a moc si tu situaci nepřipouštěl. Taky jsem si párkrát volal s Dušanem Randákem, který pracoval v reprezentaci do dvaceti let. Potřeboval jsem si o tom občas s někým popovídat. Taky jsem volal rodině. V San Diegu mi pomáhal trenér brankářů Jeff Glass, který byl v podobné situaci během své hráčské kariéry, a dobře to tak zná. Radil mi třeba v některých detailech.

V NHL jste naskočil do čtyř zápasů. Jak vzpomínáte na lednovou premiéru proti Detroitu, kdy jste pomohl k výhře svého týmu 4:3 po nájezdech třiatřiceti zákroky?
Bylo to neuvěřitelné a hodně emotivní. Výhra se nerodila lehce a hodně jsme se na ni nadřeli. Detroit hrál velice dobře. V prodloužení nás zamkl, když jsme nemohli střídat, letěla na mě jedna střela za druhou a v ten moment člověk musel zůstat silný. Povedlo se ale vyhrát. Splnil jsem si dětský sen, to už mi nikdo nevezme.

Jaké jste měl reakce na tento milník?
Všichni mi to přáli. Těšilo mě, že mě kluci v kabině vzali mezi sebe. Přece jenom je mi teprve jednadvacet let, a tak očekávali, jak se s tím poperu. Byl jsem rád, že jsem jim pomohl k výhře. Jste známý pro své skromné vystupování.

Jak složité je udržet si ho v tak konkurenčním prostředí?
Je to úplně jednoduché. Člověk by měl být vždy pokorný. Dělám, co mě baví, což je to nejlepší, co může být. Zranění na šampionátu mi ukázalo, jak strašně rychle to všechno může skončit. Kdybych začal nějak řešit, že jsem na farmě a nevyhovuje mi to, tak by to nebylo dobré. Doma mě vždycky učili, že mám brát věci, jak jsou a s pokorou, přitom si jít za svými cíli.

Potlesk pro nenáviděné Rusy? Zámořská NHL uvízla v šedé zóně, sankce neřeší

První kompletní sezonu v zámoří máte za sebou. Co očekáváte od té příští?
Člověk doufá v to nejlepší. Ambice mám největší. Půjdu do kempu a budu se chtít porvat o místo v Anaheimu. Věřím si.

Zvykl jste si na život v Kalifornii?
San Diego je tam jednoz nejhezčích měst, je nádherné. Život jsem si užíval, ale jak jsem říkal, hodně jsem pendloval a v AHL se dost nacestujete. Když jsem byl tedy doma, tak jsem většinou spíš odpočíval.