Čeští kutilové vymírají. Muž si provrtal šourek, druhý si přilepil uříznutý prst

Nic není problém

Odjakživa to tak ale nebývalo. Jen namátkou jsem nahlédla do vlastní širší rodiny. Nikdy nikdo z obou rodů nebyl vyučen řemeslu, ale přesto byl snad každý manuálně zručný. Pradědeček, drobný rolník, vlastnící čtyři hektary půdy a louky, vedle vlastní práce vyráběl a prodával trakaře, pletl ošatky a košťata. Dědeček, obchodní zástupce firmy vyrábějící uzenářská střívka, maloval obrazy, vyřezával koně, vyráběl mýdla, postavil tři dřevníky a chlívek.

Další dědeček, právník, miloval práci se dřevem, vyřezal a postavil celé loutkové divadlo včetně kulis, ale také vyrobil vlastní malý radiopřijímač, elektrický gramofon a pračku. Jeden strýc, jaderný fyzik, pro své děti zrekonstruoval tři polorozpadlé venkovské domy, postavil chlív pro krávu, provedl všechny rozvody elektřiny a pokryl střechy. Jiný strýc, filozof, restauroval čalouněný nábytek, zasklíval okna, opravoval elektrospotřebiče, a když měl malé dcery, šil jim sukničky…

Při valašském rituálu voní sauna slivovicí. Lidé se potírají medem a kávou

V rodině se též traduje historka příbuzných – padesátníků Hanky a jejího muže Jana, archiváře a zapáleného kutila. Před lety navštívili italské město Altamura a ubytovali se v malém jednoduchém penzionu. Hned při příjezdu dostali varování od odjíždějících Poláků: „Je to tu fajn,“ říkali, „ale nesmíte si mýt nohy v umyvadle. My to udělali, umyvadlo vyvrátili a stálo nás to 100 eur!“ Bavili se německy a zpovzdálí z recepce je pozoroval jakýsi Srb. Zbystřil pozornost a vmísil se do rozhovoru. „Promiňte, já si také myl nohy v umyvadle…“ – „A utrhlo se?“ ptali se hned Poláci. „Utrhlo…“ – „A zaplatil jste 100 eur?“ – „Zaplatil…“

Umyvadlo lehce vytáhl

Majitel penzionu pak příbuzné temperamentně přivítal, přesvědčil se, že nejsou protestanti, které nenávidí, pohovořil o provozním řádu a upozornil, že ubytování je bez koupelny, na pokoji je jen umyvadlo, ale nemají si v něm mýt nohy… Jenže český host je (nebo alespoň tehdy byl) vynalézavý host. „To by bylo, aby umyvadlo neuneslo alespoň Popelčinu nožku mé paní,“ pomyslel si Jan a jal se podrobovat umyvadlo pečlivému vyšetření. „Aha, v tom je to…!“ Každá z konzolek, na nichž mísa seděla, byla upevněná třemi šrouby ve vykotlaných hmoždinkách, takže se daly ze zdi lehce vytáhnout. Náhoda, nebo fígl?

Ten den si ani jeden v umyvadle nohy nemyli. Ale hned druhý den vyrazil Jan do města, koupil hmoždinky jiné, větší, a také nové šrouby a sádru. Už za půl hodiny by umyvadlo vydrželo i šplouchání hroších hýždí. Majitel penzionu přišel před jejich odjezdem za nimi do pokoje a hned běžel k umyvadlu. Nejprve se ho dotkl, jen tak, jakoby nic, poté s ním zatřásl, a nakonec ho ze zdi takřka rval. Zesmutněl a pochopil. Prý se mohli dohodnout. Tohle měl vždycky jako dýško. Ceny jsou stále vyšší, daně závratné a on je jen chudák, který si chce trochu vydělat…

Kutilové u lékaře

Ty časy jsou pryč. Ubývá nejen kutilů, ale i spolehlivých šikovných řemeslníků. Vím, o čem mluvím. Nezapomenu na situaci, kdy se uvolnila obkladová dlaždice a rozbila záchodovou mísu. Stalo se tak dvě sekundy poté, co tam seděla malá dcera, takže mohla spadnout jí na hlavu. Koupelnu přitom rekonstruovala renomovaná pražská firma. Chlápek od stejné firmy, který nám dělal kuchyň, si zase nedokázal poradit se sestavením kuchyňské linky od švédské nábytkářské společnosti. Strávil tím týden, a nakonec ji musel dodělávat manžel s kamarádem.

Skvělý nápad, jak využít kuchyňský stůl

Není divu, že lidé se dnes občas stávají kutily nedobrovolnými, což má své neblahé následky. Již zmíněný portál Bezpečnost práce zveřejnil několik případů, k nimž ve snaze něco vlastními silami opravit či vyrobit došlo. Třeba právníka, který se pokusil sestavit regálovou stěnu z nerezových trubek. Když ji chtěl ve výšce tří metrů připevnit ke stropu šroubovacími hroty, stěna se zřítila k zemi i s ním. Pod trubkami si poležel několik hodin, než ho druhý den ráno nalezli jeho kolegové, a to v dost trapné situaci – uvězněn pod trubkami si totiž nemohl po celou dobu dojít ani na toaletu.

Useknutý prst přilepil lepidlem

Že i dobrý úmysl může být nepěkně potrestán, dokazuje případ amatérských jihočeských dřevorubců – tedy skupinky dobrovolníků, co se rozhodla odstranit letitý akát, ohrožující tamější kapličku. Použili k tomu lano, které zapřáhli za buldozer. Akát spadl na elektrické dráty a z několika okolních domů tak vytrhal nástřešní sloupky. Následně strom spadl také na buldozer a úplně zdemoloval jeho kabinu. A kořeny, které byly vrostlé do základů, nakonec poničily i samotnou kapličku, kterou se dřevorubci původně snažili zachránit.

Seriózní výčet nešťastných kutilských počinů pokračuje případem muže, jenž si způsobil klasické kutilské zranění – amputaci prstu při sekání dřeva. Na tom by nebylo nic divného, kdyby si dotyčný ve snaze prst zachránit nepřilepil odpadlíka zpátky vteřinovým lepidlem. Replantace tudíž už nebyla možná.

Jiný šikula si sice neuřízl prst, ale při vrtání dřeva, které nedržel ve svěráku, nýbrž mezi koleny, si provrtal šourek. Ve zprávě je doslova psáno: „Tento případ ošetřujícího lékaře tak rozesmál, že nejdříve vůbec nebyl schopný šít. Nakonec ale vše dobře dopadlo.“

Za kutily do muzea

Zdá se, že doba, kdy český člověk vyrobil a opravil cokoliv, je pryč.
I když ne definitivně. „Zlaté české ručičky“ připomíná například Muzeum kutilství v Polné. „Českoslovenští šikulové před rokem 1989 vytvářeli snad vše, nač si vzpomenete. A zdá se, že nenajdete obor, kterého se s úspěchem nezhostili. Mezi masově tzv. na koleně vyráběné přístroje patřily například sekačky na trávu, cirkulárky, nabíječky autobaterií, elektronické svářečky, rychlovarné konvice a další,“ vypráví jeho zakladatel Milan Říha. „Vznikaly také zahradní traktůrky, a někdy i naprosté unikáty jako amatérské osobní automobily nebo brýle proti migréně.“

Propadl Legu, jeho sbírka je úchvatná. O Velikonocích postaví nový Discovery

Mezi exponáty je řada neuvěřitelností, svědčících o tom, s čím vším si lidé dokázali poradit v dobách, kdy vlastní výroba byla jedinou cestou, jak něco získat. Například Milanem Říhou zmiňované brýle proti migréně zhotovil jistý Josef Valenta v roce 1987 z obyčejných plaveckých brýlí a LED diodek v nastavitelných frekvencích. Expozice se pyšní cívkovým magnetofonem, vlastnoručně vyrobeným českým Johnnym Cashem – Ladislavem Vodičkou. Stroj sestavil cca v letech 1966–1968. „Stálo by za to napsat o něm rozsáhlejší pojednání, vyráběl si také gramofonové desky,“ upozorňuje Milan Říha.

Nejstarším exponátem je benzinový zapalovač cigaret, vyrobený neznámým autorem v době první světové války. Muzeum disponuje bezpočtem dalších kuriozit, od podomácku zhotoveného traktoru přes jistič do auta po motocykl, na který Michal Nešpor v roce 1989 použil sedlo z kola značky Ukrajina. Vystudovaný inženýr Milan Říha je sám zdatný kutil, což dokumentují například vystavené vložky do bot, které v 70. letech vytvořil z odřezků koberce. „Podařilo se mi získat také kompletní ,samo-domo‘ sbírku Přemka Podlahy a schrastil jsem i pár věcí ze zahraničí – Polska, Chorvatska, Ruska, Ukrajiny či někdejšího západního Německa,“ říká.

Ačkoliv zlatá éra českého kutilství už na nás dýchne jen v muzeu, jeho novodobá podoba se stala předmětem probíhajícího výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd České republiky. Cílem je i zasazení kutilství do širších sociokulturních a historicko-politických souvislostí. Materiálu bude snad dost. Podle nedávného výzkumu NMS Market Research se nadpoloviční většina současníků ve věku 25 až 34 let považuje za kutily.