Mašát končí v Jičíně, odchází do Německa: Za šestiletou práci se nemusíme stydět

V Jičíně jste strávil dlouhých šest let, jak na ně budete vzpomínat?
Určitě v dobrém. Myslím si, že za šestiletou práci, kterou jsme tu s vedením a hráči vykonali, se nemusíme stydět. Z týmů, co tu za ty roky byly, jsem se snažil vždy vymačkat maximum a doufám, že se tak i stalo. Ať to v druhé sezoně bylo semifinále nebo pak i ty umístění od pátého do sedmého místa. Až na loňský rok, kdy nás hodně trápila zranění, tým byl oslabený a nedostali jsme se do play off, tak toho za mě o moc víc udělat nešlo. Účast Jičína ve vyřazovací části je pro mě značka bronzové medaile. Extraliga se během šesti let neskutečně zkvalitnila. Většina celků působí na profesionální úrovni, mají zahraniční hráče, což v Jičíně zatím bohužel není. Kvůli těmto faktorům převládá spokojenost.

Berete to tedy tak, že každý postup do play off má svoji vysokou hodnotu?
Neskutečnou! Podle mého patří Jičín v extralize k týmům s nejnižším rozpočtem. Tréninkové podmínky nejsou na úrovni prvních devíti mančaftů. Pokud skončíte lepší než devátí, tak myslím, že by se to mělo hodnotit jako úspěšná sezona.

Jičín sedmý mezi elitou: Velký úspěch! Doufám, že se časem docení, řekl Mašát

Co vám bude po odchodu nejvíce chybět? Parta v kabině, diváci?
Ano. Kabina byla skvělá. Do covidu byli diváci fantastičtí, potom se mi začalo trošku zdát, že si cestu do haly hledají hůře. Určitě to mělo souvislost i s výsledky, ale za mě by si jičínské publikum mělo vážit, že extraliga tady je. Bylo by super, kdyby chodili ve větších počtech a kluky podporovali.

Na který moment budete nejraději vzpomínat?
Hlavně na první dvě sezony. Doma jsme dokázali porážet týmy, jako jsou Plzeň, Karviná či Dukla Praha. Z toho mi utkvělo hodně krásných vzpomínek. V jednom z těch ročníků se nám dokonce podařilo Plzeň skolit dvakrát během čtrnácti dnů v poháru a extralize. A samozřejmě vyhraná čtvrtfinálová série s Kopřivnicí a postup do semifinále proti Plzni byl hřeb. Navíc série byla vyrovnaná. První duel venku jsme těsně prohráli, doma jsme pak smolně ztratili vyhraný zápas, když jsme vedli velkým rozdílem, ale soupeř v závěru vyrovnal a předčil nás v sedmičkách. Tam se bohužel sezona trošku zlomila, protože v souboji o třetí místo už jsme na Duklu neměli.

Šest let je dlouhá doba na žití, vybudoval jste si v Jičíně oblíbená místa?
Mám hrozně rád okolí, kde se dá sportovat a hlavně jezdit na kole. Přesto, že jsem Plzeňák, už nějakou dobu žiji v Jičíně a z části jsem se stal Jičíňákem. Musím však přiznat, že ve mně pořád proudí plzeňská krev a možná se jednou do Plzně vrátím.

Jak fungovala spolupráce s vaším parťákem Alešem Babákem?
Prožili jsme tu spoustu házenkářských let jako spoluhráči. A fungovalo nám to i v realizačním týmu. Já jsem impulzivnější, on je klidná povaha. Myslím, že jsme se dobře doplňovali přesto, že ta velká trenérská rozhodnutí šla přese mě, on byl vždy mým konzultantem.

Pod vaším vedením okusili extraligu mladí hráči, je to pro trenéra nejvíc?
Je to ukázka práce mládežnických trenérů od žáků až přes dorosty. Pak ta největší odvaha je na trenéra v extralize, aby je pustil na palubovku. Filip Matouš, Aleš Dolejší, Šimon Thorovský, Matěj Ženatý, Martin Knittl mají budoucnost před sebou. Všechno mají ve svých rukou a já jsem rád, že jsem přispěl k jejich prvním krokům v extralize, ale další práce už je na nich.

V Jičíně vám končila smlouva po sezoně, kdy jste začal řešit angažmá v Německu?
Kontakty z jiných týmů jsem měl poslední dvě sezony. Letos během podzimu a ledna probíhala konkrétnější jednání a v Jičíně to dospělo do bodu, kdy jsme si řekli, že každý půjde svoji cestou a bude to tak nejlepší.

Trenér Petr Mašát po šesti letech končí u házenkářů Jičína.Zdroj: LHV Hoyerswerda

Jasno bylo kdy?
Vlastně hned, když jsme si řekli, že v Jičíně pokračovat nebudu. V ten moment jsem potvrdil nabídku, kterou jsem měl z Německa. Bylo to někdy kolem dvacátého ledna, takže jsem celé jaro věděl, že je to moje poslední sezona.

Odcházíte do klubu LHV Hoyerswerda, můžete ho čtenářům přiblížit?
Hraje čtvrtou nejvyšší soutěž, ale je to tým, který má ambice jít o ligu výš. Kvalita tam rozhodně nebude tak velká jako v extralize, ale Německo je specifické diváckým prostředím a kulturou. Po fotbale je házená sportem číslo dvě. Znám některé hráče, které v kádru budu mít, z dřívějšího působení v Německu. Těším se na novou výzvu, prostředí a lidi. Uvidíme, co to přinese do budoucna.

Stěhujete se tedy?
Ne, budu dojíždět, ale od klubu dostanu byt a část týdne budu trávit házenou v Německu.

S Jičínem jste se rozloučil parádním sedmým místem, ale sezona byla hodně náročná, proč to na podzim příliš nešlo?
Během šesti let odcházeli jičínští zkušení hráči. Začalo to Vítkem, Králem, Horutem, pokračovalo Barešem, Kubíkem, Grohem. Nedávno skončili i Veverka, Šulc a Krahulec. Letos by lmančaft podle mého nejslabší za ty všechny roky. Navíc příchody se nepovedly v tom smyslu, že Hlipala ani Ježek nehráli kvůli zranění celý podzim respektive celou sezonu. Do toho měl delší zdravotní problémy Kastner. Trefilo se to do série těžkých zápasů, kdy jsme nejprve nezvládly nějaké „povinné“ a pak přišli těžcí soupeři. Stálo nás to hodně bodů.

Co se po Novém roce změnilo?
Pomohl nám los, abychom ukázali, že na to máme. Z devíti zápasů jsme jich snad osm museli vyhrát a byla to skvělá série, na kterou budu rád vzpomínat.

S konečným sedmým místem tedy panuje velká spokojenost?
Určitě! Letošní kádr na umístění mezi prvními osmi týmy papírově neměl. Realita je taková. Týmy, které skočily za námi, ať je to Kopřivnice, Nové Veselí či Brno, mají větší rozpočty, kvalitnější kádry, proto jsem spokojený. Na jaře jsme se postavili proti všem předpokladům, chtěli jsme situaci zvládnout a povedlo se. Za to hráčům patří velký dík.

Kdy jste začal věřit, že by postup do vyřazovací části mohl klapnout? Rozhodovalo se až v posledním zápase základní části proti Frýdku-Místku…
Chuť dostat se tam a ukázat, že na to máme, byla velká. Sice nám nešly během jara první poločasy, ale v těch druhých jsme vyhrávali a když to řeknu frázovitě, šli jsme zápas od zápasu a těmi výhrami v koncovkách sebevědomí rostlo a nakonec se to zakončilo krásně proti Frýdku-Místku.

Trenér Petr Mašát po šesti letech končí u házenkářů Jičína.Zdroj: archiv Petra Mašáta

Byla právě rozhodující branka Jakuba Kastnera pár vteřin před koncem klíčového zápasu tím momentem, který vám z letošní sezony, vaší poslední na východě Čech, utkvěl v paměti?
Celá ta akce, která začala oddechovým časem, byla skvělá. Co jsme si řekli, hráči splnili až do vteřinové koncovky. Něco jako kdybychom získali medaili.

Nakonec jste se s Jičínem rozloučil vítězně, když jste porazili v boji o sedmé místo Brno. Těší to hodně?
Po postupu do play off a po celkem jasné sérii s Karvinou jsme chtěli zvládnout sérii s Frýdkem, což by nás posunulo do boje o páté místo. Bohužel nám nevyšla koncovka prvního zápasu a prohráli jsme o šest gólů. Doma jsme pak tlak z toho manka nezvládli ustát. Proto jsem rád, že sérii s Brnem jsme po dramatickém průběhu zvládli. Bylo fajn se v posledním zápase sezony rozloučit vítězstvím.