Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V minulosti rekonstrukcí prošly například stadiony v Chlumci nad Cidlinou, Kostelci nad Orlicí, Dobrušce, Jičíně či Dolní Kalné…

„Fotbal je nejsilnější sportovní organizací v celém regionu. K 31. prosinci loňského roku jsme čítali 17 086 členů,“ říká Václav Andrejs, předseda Královéhradeckého krajského fotbalového svazu.

„Společně s hasiči fotbal na venkově přispívá k pospolitosti občanů a podílí se na pohybovém rozvoji mládeže. Zázemí hřišť a stadionů šlo v poslední době obrovsky nahoru. Za podporu je třeba poděkovat i obcím a krajskému úřadu,“ vyzdvihl Andrejs.

NECHANICE ZASE HRAJÍ

V minulém roce se takřka po čtyřiceti letech na fotbalovou mapu vrátily Nechanice, kde vybudovaly krásný nový stadion. V klubu mají plány se z nejnižších pater okresu vyškrábat až do kraje. Naposledy zde tým dospělých hrál soutěžní utkání v sezoně 1981/82, pak klub zanikl.

„Jsem rád, že se nám podařilo fotbal v Nechanicích zase obnovit,“ uvedl starosta Jiří Pechar, hlavní strůjce znovuzrození FK Nechanice, jehož je také předsedou. V klubu z města na Hradecku nezapomínají ani na mládež.

Z ostudy bude chlouba Hradce  

Nová aréna.Nová aréna.Zdroj: vizualizaceNOVÁ ARÉNA. Sen několika generací fotbalových fanoušků v Hradci Králové by se měl naplnit v roce 2023. Někdejší pomník totalitního režimu, Všesportovní stadion otevřený v roce 1966, na němž dříve hřiště obklopoval škvárový atletický ovál, zmizí a v Malšovicích vyroste zbrusu nová multifunkční aréna. V plánu je 8000 zastřešených míst k sezení s možností rozšířit o dalších 1300, při koncertech by v hledišti mohlo být až 25 tisíc diváků. Zachována zůstanou i dominantní lízátka, jak se na stávajícím stadionu přezdívá specifickému osvětlení. O výstavbě nového stadionu se na východě Čech hlasitě mluví už od devadesátých let minulého století, ale město ani klub nedokázaly za tu dobu realizovat žádnou z plánovaných staveb, vytvořena byla i řada maket a vizualizací nové arény. Naděje všech Votroků vzrostly až v letošním roce. V polovině dubna zástupci města a uskupení firem Strabag, Geosan a D&D Elektromont podpisem stvrdili projekt nové arény za 568 milionů korun.

Památný stadion, co zažil mistrovské oslavy  

Byla to velká sláva. Dne 6. června 1960 fotbalisté Hradce Králové porazili Nitru 4:0 a získali dosud jediný mistrovský titul v historii. Domovským stánkem Votroků byl tehdy stadion U nemocnice, jak se mu říkalo kvůli jeho poloze ve městě. V ochozech se při rozhodujícím duelu tísnilo 15 tisíc diváků a hrálo se na škvárovém povrchu. Tady Hradec válcoval soupeře. V současnosti je na místě památného stadionu pouze travnatá plocha, kam si chodí zakopat převážně mládež. K zemi šla i dřevěná tribuna, z níž fanoušci aplaudovali svým hráčům, Demolice se konala v roce 2013, stařičká tribuna už byla spíše nebezpečná než reprezentující.

ANKETA: Fotbalu škodí betonové zdi, ale i atletické dráhy  

Všimli jste si toho čísla? Dle naprosto jedinečného průzkumu Deníku najdeme po celé České republice 4283 fotbalových hřišť s patřičnými rozměry. Suverénně nejvíc jich je ve Středočeském kraji.

Ve východních Čechách nás zajímalo, která hřiště patří mezi fotbalisty k oblíbeným a na kterých účastníci oblastních soutěží naopak nehrají rádi. Jak to dopadlo? Přesvědčte se sami.

Na jakém hřišti v kraji se vám hraje nejlépe?
Na jaký stadion naopak jezdíte neradi a proč?

JAKUB NAVRÁTIL, FC Vrchlabí:
„Nejlépe se mi hraje na domácím hřišti. Před každým zápasem je výborně připravené, za což děkujeme našemu správci. Ale jde hlavně také o fanoušky. Jsou to lidé, které denně potkáváme a těší mě, že se na náš fotbal přijdou rádi podívat. Určitě se mi dobře hraje i na hřištích, kde dobře znám místní kluky. Znám pak třeba i jejich fanoušky a panuje mezi námi zdravá rivalita. A kde hraji nerad? Obecně tam, kam se dost dlouho jede. Celý den je pak pomalu zabraný jenom fotbalem, a nedej bože, když se ještě prohraje. Jestli mě napadá jedno hřiště, kde hraji opravdu nerad, pak je to Dvůr Králové nad Labem. Tam je to strašně velká plocha, na kterou nejsme vůbec zvyklí. Navíc nás domácí většinou pomalu nepustí k míči (usmívá se).“

MARTIN ŠKODA, SK Česká Skalice:
„Těch hřišť, kam rád jezdím, je více. Například Červený Kostelec, Nový Bydžov, tam se mi to líbí a i diváci tomu dají správný fotbalový zážitek. Pak to je samozřejmě moje rodná Jaroměř a teď současný tým ze Skalice. Moje asi nejméně oblíbené hřiště je v Lázních Bělohrad. Sice to tam nyní mají krásné a i parta je dobrá, ale já tam dostal dvakrát červenou. Poprvé z toho byla stopka na čtyři zápasy, podruhé zákaz činnosti na šest měsíců. Takže tam to není moje oblíbené místo (směje se).“

MICHAL VOLDÁN, RMSK Cidlina Nový Bydžov:
„Protože jsem kluk z Jičína, tak se mi hraje nejlépe právě tam, tedy na domácí půdě, i když tam chodí jen pár lidí a atmosféra není jako na jiných stadionech, ale mám to rád. A kam nerad jezdím? No, kdysi to býval Broumov, když ještě hrál krajský přebor. Teď je to o kousek blíže Police nad Metují a taky Rychnov nad Kněžnou. Nerad tam jezdím, protože je to prostě daleko (směje se).“

PETR KOBOS, MFK Trutnov:
„Osobně nemám pouze jedno hřiště, na kterém se mi hraje nejlépe. Je jich víc, jako například Trutnov, Náchod, Červený Kostelec, Dvůr Králové, Úpice a nesmím zapomenout na Mladé Buky, kde jsem s fotbalem začínal. Všechna tato hřiště mají fotbalovou historii a skvělou atmosféru. Nerad jezdím nebo jezdil jsem na hřiště do Chlumce. Ne snad proto, že se mi nelíbí, spíš proto, že jsem tam snad nikdy nevyhrál (směje se). A obávám se, že už asi ani nevyhraji.“

MARTIN KEJZLAR, SK Sparta Úpice:
„U mě je to jednoduché, vždycky se mi hraje dobře před domácím publikem. Z těch venkovních hřišť to pak byla ta ve Dvoře Králové nad Labem a Náchodě. Rád vzpomínám i na zápasy za Červený Kostelec. Tam byla vždycky super atmosféra. A i když jsem tam přijel jako host, fanoušci mě dokázali pěkně přivítat. Na druhou stranu nerad jsem hrál v Pardubicích na zadním hřišti. Nebo v Ústí nad Orlicí, tam byla ta betonová zeď, která nemá s fotbalem nic společného.“

LUKÁŠ FINKE, TJ Sokol Nepolisy:
„Nejlépe se mi vždy hrálo na hřišti hradecké Olympie v Kuklenách. Krásné zázemí a dvě tribuny hned u hřiště, to jsem měl vždy rád, být v kontaktu s diváky. Jako bonus bych vyzdvihl travnatý pažit, který je tam spoustu let na vysoké úrovni. Legenda Roman Kyral s kolegy tam již několik let odvádí skvělou práci. Nerad jezdím na hřiště, kde je atletický ovál. Diváci jsou daleko od hřiště, které pak působí jako ,letiště'.“

TOMÁŠ REPÁK, SK Týniště nad Orlicí:
„Chtěl bych vybrat jiné hřiště, než je naše v Olšině, ale nejde to. Pažit je naprosto skvělý, navíc chodí spousta diváků, proto se mi jednoznačně hraje nejlépe doma. Kde to naopak nemusím? Tak to mám jasno hned, rozhodně v Broumově. Máme to tam sakra daleko, navíc jejich fanoušci moc příjemní nejsou (směje se).“

DUŠAN HŮLEK, MFK Nové Město nad Metují:
„Nejlépe se mi hraje na hostujících hřištích, kde není atletický okruh a necestujte se příliš daleko. Stadion v České Skalici s nádhernou trávou je pro mě nejpříjemnější. Nerad hraji v Nové Pace a v Jičíně, kde jsou právě zmiňované atletické ovály.“

JAKUB LÁNSKÝ, SK Jičín:
„Mám rád hřiště, která jsou perfektní, což jsou ty v Libčanech a Hořicích. Nejradši mám zápasy s Bělohradem a právě Hořicemi, protože jsou to derby se vším všudy. Kam nerad jezdím? Na to mám jednoduchou odpověď, protože nerad cestuji, je to všechno, co je od nás daleko: Rychnov, Kostelec nad Orlicí a podobné štreky. Dříve to pro mě byl hlavně Broumov – dálka a nepříjemné prostředí.“