V čele okresního fotbalového svazu je již dlouhá léta. Svoje postřehy a názory na aktuální dění na Jičínsku poskytl JAN ŠOTEK.
Jak dlouho již vykonáváte funkci předsedy OFS Jičín?
Předsedou OFS jsem byl zvolen na třetí volební období, v této funkci jsem od července 2007 a předtím jsem ještě čtyři roky byl místopředsedou OFS, kdy jsem tzv. „kryl záda" tehdejšímu předsedovi OFS panu Františkovi Maternovi. Tomu jsme shodou okolností nyní na Valné hromadě děkovali za jeho dlouholetou funkcionářskou činnost, kterou právě ukončil ve svých 80 letech. Touto cestou bych mu chtěl ještě jednou za práci pro okresní fotbal poděkovat.
Přibližte čtenářům, co všechno tato práce obnáší?
Svoji funkci předsedy OFS bych rozdělil do několika rovin – politická, finanční a výkonnostní. Co se týká politiky, tak je potřeba zejména hájit naše názory a práva vůči našim klubům a Královéhradeckému krajskému fotbalovému svazu. Ne vždy to je jednoduché, zejména pak na krajské úrovni, ale je potřeba se nebát svůj názor vyslovit a obhajovat. Politika, a nejen ta fotbalová, je plná dohod, ústupků, spolupráce a komunikace, a v tom je potřeba se orientovat velmi dobře, jinak by nás Ti „velcí" pohltili úplně.
Finance. To je věčné téma a nejen v poslední době. Jak není jednoduché pro kluby zajistit veškerý chod všech mužstev a celého oddílu, tak ani pro mě jako předsedu, není jednoduché každoročně zajistit potřebné finance na chod OFS. Je potřeba sehnat zhruba 350 000 Kč ročně a zajistit finance zejména na výdaje mládežnických výběrů, což je ročně kolem 80 000 Kč, na ceny pro úspěšná mužstva (60 000 Kč), na pronájem prostor a služeb ČUS (50 000 Kč) a v neposlední řadě na provozní náklady a chod svazu a všech komisí (80 000 Kč). Doposud se mi finance dařilo zajistit s tím, že jsme si mohli dovolit i oddílům přispívat na mládež, když jsme každoročně přerozdělili oddílům s mládežnickými mužstvy částku kolem 100 000 Kč a v roce 2016 jsme vyplatili trenérům mládeže našich okresních mužstev 72 000 Kč, přímo na jejich účty každému po 3 000 Kč.
Výkonnostní rovinu spatřuji v práci s rozhodčími, jejich obsazování, školení a celkovou jejich výchovu. Je to časově hodně náročné, mnohdy i psychicky a nervově vyčerpávající, ale na druhou stranu mě ta práce velmi baví. Obsazováním rozhodčích mám zajištěnou i poměrně velmi dobrou a častou komunikaci s jednotlivými oddíly, jejími sekretáři, ale i trenéry apod. Pokud to je možné, snažím se vydatně pomáhat i komisi mládeže s organizací jednotlivých akcí. Hodně času strávím také přípravami valných hromad, zasedáním VV, školením trenérů, doplňováním všech náležitostí do systému IS včetně rozlosování soutěží atd. Do čeho naopak nezasahuji vůbec, jsou jednání a rozhodnutí Disciplinární komise a komise STK.
Popište činnost Disciplinární komise a komise STK.
Obě komise zasedají v době konání soutěží zpravidla každý čtvrtek s tím, že již dopředu se musí seznámit prostřednictvím IS s událostmi, udělenými ČK apod. To vše během odehraného víkendu, aby byli na své zasedání připraveni a mohli co nejlépe rozhodnout o případném udělení trestů, pokut a nařízení. Obě komise mají v tomto moji plnou důvěru a za celých 10 let svého výkonu funkce předsedy OFS jsem jim do jejich rozhodnutí nezasáhl, nedoporučoval, ba ani nepožadoval nějakou výši trestu a v tomto trendu chci pokračovat i další volební období. Výsledkem jejich práce je fakt, že jsme se ještě nesetkali s případným odvoláním proti výši trestu nebo pokuty a i pro to jsem přesvědčený, že svoji práci odvádějí velmi spolehlivě.
Jak hodnotíte okresní soutěže?
Co se týká samotného průběhu, tak již několik let, až na pár výjimek, velmi klidné až pohodové. Mě to překvapuje, protože fotbal je hra plná emocí, chyb a kontaktů, obzvlášť na té nejnižší úrovni. Na druhou stranu mě to velmi těší, protože se nám daří postupně zklidnit emoce diváků, hráčů a funkcionářů a to nejen prací a komunikací s jednotlivými oddíly, ale i prací a výchovou rozhodčích. Důležitým, ale netěšícím faktem je i to, že pomalu stárne generace fotbalistů a lidí, kteří bez fotbalu víkend co víkend nemohli být, kteří se přišli vždy pobavit, vykřičet a odreagovat. Mladá generace je už nikdy nenahradí a i podle toho se odvíjí divácký zájem, ale i naplněnost soutěží a jednotlivých oddílů počtem hráčů. Okresní přebor se nám stabilizoval na 12 mužstev a nemyslím si, že do budoucna tento počet bude stoupat. To by musely z B třídy sestoupit dolů všechna mužstva, a to bych jim nepřál.
Třetí třída mužů, tzv. „prales", je každoročně velký otazník, které mužstvo už to nedá dohromady, a to zejména počtem hráčů. Nechci být zlým prorokem, ale myslím si, že to nebude trvat dlouho a budeme rádi, když budeme mít tuto soutěž o osmi družstvech. Specifickou kategorií je dorost. Bohužel nejproblémovější kategorií, kde se ztratí nejvíce hráčů z různých důvodů a vlivů okolí. My se musíme pochlubit, že jako jediný okres v kraji zatím ještě pravidelně hrajeme tuto soutěž, přestože jako okres jsme nejmenší. Ostatní okresy měly větší či menší časové výpadky, soutěže dorostu nedaly dohromady, nebo je nehrají vůbec ani letos. Jsem přesvědčený tím, že my ještě stále žijeme z toho, že jsme asi před 4 – 5 roky dokázali soutěže mládeže zreorganizovat, zavedli tzv. kadety, kde se posunuly jednotlivé ročníky dolů a společnou soutěž hráli starší žáci a mladší dorost, kde nevznikl generační problém, kdy kluci ve věku 14 – 15 let museli hrát zápasy proti osmnáctiletým, fotbal je přestal zajímat a skončili úplně.
Samostatnou kapitolou jsou přípravky. Myslím si, že v poslední době je těchto dětí celkově opravdu hodně, bude ale záležet zejména na jednotlivých oddílech, jestli k nim zajistí ty správné trenéry, které je u fotbalu udrží. Z pohledu organizace soutěží se velmi dobře daří uspořádat společně s jednotlivými oddíly finálové turnaje přípravek a žáků, kdy se na jednom hřišti sejde spousta hráčů i diváků a je to velmi dobrá propagace kopané v našem okrese. Velmi dobře se v minulosti vyvinula i soutěž dorostu, kdy se na finálové utkání dorostu v Chomuticích přišlo podívat neuvěřitelných 120 diváků. To jsou fakta, která mě velmi těší a posilují do další práce.
V minulém roce byl plán, že by se mohla rozjet soutěž veteránů. V jaké je to nyní fázi?
Je to pro mě stále aktuální téma. Bylo by skvělé, kdyby se nám tuto soutěž podařilo rozjet pro hráče starší 35 let. Jednak by se nám tyto hráče podařilo udržet u fotbalu, ale také by to určitě přitáhlo diváky. Tato soutěž by se hrála v rozestavení hráčů 6+1 na půlku hřiště, nebyla by nutná registrace, pouze by každý hráč musel být členem FAČR a hrálo by se na soupisku hráčů. Je potřeba větší zájem oddílů, vloni se jich hlásilo pět. Moje představa je účast alespoň 8 týmů a na každé utkání zajištění delegovaného rozhodčího. Diskutovanou otázkou je hrací den, mně osobně by se zamlouval buď čtvrtek odpoledne, nebo dopoledne o víkendu dle možností jednotlivých klubů s ohledem na mistrovská utkání, zejména mládeže. Vše se ale nechá doladit, aby to vyhovovalo všem. Pokud by bylo s kým, tak bych si tuto soutěž i sám rád zahrál.
Na druhou stranu jsem zaslechl, že FAČR připravuje soutěž 6+1 jako doplněk stávajících soutěží mužů, a to zejména pro nejnižší složky, kterými jsou okresy a kraje, je to pravda?
Když jsem o této variantě slyšel, tak mi vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Jde o to, že v dnešní době, kdy je nedostatek hráčů, by to vše mohlo sklouznout k tomu, že se postupně vytratí velký fotbal. Jsem přesvědčený o tom, že pokud by měly oddíly a jejich hráči možnost si vybrat, jestli chtějí hrát fotbal jako doposud 10+1, nebo nově 6+1, tak by většina zvolila variantu 6+1, kde všem ubudou starosti, nebude se muset trénovat a všichni by si přišli jednou týdně na hřiště pouze udělat žízeň. Žádná zodpovědnost, povinnosti a většinou dostatek hráčů. Mně by se to líbilo jako rozšíření stávajících soutěží za podobných podmínek, jako u případných veteránů nad 35 let. Pokud tato nová zamýšlená varianta nebude omezena nějakými podmínkami, třeba nutnost mužstva oddílu hrát i soutěž stávající, bude to dle mého názoru záhuba velké kopané na okresech. Třeba ale přijde doba, že bude takový nedostatek hráčů, že budeme rádi, že tuto zvažovanou soutěž můžeme hrát, to bych si ale nepřál.
Když se vrátíme k trenérům, je jich dostatek?
Je a není, stejně jako rozhodčích. Každý oddíl má svá specifika. Někde je kvalita i kvantita, někde je jen jedno z toho, jinde není nic. Z pohledu OFS tomu dokážeme pomoci dvěma způsoby. Za prvé tlačit na oddíly na povinnost a nutnost mít kvalifikované trenéry v soutěžích, což je dané předpisy. Za druhé pořádáním školení trenérů licence C, což se nám také každoročně daří. Letos během posledního lednového víkendu bylo kvalitně proškoleno nových 31 trenérů a dalším 23 trenérům byla jejich licence prodloužena o další tři roky. V loni bylo proškoleno a doškoleno celkem 44 trenérů. Myslím si, že momentálně kvantita na okrese je velmi dobrá, o kvalitě a zapojení jednotlivých trenérů lze polemizovat.
Dobrý trenér není ten, který má momentálně své mužstvo na prvním místě, protože se mu zrovna sešel dobrý ročník. Dobrý trenér pracuje s výhledem na budoucnost hráče, snaží se ho správnými kroky a postřehy motivovat do dalších tréninků a udrží co nejvíce hráčů u fotbalu. Takové trenéry potřebujeme mít v okrese, protože jak jsem se zmínil výše, malých dětí a hráčů je hodně, je potřeba se jim pouze kvalitně věnovat a využívat zejména nabytých informací a zkušeností ze školení, které absolvovali opět pod vedením Mgr. Vladimíra Blažeje, což je nejen velmi renomovaný trenér, ale také skvělý pedagog, který své znalosti, poznatky a zkušenosti dokáže trenérům předat. Vloni jsme poprvé zavedli již zmíněnou finanční podporu mládežnických trenérů adresovanou na jejich osobní účty.
Můžete čtenářům říct i pár slov o rozhodčích?
Rozhodčí, to je věčné téma pro všechny a vždy bude. Rozhodčích na okrese, i kdybychom získali třeba 20 nových, tak jich vždy bude nedostatek. Okresy jsou taková síta, která jednak musí vynaložit strašně hodně úsilí na jejich získání a základní výchovu, ale na druhou stranu je potřeba jim umožnit jejich další kariérní růst a pustit je do krajských soutěží, pokud na to mají a tím pádem o ně zase přijít. A to je potřeba počítat i s tím, že ne každý rozhodčí vydrží tuto nelehkou roli zvládat zejména psychicky a skončí dříve, než by původně chtěl. Navíc celkově stávající doba a celkové vnímání společnosti jim také nepomáhá, protože my jsme bohužel národ pouze kritiků a trenérů.
Každý si bohužel myslí, že zrovna on vše zná nejlíp a vše by udělal lépe, a když to není podle jeho názoru, tak je vše špatně a je potřeba to hlasitě a řádně zkritizovat. Funkce rozhodčího je velmi nevděčná role, nikdy se nepovede získat pochopení svých rozhodnutí u všech 22 hráčů, natož dalších 50 diváků, funkcionářů apod. Ale s tím je potřeba počítat, být na to psychicky připravený. Je to samozřejmě i o chybách rozhodčího, zvlášť na té naší nejnižší úrovni. Když ale v televizi a na vlastní oči vidím, jakých chyb se dopustí rozhodčí v lize, nebo na evropské a světové úrovni, tak snad ani nemůžu po našich okresních a krajských rozhodčích chtít, aby byli lepší. Musíme si vážit toho, co máme, že nám ty soutěže má zatím s určitými problémy kdo pískat a že se nám daří zapojovat do této činnosti mladé a nadějné talenty, kde ale nikdy dopředu nevíme, co z nich bude a jak dlouho u toho vydrží.
Během podzimu 2016 se zapojilo do řízení okresních utkání šest nových rozhodčích a pro jaro 2017 projevili zájem zatím další dva. Uvidíme ale, s kolika se z různých důvodů v roli rozhodčího už neuvidíme. U všech mladých rozhodčích je také potřeba skloubit jejich obsazování na utkání dle toho, jak hrají mistrovská utkání oni sami, čímž ale hrozí také jejich případná zranění apod. Já se snažím na jednotlivých seminářích ze své pozice dát rozhodčím to nejlepší. Při teorii a rozborech jednotlivých herních situacích na videu se jim snažím vysvětlit vše, jak by to mělo být a zejména proč. Je pouze na nich, jak to vše umí vstřebávat, přenést do praxe a jestli mají chuť se zlepšovat s vidinou dalšího kariérního vzestupu. Rozhodčího, který má na to, aby mohl řídit utkání v kraji, poznám zhruba již po 15 minutách řízení utkání, kdy hodnotím jeho pohyb, signalizace, reakce v kritických situacích a celkové vystupování a komunikaci. To jsou hlavní parametry kromě teoretických znalostí ověřených na semináři, které předurčují rozhodčího postoupit výše. Vše ostatní, co se přihodí na hrací ploše, je pro každého rozhodčího o štěstí a každá případná špatná rozhodnutí a kritické situace by ho měly posouvat dále, pokud si z toho vezme ponaučení.
Vím, že jste také byl rozhodčím, přemýšlel jste o svém případném obnovení činnosti?
Přemýšlel a hodně. Věřím, že svými zkušenostmi bych měl co klukům dát i na hřišti a nejen v teorii při seminářích. Také mě láká myšlenka zapískat si v utkání se svým synem, který od jara 2017 bude řídit utkání v kraji. Na druhou stranu mě ale drží zpět fakt, že momentálně vykonávám funkci předsedy OFS a mám velkou zodpovědnost vůči všem. Třeba jednou přijde doba, kdy se rozhodnu a i při funkci předsedy budu pískat, není to ale aktuální téma. Záležet bude také na zdraví a zejména bolestech zad, kvůli kterým jsem kdysi kariéru rozhodčího ukončil a dal se na dráhu delegáta, kterou vykonávám doposud.
Co byste řekl závěrem našim čtenářům a fotbalovým fanouškům?
Byl bych velmi rád, pokud se fanoušek rozhodne jít na okresní fotbal, aby se dočkal pouze pozitivních zážitků, aby ho dané utkání bavilo po všech stránkách a dobrou atmosférou nejen mezi svými kamarády načerpal další energii potřebnou pro běžný život. To vše by bylo zárukou toho, že takový fanoušek příští víkend dorazí znovu a jak všichni víme, hrát fotbal bez diváků není ono. Chybí ta elektrizující atmosféra, napětí, kritika a povzbuzování. Vážím si všech, kteří mají fotbal rádi a chodí si ho užívat v jakékoliv podobě. Vážím si také všech lidí, kteří ve fotbale vykonávají jakoukoliv činnost a funkci, nebo je podporují finančně a dalšími možnostmi. Všem přeji hlavně pevné zdraví a mnoho radostí z nádherné hry, kterou fotbal je a vždy bude.
