Fotbal je hra pro nadšence všech věkových kategorií. Důkazem budiž soutěže dospělých na Trutnovsku.Na zeleném trávníku je nepřehlédnete. Napoprvé vás napadne, že tým, ve kterém nastoupili, měl před utkáním problémy se složením mužstva, a proto je výjimečně povolal do akce.

Jenže omyl. Fotbalisté, kteří věkem spadají do staré gardy, pořád válejí i mezi o generace mladšími spoluhráči. A vůbec jim to nepřijde divné. Ba naopak. Někteří pořád mají svým týmům co dát a leckdy patří i k oporám.

Například na Trutnovsku letos na podzim vyběhlo do mistrovského utkání šestnáct (!) borců, kteří už oslavili jubileum 50 let!

A věřte, že jeden takovýse už dokázal i zapsat mezi střelce. Hádat, který z nich to byl, není složité. Ano, letitý kanonýr Petr Doležal. Útočník, který za svou kariéru vystřídal úctyhodných 15 oddílů a ve všech zanechal nálepku „Pan střelec“.

Sám si góly nepočítá, přesto je jasné, že jich nastřílel stovky. Bezmála takový počet například před více než dvaceti lety za Úpici. „Bylo jich přesně 96. Sám bych to nevěděl, ale dočetl jsem se to v klubovém bulletinu, kde jsem s tímto číslem nejlepším kanonýrem v historii oddílu,“ cení si dnes sedmapadesátiletý veterán, jenž letos hájí barvy účastníka III. třídy Bohuslavic nad Úpou.

Petře vzpomenete si ještě dnes, kdo a kam vás poprvé přivedl k fotbalu a zda vás ihned začal bavit?
Kdo mě k fotbalu přivedl, to už si dneska nevzpomenu, ale určitě jsem napoprvé přišel do Poříčí. Ono v té době ani moc jiných možností nebylo. Pro děti, které chtěly něco dělat, byl fotbal standardní volnou. A za sebe mohu říct, že mě hned začal bavit a baví mě dodnes.

Jste roky vyhlášeným kanonýrem. Hrával jste od začátku v útoku nebo s vámi zpočátku měli trenéři jiné úmysly?
Od jak živa jsem byl útočník, nic se nezměnilo.

Při pohledu do fotbalové databáze jste vystřídal úctyhodných 15 klubů. Co vás vedlo k tak častým změnám dresu?
Já ani nevím (usmívá se). Ona to pro mě byla vždycky nějaká nová výzva. Prostě někdo přišel, ať k nim jdu. Řekli jen, ty dáváš góly, tebe potřebujeme. Většinou to tak bylo, buď mi nabízeli, že si mohu zahrát vyšší soutěž, v opačném případě tam byly jiné výhody. Mým vůbec prvním přestupem byl ten z Poříčí do Trutnova hned po vojně. Zahrál jsem si tam řadu zápasů za béčko, které působilo v I. B třídě. Jestli i za A tým, to už ani nevím.

Kde jste si zahrál vůbec nejvyšší soutěž?
Pár zápasů jsem během kariéry odehrál právě v divizi za Trutnov, nějaké vstřelené góly tam taky byly. Ale moc těch utkání nebylo. Pamatuji si, že tam byl mančaft hodně silný a kluci spolu hráli dlouho pohromadě. Měli navíc vyhlášené kanonýry, ať už to byly ikony jako Čipera, Ruda Skácel, ale taky Honza Gábrle. Přes ně jsem se moc neprosadil. Navíc jsem v té době hrál na housle v country kapelách a s fotbalem se mi to jaksi tlouklo. Nestíhal jsem jezdit na zápasy někam do Prahy. Fotbal jsem měl ale rád a za béčko šel vždycky.

Patnáct klubů Petra Doležala

FK Poříčí u Trutnova
MFK Trutnov
TJ Baník Žacléř
SK Sparta Úpice
TJ Dvůr Králové nad Labem
TJ Červený Kostelec
TJ Rudník
SK Jilemnice
SK MFC Svoboda nad Úpou
FC Vrchlabí
TJ Strážné
TJ Sokol Staré Buky
FC Mladé Buky
SK Janské Lázně
TJ Jiskra Bohuslavice nad Úpou

Pozn. Použity byly aktuální názvy klubů.

Nastřílel jste stovky branek. Zůstala vám nějaká v paměti?
To je těžká otázka. Pár hezkých gólů a takových s nějakou zajímavou atmosférou bylo. Spíš se mi vybaví trefy v souvislosti s něčím velkým. Nějakou důležitou výhrou, brankou, která znamenala postup do vyšší třídy.

A kdybyste měl přece jen vzpomenout nějakou výjimečnou?
Jedna vzpomínka by byla. Před lety jsem měl dlouhodobější zranění, kdy jsem bojoval s tříslem. Nikdo nevěděl, co s tím mám, žádný doktor mi nedokázal pomoci. Hráli jsme tehdy v Náchodě a mě to na hřišti hrozně bolelo. Vydržel jsem sotva dvacet minut. Cestou z utkání jsme se stavili v Batňovicích u pana Prouzy, což byl lidový léčitel. Dodnes na to nezapomenu. Nějakým záhadným způsobem mi rozmasíroval lýtko, bolest odešla a já druhý den nastoupil za trutnovské áčko proti Pardubicím. V tom zápase jsem vstřelil dva góly a od té doby mě to nebolí.

Slova uznání od kouče MFK Trutnov
„Vždycky byl kanonýrem, umí si najít prostor v šestnáctce, je prostě gólový.“ Taková slova padla na adresu Petra Doležala z úst trenéra divizního Trutnova Miloše Dvořáka (na snímku). Zahráli si spolu naposledy v Janských Lázních. „Petr byl schopný se dlouho po hřišti ploužit, pak ale ve správný moment udeřil a rozhodl zápas. Navíc to byl vždycky super parťák do kabiny,“ řekl také na adresu bývalého spoluhráče Miloš Dvořák.

Jste vůbec nejstarším hráčem na Trutnovsku, který se střelecky prosadil i letos na podzim. Jak byste popsal gól do sítě Horního Maršova?
Ježíši, to ani nevím (zamyslí se). V první půli jsme za bezbrankového stavu zaútočili, ke mně přišla přihrávka, jen jsem si to před šestnáctkou postrčil a balon poslal vedle gólmana. Prostě po zemi placírkou (směje se).

Vystřídal jste desítky, možná stovky spoluhráčů. Jsou nějací, které byste vzpomenul? Kdo třeba patřil k nejlepším parťákům na hřišti nebo v kabině?
Jo, těch samozřejmě pár bylo. Nechci na nikoho zapomenout, ale musím se zmínit o Úpici. Tam jsme měli super partu. Hráli se mnou Ivan Langhamr, Péťa Müller, Marcel Doubek, Zbynda Finger… Byli jsme tam taková skupinka z Trutnova. Nejdřív na nás koukali, jako že nevěděli, co čekat. Přece jen jsme museli na hřišti ukázat víc než místní kluci. To se nám snad dařilo. A byla u fotbalu sranda. To samé mohu říct o Rudníku, kde taky byli skvělí parťáci.

Nyní vám táhne na šedesát. Patříte k nejstarším harcovníkům na Trutnovsku. Co vás pořád drží při fotbale?
To je jednoduché. Drží mě pěkná zajímavá hra, spousta lidí. Fotbal má prostě pořád náboj, výsledek ovlivňuje hodně událostí, stále mě bavíi trénovat. Třeba teď v Bohuslavicích je krásné hřiště, na tréninku nechybí fotbálek, střelba, baví mě to i fyzicky. I když jsem pak dva dny „zdemolovanej“. A navíc, dokud mohu hrát, připadám si mladší (usmívá se).

Teď ale máte pauzu, fotbal se nehraje a vám jistě chybí.
Je to tak. Když se nehraje, tak to chybí hodně. Opravdu hodně. Máme za barákem stezku, kam chodím běhat. Ale to prostě není ono. Chybí míč, nejsou spoluhráči, protihráči, trávník..

Naplňuje vás i snaha být konkurencí o desítky let mladším protihráčům?
Konkurencí ani tak ne. Tak to neberu. Mám to nastavené tak, že přijedu dvakrát v týdnu na trénink, a když si o víkendu zahraji poločas, jsem za to rád. Když dám gól, je to vůbec super pocit. Konkurencí být nepotřebuji, to třeba v rychlosti ani nejde. Já už teď jen těžím z toho, že vím, kam se na hřišti postavit. A před to vápno ještě vždycky doběhnu.

Fotbalisté nad 50 let v okrese Trutnov

Okresní přebor (6)

  • Pavel Mahrla (54) Libeč (11)
  • Leoš Blažej (54) Podhůří (295)
  • Dušan Weiss (53) Volanov (224)
  • Petr Ježek (52) Mostek (222)
  • Waldemar Nývlt (51) Libeč (92)
  • Libor Macháček (51) Janské Lázně (434)

Okresní soutěž (10)

  • Volodymyr Lunha (59) Kunčice n. L. (103)
  • Petr Doležal (57) Bohuslavice n. Ú. (239)
  • Jan Gábrle (56) Bohuslavice n. Ú. (184)
  • František Révay (53) Starý Rokytník (44)
  • Jaroslav Duchek (53) Mostek B (79)
  • Ladislav Brožek (52) Lampertice (318)
  • Pavel Kuřík (51) Pilníkov (504)
  • Tomáš Navrátil (50) Dolní Kalná B (92)
  • Dušan Poláček (50) Lampertice (522)
  • Serhiy Pradun (50) Bohuslavice n. Ú. (407)

Pozn.: Za jménem následuje vždy aktuální věk hráče, klub, jehož barvy momentálně hájí a počet odehraných minut v podzimní části této sezony.

Jak jste na tom vůbec momentálně zdravotně a máte nějaký recept na fotbalovou dlouhověkost?
Asi docela dobrý pořád. Jasně, bolí mě všechno, ale důležité je, že ne jen něco. Mám nějaké šrámy z minulosti, jako jsou vazy, paty, menisky – prostě to, co ty roky přinesly. Připadám si celkově opotřebovaný, ale vždycky se z toho nějak dostanu, třeba na kole.

Nyní hrajete za Bohuslavice nad Úpou. Ještě se ale najde pár mužstev v regionu, za která jste si v životě nezahrál. Kde byste tedy případně rád ukončil kariéru?
Když přijde nabídka, budu o ni přemýšlet (smích). Ale teď vážně. Už to vypadá na konečnou, žádná nižší soutěž už ani není. Fotbal je pro mě rok od roku rychlejší, důraznější. Kolikrát se nás sejde jedenáct a já musím hrát celý zápas. Jindy je nás patnáct, zahraju si chvilku, a to mě moc nebaví. Už si nějaký čas zakazuji kupovat nové kopačky. Navíc někdy to vypadá až komicky, když jdu na hřiště a ti kluci mi vykají. Pak do mě kopnou, něco jim na to řeknu a oni mi odpoví, jdi do hrobu dědku a neotravuj tady (směje se). Ale mě to pořád baví. Teď mi zábavu zakázal covid se soudruhem Prymulou, tak uvidím, zda se do toho dokážu ještě vrátit.

Nejstarší fotbalisté v celém kraji

Hradecko: František Hansl (65 let, Převýšov), Miroslav Bartoněk (62 let), Svatoslav Kopecký (60 let, oba Lokomotiva Hradec Králové B), Pavel Pilař (60 let, Převýšov).
Jičínsko: Ladislav Komárek (56 let, Kopidlno B), Zbyněk Materna (53 let, Robousy).
Náchodsko: Luboš Kudláček (62 let, Otovice), Jaroslav Martinec (60 let, Machov).
Rychnovsko: Jan Mencl (62 let, Olešnice v Orlických horách), Stanislav Majer (60 let, Labuť Rychnov nad Kněžnou).
Trutnovsko: Volodymyr Lunha (59 let, Kunčice nad Labem), Petr Doležal (57 let, Bohuslavice nad Úpou).