Jak berete dosažení tohoto milníku? Co to pro vás znamená?
Byl to jeden z mých cílů při návratu do Kopidlna. Ty cíle jsem měl dva. Jeden byl zahrát si se starším synem, jelikož mám dva kluky. S tím starším se mi to povedlo. Druhý milník byl právě gól ve všech soutěžích a všechno to směřovalo k tomu, že v Kopidlně by se mi to mohlo podařit, protože mi chyběly už jen B třída, okresní přebor a III. třída. Takže to byl i jeden z důvodů mého návratu do Kopidlna. Znamená to pro mě moc. Řeknu na rovinu, že ve dvaceti letech by mě v životě nenapadlo, že se mi tohle podaří. Děkuju všem trenérům a spoluhráčům, bez nich by se mi to nepovedlo. A obrovský dík patří rodině v čele s manželkou za podporu a trpělivost.

Kdy jste zjistil, že už máte góly ve více soutěžích a zbývají vám jen tyhle tři soutěže?
Ono se to tak nějak postupně na sebe nabalovalo. Nicméně když jsem skončil profesionální kariéru a šel jsem hrát třetí ligu do tehdejšího Převýšova, tak jsem nad tím začal trochu přemýšlet. A o to víc jsem nad tím přemýšlel, když se Převýšov přesunul do Chlumce nad Cidlinou, kde jsem si mohl zahrát krajský přebor za tamní béčko. Tam se víceméně rozhodlo, že už to musím dokončit.

Kde všude Tomáš Sedláček střílel góly

I. liga: Mladá Boleslav, České Budějovice, Jihlava
II. liga: Kolín, Mladá Boleslav, Jihlava, Čáslav
ČFL + MSFL: Mladá Boleslav B, Převýšov, Chlumec nad Cidlinou, Žďár nad Sázavou
Divize: Čáslav
Krajský přebor: Chlumec nad Cidlinou B
I. A třída: Rožďalovice
I. B třída: Kopidlno
Okresní přebor: Kopidlno B
III. třída: Kopidlno B
IV. třída: Převýšov B

Pohár UEFA: Mladá Boleslav

Když byste se ohlédl za kariérou, kdy se vám góly střílely snáz? V mladším věku třeba po dvacítce, nebo až pak ve zkušenějších letech?
Předně bych chtěl říct, že takový extra kanonýr nejsem a nikdy jsem nebyl (zasměje se). Ale jelikož jsem prošel všemi posty a to i na profesionální úrovni, tedy až na gólmana, tak mi přijde, že teď ke konci, nebo když člověk stárne, tak se říká, že má větší klid v koncovce. Samozřejmě kdyby člověk měl úplně klid, tak má těch gólů ještě víc. Ale myslím si, že čím jsem starší, tím je to lehčí.

Jaké bylo či pořád je vaše nejoblíbenější zakončení?
O mně se ví, že asi nejlepší věc ve fotbale byla vždycky moje hlavička. Technika mi nikdy nebyla moc vlastní, ale když to řeknu blbě, tak se musím pochválit, že jsem za kariéru s technikou hodně zapracoval.

Radost fotbalistů Hradce Králové po vstřeleném gólu.
Hradec může reálně usilovat o Evropu. Co stojí za jeho vzestupem?

Co třeba penalty, chodil jste na ně?
Ne. Přiznám se, že na penalty jsem nikdy moc nechodil. Začal jsem na ně chodit až tady v Kopidlně.

A chodíte na ně teď rád?
Na druhou stranu, když odpovím jinak, kdo jiný by na ni měl chodit než nejstarší a nejzkušenější kluk. Takže asi tak (usměje se).

Je ve vaší kariéře nějaký gól, na který nejraději vzpomínáte?
Když budu mluvit o profesionální kariéře, tak si troufnu tvrdit, že bych si vybavil takřka všechny prvoligové góly, kterých zase tolik nemám. Mám jich devatenáct a řekl bych, že z pětaosmdesáti procent si všechny pamatuju, jak jsem je dal. Samozřejmě člověk vzpomíná na první ligový gól, to je jasný. Stalo se tak ve Zlíně, dodneška to vidím před sebou. Za Boleslav se mi podařilo vstřelit dva důležité góly v evropských pohárech – nejprve doma proti Marseille a rok potom v Palermu. To jsou asi takové moje nejzásadnější gólové momenty.

Tomáš Sedláček zažil nejlepší roky kariéry v Mladé Boleslavi.Tomáš Sedláček zažil nejlepší roky kariéry v Mladé Boleslavi.Zdroj: archiv

Máte i docela zajímavý příběh, jak jste se dostal do vrcholového fotbalu. Můžete ho přiblížit?
Zaprvé musí člověk něco umět, to bez debat. Ale může to být i shoda štěstí a náhody, když jeden pán se zmíní před druhým pánem. Tehdy jsem hrál A třídu v Rožďalovicích, celkem jsem tam dával dost gólů, byl jsem i docela rychlej, což se o mě vědělo. Jak říkám, jeden pán se o mně zmínil jinému pánovi a šel jsem na zkoušku do tehdy druholigové Mladé Boleslavi s tím, že tam budu čtrnáct dní trénovat, abych si zkusil, jaké to je. A jelikož si myslím, že jsme tenkrát v Rožďalovicích hodně fyzicky trénovali, tak jsem s fyzičkou neměl problémy, samozřejmě s technikou jo. No a už si mě tam prostě nechali.

Byl nějaký útočník, ke kterému jste zhruba kolem dvaceti let vzhlížel? Můžeme to pojmenovat jako vzor.
Ve dvaceti by mě v životě nenapadlo, že se dostanu takhle vysoko. Vždycky jsem měl rád Brazilce Romária. Čím člověk fotbal víc sledoval a doba se posouvala, tak v tom období byl vždycky nějaký útočník nebo hráč, ke kterému vzhlížel.

Na koho se v současnosti nejradši díváte?
Všichni opěvují Ronalda s Messim, i já jsem jejich příznivcem. Moji synové jsou velcí fanoušci Cristiana Ronalda, já jsem malinko na straně Messiho, ale obdivuju je oba, protože každý má svůj fotbalový příběh jiný.

A co na domácí scéně?
Řeknu natvrdo, že jsem sparťan. V domácí soutěži tedy přeju Spartě, ale v evropských pohárech fandím samozřejmě všem českým týmům. Jsem taky rád za každého hráče, kterého máme v zahraničí.

Nyní působíte jako hrající trenér v Kopidlně.
S nějakým cílem jsem sem šel. Toho cestování a fotbalově už toho na mě bylo dost, ještě jsem hrál třetí ligu v Chlumci. Starší kluk mi mezitím vyrostl před očima a narodil se druhý syn. Říkal jsem, že půjde v našich šlépějích a bude hrát fotbal, což se stalo, tak aby mi taky neutekl takhle rychle. I proto jsem fotbal na vyšší úrovni ukončil a šel do Kopidlna. To byl jeden z důvodů. Ten druhý byl, že jsem tady kamarádům slíbil, že se sem vrátím, jelikož tu bydlím. Sice nejsem místňák, ale už jsem tady hrozně dlouho a mám tu kamarády.

Tomáš Sedláček působil i v Českých Budějovicích.Tomáš Sedláček působil i v Českých Budějovicích.Zdroj: archiv

Je trenéřina něco, s čím byste chtěl spojit svoji fotbalovou budoucnost?
Když jsem přišel, tak jsme měli dlouhodobého trenéra Vláďu Hnáta, který je tu dodnes. Tenkrát jsem mu s tím začal pomáhat. Ani ne s tréninky, protože ty měl a má dobré, já jsem spíš od taktické stránky, abych předával klukům zkušenosti, které jsem nabral. Před dvěma roky jsem si to vzal úplně pod palec. Řekl bych, že jsme udělali velký pokrok. Trenéřina mě docela i chytla, ale nějakým způsobem to musím skloubit s hraním, protože fotbal mě pořád baví. Někdy nadávám, že už toho mám dost, ale když je člověk na hřišti, tak už na to nemyslí.

Takže dokud to půjde, tak budete chtít zároveň hrát?
Asi jo, minimálně rok to bude určitě (usměje se).


Načítám tabulku ...