Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Musel řešit velice nepříjemnou situaci a před sebou měl důležité rozhodnutí. Střední obránce či záložník bělohradského celku JAKUB LÁNSKÝ utrpěl v prvním jarním kole, které jeho mužstvo v této sezoně krajského přeboru odehrálo zranění hlavy, jehož vinou později ve druhém poločase utkání Nové Město Lázně Bělohrad upadl do bezvědomí. Noc pak strávil v nemocnici a doporučení lékařů znělo jasně zákaz všech kontaktních sportů.

„Fotbal miluji. Neumím něco vzdávat nebo opouštět," vysvětluje svoje rozhodnutí pětadvacetiletý fotbalista, který po doktorské diagnóze nejprve oznámil konec kariéry, potom ale své stanovisko přehodnotil.

Co se přesně v Novém Městě stalo?
Byly to dvě situace. První byla horší a nejspíše zapříčinila vše. Ve 30. minutě prvního poločasu jsem dostal po odpískání úder loktem na hlavu do oblasti spánku. Nějak jsem dohrál poločas, v kabině se zchladil a relativně se dostal do klidu. Dodnes nechápu, co hráč chtěl nebo nechtěl udělat. Tohle jsou zákroky, které nikdy nepochopím a já osobně bych to trestal tvrdě. Sám jsem tvrdý hráč, který umí rozdat i přijmout, ale nikdy ne tímto způsobem. Z druhého poločasu si pamatuji jen to, že začal, poté už jen z videa. Dostal jsem úder loktem na trojúhelník a nic více si nepamatuji. Zdůrazňuji, že tento souboj byl naprosto přímý, kterých je na hřišti tisíce a absolutně s ním nemám problém. Jen to přišlo po zmíněném souboji z prvního poločasu a byl to asi poslední hřebíček. Více mě spíše zarazilo, že mi druhý den volal super hráč a očividně i člověk Josef Semerák a ne ten, který mi tohle doopravdy způsobil. Pepovi chci každopádně poděkovat za strach a omluvu, i když to ani dělat nemusel.

Jakého rázu zranění bylo?
Utrpěl jsem otřes mozku a pohmoždění žeber. Byl jsem přes noc hospitalizován a druhý den po obědě už propuštěn s nařízeným klidovým režimem.

Popište vaši diagnózu do budoucna.
Objednal jsem se na vyšetření hlavy k doktorovi, který nás měl na starosti ještě v době, kdy jsem hrál ve Viktorii Žižkov. Po vyšetřeních byla diagnóza vcelku pochopitelná a asi jsem ji i očekával zákaz všech kontaktních sportů. Kvůli špatné odezvě jedné části mozku upozorňuji, že nejde o nic, co by mě v současné době mělo omezovat. Samozřejmě se ale může stát, že se mi to stane znovu a už to veselé nebude.

Po vašem zranění šly zprávy, že jste ukončil kariéru. Zanedlouho jste se ale objevil v základní sestavě Lázní Bělohrad. Můžete celou situaci objasnit?
Když jsem se dozvěděl diagnózu, tak jsem opravdu řekl, že ukončím kariéru. Říká se, že zdraví je na prvním místě. Koupil jsem si kolo a začal jezdit. Ale 25 let života na hřišti prostě nejde ze dne na den hodit za hlavu a jít dál. Můj trenér mi jednou řekl: „Sport jako takový můžeš mít rád, ale fotbal musíš milovat." A já jsem bohužel ten typ. Kdo nesportoval na nějaké úrovni a neobětoval tomu tolik času, tak to nepochopí. Pochopitelně mě asi i odsoudí, ale jsem to prostě já, neumím něco vzdávat nebo opouštět.

Bylo hlavním důvodem vašeho návratu do základní sestavy derby v Hořicích? Hrálo to u vás nějakou roli?
Popravdě mohu říct, že to roli nehrálo. Já chtěl hlavně být zase na hřišti. Jsem rád, že mi Olda Velich dal důvěru a hlavně děkuji klukům, kteří mi ohromně pomohli. Nechci, aby to vyznělo tak, že zápas s Hořicemi neměl váhu. Toto derby je pro mě osobně vždy hezké. Zažil jsem v Hořicích spoustu pěkných chvil i zápasů a mám tam spoustu kamarádů, ať už fotbalových nebo osobních. Na duel jsem se těšil, ale v rozhodování to vliv nemělo, byla tam jen touha hrát.

Jak se nyní po zranění cítíte? Máte nějaké problémy?
Zatím problémy mám spíše po zápasech, ale nic vážného zatím nepociťuji. Občas mi není dobře nebo mě při zápase brní ruce, ale to je asi pochopitelné. Jinak se cítím normálně.

Podstupujete teď souboje přece jenom opatrněji nebo na to nemyslíte?
Tohle jé téma, na kterém jsem musel zapracovat nejvíce. Ne, že bych hrál opatrněji, ale spíše jen přemýšlím nad situací, jestli souboj podstoupit nebo si hráče dobrat po zpracování míče. A zatím to vychází. Trochu jsme s klukama upravili mou roli na hřišti a hlavně jsme se s naším kapitánem Péťou Kazdou domluvili. On teď chodí spíše do prvních soubojů a já si doběhnu to, co by on čistě náhodou nedoběhl (směje se). Není to jako dřív. Já chodil do všeho po hlavě a moc jsem nepřemýšlel nad tím, co se může stát. Teď přece jenom více přemýšlím.

Co byste řekl závěrem?
Chtěl bych říct, že každý může přispět sám a dovést sport ke kráse tím, že bude přemýšlet, co se může a nemůže stát. Jen my rozhodujeme, co uděláme a já si myslím, že v každé situaci by měla vyhrávat férovost, lidskost. Mně osobně je milejší prohrát s dobrým pocitem než vyhrát s pachutí čehokoliv. Přeji všem mnoho zdraví a úspěchů.