A nejde jen o jeho upřímnost v rozhovorech, při hodnocení zápasů. Především válí na hřišti, v osmadvaceti letech je ofenzivním tahounem Slovanu - a také černou můrou klubu největšího (byť nyní v době temna). Sparty.

Zničil ji na podzim i na jaře, ale teď - stejně jako všichni ostatní - čeká (a trénuje), zda se přežene vlna koronaviru a fotbal se rozjede ještě na jaře.

Co teď děláte?
Plním individuální plán od kondičního trenéra. Běhání, posilování vlastní vahou. Ale nesmí se to přehnat. Věřím, že začneme, musím jít na hřiště a mít chuť.

Nejste naštvaný, že se liga zastavila? Byl jste na vlně.
Nic takového si neříkám, že by se mi něco přerušilo. Věřím, že když budu makat, tak to bude stejné, až se fotbal zase rozběhne.

Kde se vzal váš rozlet?
Nic se nezměnilo. Možná se víc věnuju protahování, regeneraci, snažím se odpočívat. V kariéře jsem měl vždycky výkyvy. Když se mi nedařilo, tak to bylo většinou ovlivněné trenérem. Potřebuju člověka, který mi bude věřit.

Pavel Hoftych, kouč Slovanu, je ten správný?
Už mi bude devětadvacet, cítím, že bych měl mít odpovědnost. Máme hodně mladých kluků, pro které bych, neříkám, měl být vzor, ale měl bych to v zápase vzít na sebe. Teď je to tak, že mám čísla. Trenér mi vyhovuje, ale je to hlavně o mě.

Hoftych však není všední kouč, že?
Ne, to ne. Je trošku asi jako pánové Ferguson a Wenger, drží se stranou. Pozoruje to z povzdálí, spíše z manažerského pohledu. Většinu tréninků vedou Pavel Medynskýs Mírou Holeňákem. On si jen občas něco poví, ale přípravy na zápas má on.

A z lidského pohledu? On je trošku zvláštní.
Každý trenér se chová jinak, když se mu daří, nebo když mu teče do bot. Ale pan Hoftych je přátelský. Prošel si všechno - jako hráč, trenér i manažer.

Rozhodčí to v závěru zápasu Horky n. J. - Dvůr Králové n. L. neměli jednoduché.
Rarita. V zemi se nesportuje, dvorští fotbalisté přesto ve středu „uhráli" body

Je z vás viditelný hráč i díky výrokům do médií. Popíchl jste Spartu, Teplice.
Asi bych lhal, kdybych řekl, že si to neuvědomuju. Lidé na mě nahlížejí jinak. Ve fotbalovém prostředí jsem se posunul, ale myslím, že hlavně díky výkonům.

Na podzim jste se pustil do Sparty kvůli penaltám. Byl to dobrý nápad?
(směje se) Po tomhle zápase byly reakce negativní. Člověk si udělá srandu z klubu, který má největší fanouškovskou základnu, to se musí projevit.

Na jaře jste dal na Letné dva góly, radoval se před plnou tribunou. Navíc jste řekl, že vás má Sparta koupit. Jaké byly reakce?
To právě už bylo jiné. Na sociálně sítě jsem dostal devadesát procent pozitivních zpráv. Spousta sparťanů mi psala, že to byl super výkon, ale že jsem si mohl odpustit to radování.

A mohl?
No. (usmívá se) Já jsem na to čekal celý zápas a pak jsem si to strašně užil.

Neříkají vám blízcí, abyste ve výrocích přibrzdil? Pozor, nedělejte to, je to zábava.
Ne, zatím nikdo. Spíš mi lidi píšou, že je to baví. Jsou zvědaví, co ze mě zase vyleze. Doufám, že ještě přijdou situace k okomentování a potěším je. (směje se)

Vylétl jste. Myslíte na nějaký další posun?
Mám smlouvu do léta 2021. Ale uvidíme, co bude. Přál bych si vyzkoušet jeden z týmů české TOP trojky, Slavii, Spartu, Plzeň. Strašně bych se o to chtěl poprat.

Koukal byste na fotbalovou budoucnost nebo na peníze?
Bude mi devětadvacet. Musím se rozhodovat i podle toho, co vydělám. Aby si člověk udělal nějakou rezervu, aby zajistil rodinu.

Ve Spartě, Slavii a Plzni se už fotbalista zajistí.
To je pravda. Ale já jsem hrál léta v Hradci a teď jsem v Liberci. Proto o tom musím přemýšlet.

Fotbalista Ondřej Herzán
Itálie se cítí odtržená. Všichni jí nadávají!

Když vidím ten svah naproti…

Občas se mluvilo o tom, že by se vrátil do Hradce. V době, kdy v Liberci nehrál. Jenže Tomáš Malinský se poté vyšvihl mezi nejlepší hráče Slovanu ve FORTUNA:LIZE.

Přesto je pro něj černobílý klub z východu Čech, v němž se dostal do ligy, důležité téma. „Moc kluků, s kterými jsem hrál, už tam není. Ale přiznám se, že bych jim strašně přál postup do ligy,“ upozorní.

Jak už to bývá, má to své proti…

Malinský nyní hraje na parádním stadionu v Liberci, v Hradci však stojí ruina. „Když je Hradec v televizi a vidím ten svah naproti, který se natáčí, tak si říkám, že to snad není možné. Bylo by lepší dávat jen venkovní zápasy,“ vykládá. „Je to chyba kraje, města, nevím. Věřím, že lidi by si cestu na fotbal našli. Kdyby byl stadion,“ dodá.

Ilustrační foto.
Covid-19: Návrat do normálu? Klidně to může trvat až dva roky