Vašku, jak jste si užil Svátek fotbalu v Malšovické aréně?
Já už jsem byl na krajském finále v Trutnově jako patron, takže jsem teď odsunul dovolenou, abych mohl dorazit na stadion a vidět finále McDonald’s Cupu na živo. Já tohle kvituji, protože je to pro děti skvělé. Mohl jsem navíc vzít svoje kluky, aby navnímali atmosféru.

Co jste říkal na výkony žáků z nejlepších základních škol?
My jsme samozřejmě fandili domácí ZŠ Sever, která skončila na výborném třetím místě, když v semifinále prohrála s pozdějším vítězem. Celkově se mi tam moc líbilo pět hráčů, dokonce si pamatuji jejich čísla. Jsou to šikovní kluci a svému synovi jsem řekl, že by to mohli dotáhnout daleko. Samozřejmě je tam hodně faktorů, někteří to dohoní později, nebo u těchto talentovaných nastane puberta a něco ztratí. Je tam hodně vlivů.

Zahrál jste si i zápas osobností, kde nechyběla velká jména českého fotbalu i showbyznysu. Hlavně jste zavzpomínal na spolupráci s Pavlem Horvathem, vstřelil jste hattrick…
Pro mě úžasná akce. Sešel jsem se s klukama, kteří ve fotbale něco dokázali, měli skvělé kariéry. Bavilo mě to s nimi už v kabině. S Horvim jsme tam hráli bago, to bylo hezký. Pan Vopršal, jenž to měl na starost, říkal, že půjdeme bez rozcvičky rovnou na plac. Horvi to ale pojal aktivně, nás ostatní i rozhodčího utkání hodil do „báčka“. Byla sranda a hlavně na hřišti bylo vidět, jací jsou kluci stále páni fotbalisti. Šlo hlavně o to, abychom lidem udělali radost, což se snad povedlo.

V pondělí se na Malšáku vůbec poprvé představí áčková reprezentace, nový stadion všechno v Hradci a celém fotbalovém regionu změnil, viďte?
Strašně. Viděl jsem to během celé sezony u nás. Díky fanouškům jsme vyhráli střední skupinu a do posledního kola jsme hráli o Evropu. To mě samozřejmě mrzí do teď, že jsme pro ně nepostoupili. Lidi byli naprosto skvělí, najednou tu byl ohromný hlad po fotbale. Vidím, že i město ožilo. Moc si přeji, aby všechno pokračovalo, my přinášeli všem okolo radost a fotbal v Hradci byl na vysoké úrovni.

Už jste to trochu nakousl, ale jak uplynulou sezonu, která byla nakonec veleúspěšná, s krátkým odstupem hodnotíte?
Kdyby nám někdo před třemi měsíci řekl, že budeme hrát poslední kolo o Konferenční ligu, asi bychom nevěřili. Udělali jsme v posledních zápasech velký kus práce. Dík patří naprosto všem, celému realizačnímu týmu, trenérům a spoluhráčům. Bylo skvělé, že jsme ovládli střední skupinu a myslím, že zcela zaslouženě, vyhráli jsme čtyřikrát. Pak přišel poslední mač, kde se to špatně sešlo, ale nechci se vymlouvat. Výkon na hřišti od nás nebyl úplně dobrý a pak o deseti to bylo těžké a tahali jsme za kratší konec. Bohužel jsme to nezvládli.

Vy jste v ročníku nastoupil do 30 zápasů. Všechno si po návratu domů sedlo?
Jsem rád, že jsem byl zdravý. Věnuji se sobě a svému tělu hodně moc, ale samozřejmě se musí všechno sejít. Chci poděkovat všem, kteří se o mě během sezony starali. Když jsem v přípravě potřeboval oddych, dopřáli mi ho a já pak mohl odtrénovat zbytek naplno. To mi do sezony moc pomohlo, proto jsem byl dobře připravený. Měl jsem dobrou fyzičku. Doufám, že další ročník bude podobný, udělám pro to všechno.

Změnil jste něco v přípravě, že se vám vyhýbají zranění a můžete odehrát tolik minut?
Úplně bych neřekl, je to pořád dost podobné. Občas potřebuji drobnou úlevu, ale nebylo toho moc. Někdy jsem víc cvičil, jindy zase regeneroval. Prostě jsem poslouchal svoje tělo a byl jsem rád, že mi moji přátelé a lidi kolem naslouchali.

Máte i skvělá čísla - šest branek a pět asistencí, spokojenost?
Já hlavně koukám na tým, ale máte pravdu, tyhle čísla jsou perfektní. Rád bych si je udržel, ale už moc dobře vím, že ve fotbale nejsou všechno. Když někdo dá centr přesně na hlavu a je z toho gól, je to ve výsledku stejné, jako když to někdo přistrčí a spoluhráč dá branku z třiceti metrů. Další může šanci založit a v zápise ani nebude. Tím chci říct, že dneska fotbal není pouze o číslech. Na druhou stranu já je pořád moc chci a jsem za ně rád. Tým je však na prvním místě, to je jasné.

close Václav Pilař. info Zdroj: Deník/Vladimír Machek zoom_in Václav Pilař.

Kdy bylo v sezoně nejhůře, přece jen to chvílemi vypadalo na boj o záchranu?
Na to si vzpomínám. Bylo to před derby a zápasem s Karvinou. Oba duely jsme potřebovali zvládnout, což se podařilo. Tam jsme se nastartovali, protože to byly těžké duely. Ukázali jsme naši sílu, vyhráli jsme je a udělali jsme si zbytek sezony krásný.

Nepřevládal pocit strachu? Přeci jen na novém stadionu nechtěl nikdo bojovat v sestupových vodách.
Obava tam určitě byla. Rozhodně jsem nechtěl hrát dole baráž. Snažil jsem si to nepřipouštět, naopak jsem věřil, že máme dobrý tým a velkou podporu od fanoušku, což se potvrdilo. Pamatuji si, že utkání s Pardubicemi jsme zcela zaslouženě vyhráli a hráli jsme dobře. To byl první klíč k tomu, aby sezona byla úspěšná.

Co udělal příchod Davida Horejše s kádrem?
Má svoji vizi. Chceme hrát fotbal, hodně do ofenzivy. Vždycky máme plán na soupeře, v tréninku cvičíme různé akce. Za celou kabinu musím říct, že nás tréninky baví, tam to začíná a je to strašně důležité.

Sezona skončila a za chvíli už začíná příprava na další ročník, co na to říkáte?
Upřímně moc toho volna není a na rovinu říkám, že se mi to nelíbí. Je to pouze 17 dní, navíc někdo šel hrát i za béčko a má ho ještě méně. Myslím, že je to opravdu málo. Pamatuji si, že v minulosti jsme měli čtyři až šest týdnů dovolené. Samozřejmě je to o nastavení každého profesionála. Já bych stejně nemohl být dvacet dní bez tréninku, a to i směrem k mému kolenu. Ale takové to, že člověk vypne, má delší volno, čas na rodinu. Kvitoval bych to, ale asi to tak u nás nemůže být. Bavil jsem se o volnu i s klukama, kteří hrají v cizině, tam ho mají o hodně delší. Doufám, že si kluci dobře odpočinou, já taky a že nás to nijak nepoznamená vzhledem k zraněním.

Jak si Václav Pilař nejlépe odpočine během volna?
Odjel jsem s rodinou do Turecka a budeme tu dvanáct dní. Já si odpočinu, ale určitě budu něco dělat. Jsem rád, že tu můžeme být spolu, protože v sezoně se jí věnuji, ale takhle pohromadě je to lepší. Chci, aby rodina byla šťastná a aby nás to tady bavilo.

Příští týden začne fotbalové Euro v Německu, jak se na něj těšíte?
Budeme fandit. Mám syny, jednomu je deset, druhému tři. Ten starší je do fotbalu úplný blázen. Už si tipuje výsledky, sbírá kartičky, lepí si je. Je krásné to s ním prožívat. Českému nároďáku budu samozřejmě fandit a jsem zvědavý, kdo vyhraje. Já si myslím, že Francie.

Vzpomenete si vždy na Euro 2012 v Polsku, kde jste hrál?
Jasně. Byly to krásné časy. Chtěl jsem je zažívat déle, což je jasné, bohužel mi nebylo úplně přáno. Zrovna tohle Euro se povedlo, postoupili jsme do čtvrtfinále, zahráli jsme si proti Portugalsku v čele s Cristianem Ronaldem. Vždycky když u televize koukám na Euro, vzpomínám na něj a pokud ne, tak mi to manželka nebo děti připomenou.

Vaše celá rodina fandí Realu Madrid, jak jste si užil finále Ligy mistrů, ve kterém Bílý balet porazil Dortmund?
Hodně. Já jsem tedy byl s klukama z Hradce na chatě. Už čtvrtým rokem jezdí vždycky po sezoně. Mají to tak zavedené, že se jede na tři dny, někdo jen na jeden, ale je dobré, že se parta tmelí. Zápas byl zrovna v sobotu a já se koukal tam, s rodinou jsme si volali, protože jsme velcí Madridisti, máme kartičky, platíme členství. Finále bylo ze začátku velmi těžké, musím sportovně uznat, že Dortmund byl v první půli lepší, ale Real Madrid se nikdy nevzdává a pak má rozdílové hráče jako je Vinicius, Bellingham. Škoda, že skončil Kroos, protože je neskutečné, jak rohy a standarky kope pořád do stejných prostorů. Pak máme taky Luku Modriče, u kterého doufáme, že nikdy neskončí.