Trenér, který spadl s Opavou, si nechtěl připouštět opakování scénáře. Nicméně už jen proto musel být pod tlakem. Ten ještě vzrostl, když zjistil, co by znamenal pro Pardubice sestup do druhé ligy.
„Cítil jsem velký tlak a obrovskou zodpovědnost. Hlavně za celý region. Uvědomoval jsem si, co všechno stálo to úsilí postavit nový stadion. Jsem strašně rád, že jsem dostal důvěru a že se nám podařilo první ligu pro Pardubice zachránit. Nejen za tým, ale za fanoušky, nový stadion a také klub, protože pro budoucnost by byl sestup vcelku fatální s ohledem na to, že má jednu z nejlepších mládeží v celé republice,“ přiznal Radoslav Kováč v otevřeném rozhovoru pro Deník
Konec dobrý – všechno dobré. Jak byste zhodnotil vaše dosavadní působení v pardubickém klubu?
Samozřejmě jsem strašně rád, že jsme to zvládli. Zachránit ligu pro Pardubice byl náš jediný cíl. To se nám povedlo, takže musím hodnotit sezonu kladně.
Je to pro vás osobní satisfakce, že už se na vás nebude pohlížet jako na neúspěšného trenéra, ale na trenéra, kterému se povedl s odepisovaným týmem husarský kousek?
Je to pozitivní zjištění (usměje se). Jsem za to pochopitelně rád, ale ne za sebe. Hlavně za klub, za hráče, za fanoušky. Beru to jako úspěch všech, kteří se na něm podíleli.
close
info
Zdroj: Radek Klier
zoom_in
Radoslav Kováč
V jednotě je síla
Však jste to také předvedl při oslavách záchrany v kabině. Byl jste to skutečně vy?
To víte, že jo. Musel jsem vypustit ven všechny ty emoce. Ten konec konec byl neskutečně náročný. Nadstavba, která se nevyvíjela úplně podle našich plánů. A baráž je kapitolou samou o sobě. Děkoval jsem především hráčům a celému realizačnímu týmu. Přes media pak fanouškům, bez kterých bychom to nezvládli. V neposlední řadě jsem poděkoval vedení klubu, že mi dalo důvěru.
Vraťme se na začátek vašeho angažmá. Přebíral jste poslední celek tabulky se třemi body po osmi kolech. Neříkal jste si v dalším průběhu podzimu: Ty bláho, kam já to vlez?
To vůbec. Věděl jsem, v jaké se Pardubice nachází situaci. Byl jsem rád za tu šanci, kterou jsem dostal.
Kdy jste vnímal situaci jako hodně složitou?
Na začátku svého působení na pardubické lavičce. První tři zápasy jsme prohráli, včetně pohárového krachu ve Velvarech a kotel jsme schytali v Teplicích. Hrozně důležité bylo, že jsme zvládli další utkání s Jabloncem.
Začátky jste měl na pardubické lavičce těžké, kdy se to obrátilo k lepšímu?
Na konci podzimní části. Vyhráli jsme v Hradci a udělali jsme dobrý bod s Plzní v posledním utkání v Ďolíčku. To bylo strašně povzbuzující a nejlepší vzpruha pro jaro. Přestože jsme v Liberci remizovali a pak prohráli doma se Slavii, nesrazilo nás ani šestibodové manko, které jsme nabrali na předposlední tým tabulky.
A kdy se to zlomilo k lepšímu, respektive, kdy jste začal věřit, nebo snad byl přesvědčený, že první ligu zachráníte?
Klíčové bylo, že jsme okamžitě ztrátu snížili na tři body, když jsme vyhráli v Mladé Boleslavi a v dalším kole doma zdolali Zlín. Tím, jsme se definitivně přitáhli a soupeři už zase s námi museli počítat. Týmu jsem věřil po celou dobu, ale přesvědčený jsem nebyl nikdy. Po žádném zápase jsme si nemohli říct, že jsme zachránění. Tušil jsem, že to bude boj až do konce. My jsme nechtěli být po pětatřicátém kole poslední a tomu jsme obětovali úplně všechno. To se nám podařilo o kolo dřív.
Jaké byly hlavní faktory pardubické záchrany?
(vypálí) Určitě jednota. Byli jsme týmoví. Celkově atmosféra v kabině i celém klubu. Touha a sebedůvěra, že to můžeme dokázat.
close
info
Zdroj: Deník/Luboš Jeníček
zoom_in
Radoslav Kováč se stal oblíbencem pardubických fanoušků.
Kouzlo nového stadionu
Když nic jiného, tak zlomovým psychologickým momentem bylo získání Florina Nity. Teď už můžete říct, jak jste Tomáše Rosického umluvil?
Vzešlo to s komunikace s trenéry gólmanů Sparty. Objevila se možnost ho získat, ale já jsem tomu pořád nevěřil. Provolali jsme Toma Rosického a pak čekali na posvěcení od pana Čupra. Nakonec se hostování zrealizovalo a Florin se stal klíčovou postavou záchrany.
Napadá mě jedna souvislost. Vaše paní, za svobodna Klára Medková, se kamarádí s manželkou Tomáše Rosického, dříve Radkou Kocúrovou. Nezavolaly si vicemissky České republiky?
(směje se) Ne, to vůbec není jejich starost. Šlo to po linii sportovního ředitele Tomáše Rosického a šéfa Sparty pana Čupra. Velký podíl na transferu měli kluci z brankářského štábu Sparty.
Takže si práci domů netaháte?
Ne. Klárča to vůbec neřeší. Ona je spíše fanoušek. Určitě jí do toho nezatahuji. Ale, když přijdu domů unavený, tak jsem od ní dostával podporu, za což bych jí chtěl poděkovat.
Pardubice se staly zářným příkladem toho, že domácí prostředí není klišé…
Jednoznačně nám pomohlo kouzlo nového stadionu. Na každý zápas bylo téměř nebo úplně vyprodáno. Diváci byli hnacím motorem záchrany.
Pardubičtí fanoušci se zařadili mezi nejlepší v lize. Co jste na to říkal?
Náš sportovní manažer pan Zavřel sliboval, že lidi chodit budou. Samozřejmě, že to záleželo na tom, jakou hrou se budeme prezentovat. Musím říct, že od začátku byli úžasní. Až do konce nám věřili. Klobouk dolů před nimi, protože z hokejového města se stalo i fotbalové. Jsem rád, že se nám to podařilo i pro ně.
Diváci jsou hybnou silou, ale první ligu jste si museli zasloužit na hřišti. To se povedlo především zásluhou výrazného zlepšení defenzivy, včetně gólmana Nity.
Na jaře už jsme nedostávali tolik gólů. Ve finále jsme ve statistice inkasovaných branek ani nefigurovali na poslední příčce. Musí bránit celý tým. Hráči, kteří to mají v popisu práce, se stali našimi opěrnými sloupy, ale rád bych za defenzivní činnost vyzvedl celý tým.
Tato činnost je o to důležitější, když chybí gólová potence. Takže o nějakém přestřílení soupeře nemohla být řeč, souhlasíte?
Naprosto. Museli jsme si to vždycky uhrát vzadu. Vždycky jsme věřili, že nějaký gól dáme. Jasně, pořád jsme byli na chvostu, co se týče efektivity, ovšem jinak se hraje, když jste v klidném středu tabulky, nebo v každém kole hrajete o záchranu… V posledních kolech se ale naše produktivita zlepšila. Zapojovali jsme do koncovky stále více hráčů. Ve vytváření šancí jsme udělali na jaře velký progres. Je pravda, že v odvetě baráže, jsme už gól nedali, ale tam šlo hlavně o to, po výhře v Příbrami, neinkasovat.
close
info
Zdroj: Radek Klier
zoom_in
Radoslav Kováč s asitentem Davidem Mikulou.
Cílíme na mladé kluky
Stali jste se tak trochu evropským úkazem. Záchranu jste si neubetonovali, ale došli si pro ni pohlednou kreativní hrou. Váš nápad?
Věděli jsme, že musíme mít jasně daný způsob i princip hry. Neměli jsme typologii hráčů na to, abychom to vzadu zavřeli a jenom bránili. Jsem vděčen za to, že jsme se zachránili fotbalovým způsobem.
Ještě jedna věc byla pozoruhodná. Celou sezonu jste se pohybovali mezi posledním a předposledním místem a sebevědomí i optimismus jste měli, jako byste hráli o evropské poháry…
To je díky kabině. Díky myšlení kluků. Oni mají sebedůvěry na rozdávání. Od prvního dne, co jsme s kolegy do Pardubic přišli, bezvadně spolupracovali. Věřili sami sobě a troufnu si říct, že i nám trenérům. Vydali jsme se společně za vytyčeným cílem a přestože byla cesta trnitá, záchranu jsme urvali.
Dalším klíčem k udržení se ukázal fakt, jak jste zvládali zápasy, ve kterých za každou cenu musíte. Až na pár výjimek, kdy Pardubice hrály o šest bodů, tak vítězily.
Mentální síla kabina byla úžasná! Kluci věděli, že ten zápas musí zvládnout a také ho zvládli. Největší test pro mě nastal po utkání se Zlínem ve skupině o záchranu. Věděli jsme, že v případě výhry, a pak i remízy, jsme se z toho mohli dostat. My jsme ho prohráli a já byl strašně zvědavý, jak hráči budou reagovat. Musím se přiznat, že to pro mě byl největší zážitek mého působení tady. Od první minuty následujícího utkání s Jabloncem jsem viděl na trávníku tým, který prostě vyhraje.
Jak se žije permanentně pod tlakem? Cítil jste někdy vyšší zodpovědnost?
Cítil jsem velký tlak a obrovskou zodpovědnost. Hlavně za celý region. Uvědomoval jsem si, co všechno stálo to úsilí postavit nový stadion. A vůbec, že se to podařilo. Přišel Kováč s nulou zkušeností, který spadl s ligou v Opavě. Opakuji, jsem strašně rád, že jsem dostal důvěru a že se nám podařilo první ligu pro Pardubice zachránit. Nejen za tým, ale za fanoušky, nový stadion a také klub, protože pro budoucnost by byl sestup vcelku fatální s ohledem na to, že má jednu z nejlepších mládeží v celé republice. Pro mě i kolegy asistenty je to největší trenérský úspěch, který jsme zažili.
Přestože loňská sezona skončila teprve před dvěma týdny, už musíte myslet na tu nadcházející. Máte možnost podílet se na výběru nových hráčů?
Zásadně se sportovním úsekem na výběru hráčů spolupracujeme. Takový ten enter dáváme my trenéři. Je to potřeba, protože volíme jejich typologii k tomu, co chceme hrát. Musím ale říct, že Víťa Zavřel i sportovní manažer týmu Martin Shejbal pracují tvrdě. Jezdí na všechny schůzky, odmakají tu práci s těmi agenty i kluby. Já se snažím pomoct nějakými vazbami ať už s hráčských či nyní trenérských let. Některé agenty znám totiž velmi dobře. Takže jsme spolu na jedné lodi.
Jakou volíte taktiku při volbě hráčů?
Jdeme cestou jak finanční dostupností, tak tou, kterou nabízí hráčský trh. Máme zájem o hráče, kteří k nám chtějí jít, kteří jsou zapáleni do fotbalu. Chceme dovést hráče, co disponují kvalitou. Když narazíme na jméno, za kterým se skrývá hodně peněz, tak musíme být o jeho schopnostech maximálně přesvědčeni.
Preferujete znovu nadšené mládí, nebo zkušenost, kde to však může pokulhávat s rychlostí a elánem?
Chtěli bychom to mít vybalancované. Nicméně nehodláme ustupovat od nároků, které tady na hráče máme. (zamyslí se) Takže spíše mladší kluky.
Tématem posledních let je získání gólového hráče.
Gólový hráč, který by dal dvacet branek za sezonu, stojí deset milionů. Podotýkám euro. A hlavně nejsou. Hodil by se, ale máme gólové útočníky. Takový Pavel Černý měl nejlepší sezonu v kariéře, když dal šest gólů a na tři nahrál. Měli jsme Láďu Krobota na hostování.
Co říkáte tomu, že se vám rozpadl kádr pod rukama?
Je to složitější v tom, že hráčů na hostování jsme měli hodně. Tak to prostě je a my si s tím musíme poradit. Zkoušíme už dovést hráče, kteří by u nás byli natrvalo. Nicméně bez hostovaček se neobejdeme. Pilně pracujeme na tom, abychom kádr doplnili.
