play_fill
Dvacetiletý muž s rukavicemi udivuje už v tak mladém věku svým klidem a rozvahou. Nejen při řešení ošemetných situací mezi třemi tyčemi, ale také při kladení zrádných dotazů. Nechybí mu ani zdravé sebevědomí.
„Každý zápas chci vyhrát. Jasně, někdy je můj tým favoritem, podruhé outsiderem. Jenže pokud jdete na hřiště s tím, že to třeba dnes vyjde, tak to je klíč k neúspěchu. Nějaký stres si ale nepřipouštím. Kdybych si to připouštěl, tak zbytečně dostanu sám sebe i tým pod tlak. Kdybych se s tím neuměl vyrovnat, tak je zbytečné chtít dělat profesionální fotbal,“ říká Antonín Kinský II. v rozhovoru pro Deník.
Kdy vás Pardubice poprvé oslovily a co jste zájmu z tohoto klubu říkal?
Nevím to úplně přesně, ale někdy v průběhu jarní části. Jak jsem se o zájmu Pardubic dozvěděl, tak jsem z toho měl radost. Těšil mě hlavně z důvodu toho, že vím, jakým se prezentují fotbalem. Je tady nový stadion, lidi chodí na fotbal. Měl jsem v hlavě, že pokud sezona dopadne dobře, respektive, když budu zdravý a chytat dobře, tak by to mohla být potencionální varianta.
close
info
Zdroj: FOTBAL.CZ
zoom_in
Antonín Kinský v reprezentačním dresu.
Proč jste rozhodl na nabídku kývnout?
Každý hráč se chce ve své kariéře posouvat. Mám to stejné. Trénuji proto, abych chytal, abych se posouval nahoru. Pardubice samozřejmě tohle splňují. Jsou tady skvělé podmínky, kvalitní trenéři, nový stadion. Je to pro mě skvělá příležitost. Jsem nastavený tak, že chci hodně trénovat a zdokonalovat se. Věřím, že ten prostor tady dostanu.
Dostal jste i jiné nabídky?
Ano, něco tam bylo. Prozradím jen, že se jednalo o českou ligu.
Konzultoval jste svůj případný příchod s někým z Pardubic?
Nedávno jsem se bavil s Jakubem Markovičem na reprezentačním srazu jednadvacítky. Mluvili jsme o tom, že on by šel do Baníku a já bych měl možnost jít do Pardubic. Pochopitelně jsem se ho ptal, jak to tam vypadá. Asi jako každého hráče mě nejvíc zajímaly základní věci jako podmínky, hřiště, zázemí, trenéři. Pak jsem hovořil s trenéry a měl rychle jasno.
Takže vám dal Markovič doporučení?
Ano, přesně tak.
A co pověděl táta na Pardubice?
Samozřejmě patřil do úzkého okruhu lidí, se kterými jsem hostování v Pardubicích řešil. Shodli jsme se na tom, že je to dobrá varianta. Teď už jen záleží na tom, jak se dohodnou oba kluby, protože já bych tady zůstat chtěl. Stačil mi jeden den na to, abych zjistil, jak to tady vypadá a funguje. Věřím, že se to povede.
Probíráte spolu vaše rozhodnutí a radí vám spíše strmou či postupnou kariéru?
Probíráme spolu nejen fotbalová rozhodnutí. Je to můj táta a máme spolu skvělý vztah. Řekl bych, že s ním řeším úplně všechno. Věřím mu. Co se týče budování kariéry. V momentě, kdy má člověk kvalitu a ukazuje ji na hřišti, tak může pomýšlet na strmou kariéru. Na druhou stranu, když kvalita chybí, tak ani strmá být nemůže. Na hřišti vždy budou ti nejlepší z toho týmu. To je rozhodující.
(Šel by Antonín Kinský do Pardubic i kdyby měl konkurenci v podobě Florina Nity a co má společného se slavným šlechtickým rodem? To se dozvíte v placeném obsahu Deníku.)
Mladý tým je pro mě výhodou
Jste kmenovým hráčem pražské Slavie. Na první ligu v jejím dresu ještě nebyla šance, bez toho, abyste si vyzkoušel ligu v provinčním klubu?
To je spíše otázka na trenéry Slavie. Vybíral jsem podle toho, kde cítím šanci bojovat o post jedničky. Pardubice mi vyšly jako nejlepší řešení.
Takže vám nestačí dělat trojku ve Slavii, tedy sedět na lavičce a brát velké peníze. Naopak zvolíte menší klub s nižším finančním ohodnocením?
Určitě nechci vysedávat na lavičce. Chci do brány, chci chytat. Proto ten svůj sport dělám.
Pardubice mají mladý kádr, mladého trenéra, budete se tady cítit jako ryba ve vodě?
Přesně tohle je jeden z dalších důvodů, proč mi Pardubice dávaly smysl. Je tady mladý tým. Jakmile se cítíte v kabině dobře, čemuž napomáhá, že ti kluci kolem vás jsou přibližně ve vašem věku, tak rychleji mezi ně zapadnete. Cítíte se pevnou součástí party, což se odráží na vašich výkonech. A vlastně spolu můžeme řešit i nefotbalové věci.
Pardubice jsou stále mladý klub. Nicméně návratem na nový stadion rozpoutal fotbalový boom. Ten elán je vidět na každém kroku. Vnímal jste to i jako nezávislý pozorovatel?
Myslím si, že Pardubice už každý bere. Za ty tři roky v první lize si udělaly nějaké jméno. Tím, že se vrátily na domácí stadion se jejich pozice mezi českými kluby upevnila. Navíc se prezentují hrou, která se líbí. Mladí kluci se snaží o pohledný, technický fotbal, což je za mě jednoznačný záměr trenérského týmu. Řekl bych, že ten fotbalový boom je spojen s herním projevem. No a tím, že se postavil nový stadion, se zlepšily tréninkové podmínky i zázemí. Tohle všechno způsobilo obrovský zájem fanoušků. Chodí hodně lidí a to je skvělé.
V Pardubicích byl fotbal dlouho na vedlejší koleji. Mluvilo se o nich především jako o městu hokeje. Kdy jste je začal vnímat?
Pardubice vnímám delší dobu. Když jsem se začínal dostávat do dospělého fotbalu. Působil jsem ještě v pražské Dukle a Pardubice v té sezoně zrovna postupovaly do první ligy.
V loňské sezoně jste hrál o postup ze druhé ligy a dostal se s Vyškovem až do baráže. Teď jdete do týmu, který hrál v první lize dvě sezony o záchranu. Ten tlak asi bude vyšší.
Už je to dané jenom tím, že Vyškov byl druhá liga a Pardubice jsou první liga. Ten skok je velký. Chci hrát v soutěži, která je sledovaná, na kterou chodí co nejvíc lidí. Hraje se na velkých stadionech, na kterých bývá skvělá atmosféra. Navíc nejvyšší soutěž je středem zájmu různých médií.
O druhé lize, se traduje, že je hodně soubojová a že v ní hráči nejlépe získávají ostruhy pro první ligu. Co jste si z ní odnesl vy jako gólman?
Nemohu zatím posoudit jaká je první liga, ovšem nemyslím si, že by druhá byla nějaká řežba. Samozřejmě se v ní nacházejí týmy, které preferují technický fotbal a také ty, co to tlačí víc na sílu. To je ale v každé soutěži. Záleží na typologii hráčů, kteří v daném mužstvu jsou. A co jsem si odnesl? Nejdůležitější pro růst hráče jsou zápasy. V momentě, kdy jste na hřišti, tak zkušenosti sbíráte automaticky. Člověk, když sedí na lavičce, tak se sice může učit od nejlepších. Jenže jen tím, že něco okouká. Pokud se však nedostane na hřiště, tak je mu to houby platné. Nejlíp to dostanete do sebe tím, že si ty situace prožijete. To je základ všeho.
Jak jste byl rád, že jste se v baráži vyhnul Pardubicím, které vás měly v hledáčku?
Před vypuknutím baráže byla jednání s Pardubicemi ještě otevřená. Ještě ani nebylo jasné, kdo se do baráže dostane a kdo ne. Koukal jsem sice do budoucnosti, ale v tu dobu jsem měl v hlavě, že se chci prodrat s Vyškovem do první ligy. A jestli jsme měli hrát s Pardubicemi nebo se Zlínem, tak to šlo v tu chvíli bokem. Chtěli jsme uspět, bohužel se nám postoupit nepovedlo. Je to škoda, protože jsme měli dobrý tým. To je ale fotbal. Projevila se zkušenost prvoligového celku. Hlavně v odvetném zápase.
S Nitou by to nedávalo smysl
Navíc se uvažuje, že budete jedničkou týmu. A gólman je v zápasech klíčovou postavou týmu. Zvládáte stresové situace?
Každý zápas chci vyhrát. Jasně, někdy je můj tým favoritem, podruhé outsiderem. Jenže pokud jdete na hřiště s tím, že to třeba dnes vyjde, tak to je klíč k neúspěchu. Gólman je důležitou postavou, ale dalších deset hráčů je neméně potřebných. Nějaký stres si nepřipouštím. Kdybych si to připouštěl, tak zbytečně dostanu sám sebe pod tlak. Kdybych se s tím neuměl vyrovnat, tak je zbytečné chtít dělat profesionální fotbal.
Dlouho se polemizovalo o tom, zda Pardubice nekoupí Florina Nitu natrvalo. Neznervózňovalo vás to? A šel byste do Pardubic i kdyby zůstal?
Trochu odbočím. Nitu jsem sledoval ve Spartě. Když jsem byl mladší a hrál na Dukle, tak tím, že jsme trénovali nahoře na Julisce a Sparta vedle Letné, byl to z Hradčanské kousek. Chodil jsem se dívat na tréninky. Byl to gólman, který se mi líbil. Jak pohybově, tak stylově. Rychlý, s kvalitní technikou chytání. Věděl jsem, že je to gólman, který má kvalitu. Mluví za něj výsledky i fakt, že byl jedničkou rumunského nároďáku. Rozhodoval jsem se podle toho, abych měl šanci někde chytat. Kdyby měl zůstat v Pardubicích, tak by bylo asi dané, že bude chytat on. Tím pádem by pro mě nedávalo smysl sem chodit.
Ápropos máte nějaký gólmanský vzor? Co váš otec?
Táta je spíše můj životní vzor. Jak jsem se fotbalově vyvíjel, tak se to měnilo. Začal bych Buffonem, kterého jsem ještě stihl. Líbilo se mi hlavně, jak na hřišti působí. Takže pak jsem si s ním hledal nějaká videa a sestřihy jeho zákroků. Klobouk dolů před ním, to fakt byla špička. Postupem času se herní styl gólmanů měnil. Byly vyšší nároky na to, aby uměli hrát nohama. Jednu dobu jsem hltal Neuera a pak to přešlo na ter Stegena. To platí i teď. Líbí se mi také styl a la Ederson, Alisson, Oblak. Nebo velmi dobře teď vypadají francouzští gólmani. Sleduji jejich tréninky. Mají rychlé nohy a dobrou kopací techniku. Jsou siloví, spoustu toho chytí. To je styl, do kterého se chci tlačit. Snažím se pokoukávat po různých stylech chytání. A převzít si z nich něco na ten svůj.
Máte za sebou první trénink v Pardubicích. Jak se vám líbil?
Před začátkem přípravy jsme vyfasovali tréninkové plány. První den jsme zahájili posilkou. Odpoledne jsme se přesunuli ven. Nejdříve jsme měli na programu brankářské rozhýbání a poté herní trénink. Jsem maximálně spokojený. Jak jsem už zmínil, zázemí na stadionu je skvělé. To samé platí pro tréninkové plochy na Vinici. Výborná tráva, zkropené hřiště. Je tady všechno, co je třeba ke kvalitní přípravě.
Trochu pro odlehčení. Nosíte stejné příjmení jako slavný šlechtický rod. Je v tom nějaká spojitost?
Není. Tedy si alespoň myslím, že naše rodina není šlechtického původu (pousměje se).
Dokonce existoval Antonín Kinský, jak uvádí historické prameny celým jménem Maria Antonius Bernhard Georg Andreas Kinský?
Fakt? To jsem netušil.
Ale byl svobodný a bezdětný.
Takže to nejsem já ani táta (chechtá se).
