Rozepře mezi novým klubovým majitelem a vedením pražské „trojky“ o dalším vlastnickém uspořádání tradičního stadionu, jsou všem známé, ale pro mládež je jeden stadion stejně naprosto nedostačující. Proto čeká rekonstrukce areál na Vítkově a zároveň se hledá další lokalita pro zbudování tréninkového centra mládeže.

A také angažováním zkušeného Davida Vavrušky do role šéftrenéra žižkovské mládeže.

„Máme na Viktorce mládeži co vracet, a angažování pana Vavrušky je teprve začátkem pozitivních změn. Těch změn bude určitě více. Chceme učit děti všestrannému pohybu, a to není jen fotbal, chceme ty nejmenší děti učit i další sporty jako judo, gymnastika, atletika a spolupracovat s dalšími oddíly nejen v Praze 3. Ať si vyzkoušejí více sportů, a pak ať se dítě později samo rozhodne, který sport chce dělat,“ říká Milan Richter, předseda představenstva Viktorie Žižkov.

„Práce s mládeží pro mne je, vždy byla a vždy bude priorita číslo jedna. V Praze 3 jsem sám vyrůstal, nyní zde zatím vodím svého čtyřletého syna do Sokola a do budoucna chci, aby se tady podmínky pro sport a hlavně pohyb nejmladších zlepšily,“ přidává klubový boss Martin Louda.

„Z mého pohledu se vedení dětí ke zdravému životnímu stylu staví čím dál více na druhou kolej, a to je samozřejmě špatně. S kvalitním vedením a infrastrukturou můžeme jít příkladem i jiným. Právě klub bude lídrem a budu rád, pokud se do koncepce zapojí co nejvíce trojkových školek, škola sportovních oddílů,“ dodává.

Žižkovská Viktorka má nového šéftrenéra mládeže, je jím zkušený DAVID VAVRUŠKA

Ještě před pár dny vedl A tým dospělých Viktorie Žižkov v mistrovských zápasech FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY, od dnešního dne se bude David Vavruška v roli šéftrenéra mládeže starat o budoucí hvězdy žižkovského fotbalu.

„Jsem rád, že jsem si po třech letech vyzkoušel profesionální fotbal, teď se ale těším do nové práce,“ přiznal zkušený kouč, který je jednou z nejvýraznějších postav v České republice, co se mentalního koučinku týče.

Vaše anabáze v roli šéfa áčka trvala necelé tři týdny. Jaká byla?
Bylo strašně rychlé a opravdu jen o hlavě, o psychice. Šlo o kamarádskou výpomoc, vyřešila se situace, která byla. Bral jsem to jako poučení, něco nového, protože jsme skoro ani netrénovali. Vložené středy bývaly, ale my jsme za dva týdny sehráli pět kol. To bylo tak rychlé, že vlastně ani nevím, jestli se to skutečně stalo. (usmívá se)

Dvě výhry, dvě prohry, remíza. Mohlo to být lepší?
Vždycky to může být lepší. Herně jsme propadli pouze druhý poločase ve Vlašimi. První dva zápasy jsme zvládli, s Duklou jsme nebyli horší, Jihlava se u nás dostala třikrát za půlku… Ale to se stane. Výkony mě potěšily.

Vzhledem k tomu, že jste se stal šéftrenérem mládeže, tak zřejmě nebyla ve hře možnost pokračovat u áčka déle, že?
Ano, byli jsme domluvení jen na těchto posledních pět podzimních kol a takto jsem s tím i počítal.

Pojďme k mládeži, jaká bude vaše hlavní pracovní náplň v nové roli?
Každý klub je specifický, každá mládež. Žižkov má problémy s plochou, s infrastrukturou a pokud se na tom nebude pracovat, bude to problém. Pro děti, trenéry i rodiče musíme vytvořit nějaké prostředí, které bude uchopitelné. Cestování po Praze je složité. Na problémy se zadělalo, když se před deseti lety prodal areál na Xaverově. Klub musí sehnat lokalitu, kde by menší tréninkové centrum zafinancovalo. Budu pracovat s trenéry, s týmy a také s mentálním koučinkem, kterému se věnuji. Málokdo v klubu má mentálního kouče, to by mohlo hráče i trenéry zajímat. Takové služby bývají drahé, ale pro klub, pro který pracuji, dávám tuto možnost bezplatně.

Areál na Vítkově se bude rekonstruovat, ale ten nemůže pokrýt vše…
Je to tak. Plán je fajn, Žižkov patří na Prahu 3. Mělo by tam být centrum pro přípravky, nejmenší děti. Je to spádová oblast, získají vztah ke klubu. Víc tam ale nevytvoříme. Bude tam prostor pro děti od 5 do 11 let, do žáků, celá mládež se tam pochopitelně nevejde. Myslíme to s klubem vážně a hledáme lokalitu, kde by se tréninkové centrum vybudovalo.

Zmínil jste mentální koučink, kterému se věnujete. Od jakého věku je pro děti přínosný?
Pro trenéry okamžitě. Po třiceti letech, co to dělám, vím, že není důležité, co trénujeme, ale jak trénujeme. Ne co říkáte, ale jak to říkáte. V komunikaci s hráči máme v republice veliké rezervy. Dělám na toto téma spoustu přednášek a seminářů, i pro jiné sporty než fotbal. Typický mentální koučink je pro hráče od 14 nebo 15 let. Každý je individualitou, každý je jiný, někdo má rychlejší posun, někdo pomalejší. Nejlepší kouč pro děti je vždy rodič. Měl by si uvědomit, že on vytváří zpětnou vazbu a ulitu úspěchu, když třeba probere věci, které kluka ve výkonu ruší nebo mu vadí. Jsem všemu otevřen.

Je pro vás mládežnický fotbal tím, co vás naplňuje? Nemáte ambice vést opět tým dospělých?
Prošel jsem si profesionálním fotbalem i mládeží, u které jsem začínal. Rád jsem si to vyzokušel a za tři roky bez profi fotbalu jsem se naučil spoustu věcí. Chodí za mnou hráči, i z jiných sportů a dozvím se spoustu věcí. Šedesát procent stížností je na trenéry, že si někdo neumí poradit s jejich chováním. Dalších čtyřicet procent je nepochopení nebo zacházení v rodině. Během mentálního koučinku za mnou přišla spousta rodičů, hráčů i trenérů. Jsem rád, že se mi tahle čtrnáctidenní možnost naskytla. Ověřil jsem si své znalosti z týmového koučinku, přístupu k týmu. Dělalo se mi to příjemně. Když si vzpomenu na svůj předchozí profesionální tým, tak jsem se cítil kovanější a silnější.