Je vám teprve dvaatřicet let a už nějakou dobu trénujete. Navíc na divizní úrovni. Co vás na trénování nejvíce baví?
Miluji fotbal (smích) a mám rád dobrou partu lidí kolem sebe. To je asi to hlavní, co mě na tom nejvíce baví.

A co vám naopak nejvíce vadí?
Nesnáším a neumím prohrávat, ale každou prohrou se člověk učí.

Zahrál jste si několik sezon první ligu. Na které období vzpomínáte nejraději?
Krásné byly začátky v Plzni, kdy jsem jako osmnáctiletý vstřelil svůj první gól. Asi nejhezčí období jsem zažil v Příbrami u Jardy Starky, tam to bylo takové rodinné, na to moc rád vzpomínám.

Jenže pak přišla zranění a bylo po profesionální kariéře. Jak jste to vstřebával tak mladý? A v kolika letech jste úplně skončil s profesionální kariérou?
První zákrok přišel ve dvaadvaceti letech a od té doby to šlo… Stalo se to v ten nejhorší okamžik před EURO do U21, kam jsem měl jet. Poté jsem absolvoval dalších šest operací levého kolene a s profi fotbalem byl konec. Bylo to hrozné, po každé operaci jsem doufal, že to půjde, ale bohužel to nešlo. Dokonce jsem se nemohl koukat dva roky na naši první ligu a radši jsem jezdil po fotbalech na vesnicích. Ale postupem času to odešlo.

Bylo vaše zranění opravdu tak vážné, že už nešlo dále hrát na nejvyšší úrovni?
Bohužel v tom koleni jsem měl vše špatně, přetrhané vazy, menisky a to nejhorší – oddělanou chrupavku na vnější části, ta bohužel už nedorostla. Příbram mě pak koupila ještě z Baníku Ostrava zpět a zkoušel jsem to, ale bohužel. Vydržel jsem trénovat pondělí, úterý, dva tréninky přes bolest a středu už jsem nemohl skoro chodit. A to bohužel na profi fotbal nestačí.

U fotbalu jste ale zůstal i profesně. Co přesně děláte?
Jo jo, věřím, že aspoň tak mi to ten fotbal vrátil, dělám pro Sportovní agenturu Jirky Müllera ESAM. Ta práce mě nesmírně naplňuje a baví, jelikož je to všechno okolo fotbalu a vážím si toho, že mi dal šanci pro něj pracovat.

Mládežnická léta jste strávil v pražské Spartě. Je to klub vašeho srdce?
Dá se říct, že ano. Strávil jsem tam od devíti do osmnácti let, prožil jsem tam velice pěkné časy.

První ligu jste ochutnal až v Plzni. Jak vzpomínáte na svůj premiérový start mezi dospělými profesionály?
Přišel jsem asi v pátém kole rozjeté sezony a hned šesté kolo jsem seděl na tribuně (smích). Ale další kolo jsme hráli v Liberci a trenér Standa Levý asi dvě hodiny před zápasem na hotelu za mnou přišel a říká: „Jdeš na to dnes.“ Takže ani nebylo moc času na nervozitu. Hned první kolo jsem hrál na Papouška a druhé na Verbíře, takže pro mě taková škola hrou (smích).

Dokonce jste také reprezentoval. V devatenáctce jste odehrál jedenáct utkání, v jednadvacítce dvě. A jednou jste se zapsal mezi střelce. Co vám nejvíce utkvělo v paměti?
Je to tak. Dostat se do devatenáctky mi pomohlo to, že v tu dobu jsem hrál už o rok dříve za B muže Sparty, kdy si mě vytáhli trenéři Šilhavý a Kočí. A devatenáctku jsem odjezdil prakticky celou. Je škoda, že jsme se nedostali na Euro. Do jednadvacítky jsem se dostal shodou okolností po mém nejhorším zápase v lize, tenkrát jsme hráli v Teplicích s Baníkem a já dostal v padesáté páté minutě po druhé žluté kartě červenou. Druhý den ráno telefon: „Ahoj Zdeňku, tady Jakub Dovalil. Vem si věci a jedeš s námi na přípravný kemp před Eurem.“ No a hned středu jsme hráli s Běloruskem, vyhráli jsme dva nula, já dal branku a ještě jsem byl muž zápasu. To byl asi můj nejlepší zápas v kariéře.

Zdeněk Šmejkal

Bydliště: Český Brod
Narozen: 29. června 1988
Zaměstnání: Skaut pro sportovní agenturu ESAM
Znamení: Rak
Další oblíbené sporty: hokej
Oblíbené jídlo: tatarský biftek
Oblíbené pití: víno, pivo – podle chutě (smích)
Oblíbený film: Gladiátor
Oblíbená hudba: česká hudba – od všeho kousek