Kliknutím zvětšíte
„Nejvíce mi pomohlo to, že jsem přišel a hned dostal důvěru trenéra. Co se ale týče mých gólů, mohlo to být určitě ještě úspěšnější,“ říká v rozhovoru talentovaný fotbalista.
Tomáši, jak hodnotíte sezonu z pohledu umístění Vyšehradu?
Co si budeme povídat, určitě to mohlo být lepší, protože jsme skončili ve spodní části tabulky. Priorita ale byla se zachránit, což se povedlo a tak můžeme být rádi.
Dlouho to vypadalo na pohodovou záchranu, ale od vítězství 2:0 nad favorizovaným Hradcem jste čekali na další výhru šest kol, až do toho úplně posledního. Bylo to nepříjemné?
Určitě. Věděli jsme, že za námi nebyla veliká bodová propast a byli jsme v tom hodně namočení. Zachránili jsme se definitivně asi tři kola před koncem a celou dobu věděli, že musíme hrát na sto procent a neudělat zásadní chybu.
Zmínil jste, že to mohlo být lepší. V čem? Zkušenosti vám určitě nechyběly.
Tým byl zkušený hodně, ale dostávali jsme laciné góly. To nejde, abychom ve druhé lize dostávali takové.
Jaké?
Z protiútoků a po chybách jedinců.
Co bylo vaší největší zbraní a v čem byste naopak potřebovali zlepšit? V těch laciných gólech?
Určitě v těch gólech. Po změně trenéra nebyl čas na to, abychom nějak hodně natrénovali defenzivní část, tak to bylo prakticky o tom, že jsme museli soupeře přestřílet v ofenzívě. Tam jsme byli silní.
Vy osobně musíte být s bilancí 13 gólů hodně spokojený, že?
Nemůžu říct, že bych byl nespokojen. I tohle ale mohlo být ještě lepší. Šest kol jsem nehrál kvůli zranění, některé zápasy jsme ztratili úplně zbytečně. Například ve Vlašimi jsme mohli dát minimálně pět gólů a nakonec z toho byl výsledek 1:1. Co se týče mých gólů, mohlo to být určitě ještě úspěšnější.
Pokukoval jste v průběhu sezony po statistice nejlepších střelců nebo vás čísla tolik nezajímají?
Každý hráč se na to dívá, i ten, který říká, že ne. Viděl jsem, že jsem nahoře, ale abych řekl pravdu, záleželo mi hlavně na tom, abychom se zachránili. Kdyby za mnou nestáli kluci a neměli jsme takový tým, jaký jsme měli, tak ani já neudělám nic. Jsem prostě článek týmu.
Nucená koronavirová pauza vás zastihla hned po prvním odehraném kole. Jak moc ovlivnila Vyšehrad?
Myslím, že nám neprospěla. Přišla po vítězství 4:1 nad Vítkovicemi a pak jsme byli doma. Kdybychom mohli více trénovat společně jako tým, mohlo to být lepší.
Když se ohlédnete za tím, jak sezona probíhala a hlavně jakým způsobem skončila, tak si určitě řeknete, že už je to konečně pryč, že?
Přesně tak. Snad to nebude podobné i v další sezoně.
Máte z toho obavy?
Věřím, že to bude dobré. Všichni máme rádi fotbal. Doma sice můžete běhat a nabírat síly, ale to, pro co hrajete, je to, když vám fanoušek zatleská nebo naopak venku nadává. To je to, co od fotbalu chcete. Dělat radost lidem i sobě.
Jak to s vámi bude v příští sezoně? Je to už jasné nebo ještě řešíte možnosti?
Začínám přípravu v Jablonci a bude se řešit moje další pokračování. I s ohledem na to, že mi v únoru končí smlouva.
V čem vám nejvíce pomohla sezona na Vyšehradě?
Nejvíce mi pomohlo to, že jsem přišel a hned dostal důvěru od trenéra. To bylo hodně důležité, když jsem se vrátil do Čech z Itálie. Dát šanci mladému hráči, který odněkud přišel, nevíte, jak hraje a od druhého kola ho dávat do základu, to chce velkou odvahu. Chtěl bych za to Vyšehradu poděkovat. Dalo mi to další zkušenosti. A vyzkoušelo to i mě samotného, jak na tom jsem. Jestli mám na první ligu, na druhou nebo na zahraničí. Dalo mi to opravdu hodně.
Jaká byla z vašeho pohledu FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA?
Byla kvalitní. Abych byl ale upřímný, mezi týmy jsou veliké kvalitativní rozdíly. Když porovnám třeba Brno s Vlašimí, při vší úctě k Vlašimi, kterou nechci nijak snižovat, tak je to něco jako Slavia a Karviná ve FORTUNA:LIZE.
Překvapilo vás i to, jak úspěšný střelec jste byl? Zkombinovala se tam ta důvěra trenéra a kvalitní spoluhráči?
Ano, kombinace obojího za tím stojí. Útočník je závislý na tom, co stojí za ním.
Jste vlastně pořád na samém počátku dospělé kariéry, jaké jsou vaše ambice, plány a cíle?
Jako každý bych se chtěl dostat do zahraničí, v tom nejsem výjimka. Jelikož už mám vyzkoušené zahraniční angažmá, tak vím, jaké to je, odejít pryč hodně mladý. Chtěl bych ještě sezonu dvě zůstat v Česku, udělat si jméno a pak zkusit cizinu. I teď mám nějaké nabídky, ale moc se do nich nehrnu. Přijít někam jako bezejmenný hráč, není nic jednoduchého. Nikdo si z vás na zadek nesedne. To je to samé, jako když přijde z dorostu hráč do prvního mužstva.
Takže z působení v italském Empoli máte v tomto ohledu cenné zkušenosti, byť jste do zápasu nakonec nenastoupil…
Přesně tak. Je to krásné si přečíst, že hrajete v Empoli a trénujete s týmem Serie A. Půl roku jsem sice s áčkem trénoval, ale neodehrál jediný zápas.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
