Sympatická studentka Gymnázia Lesní čtvrť ve Zlíně milovanému sportu obětuje veškerý volný čas. Rodačka z Bratřejova hrdě nosí dres Fastavu a zároveň jako rozhodčí pomáhá řídit zápasy. To vše v šestnácti letech! „Pískání se věnuji necelý rok. Jelikož to kombinuji i s hraním, tak většinou pískám zhruba dva zápasy za víkend,“ říká zapálená slečna, která se ve fotbalovém prostředí pohybuje od svých sedmi let. Kopat do balonu začínala v přípravce Bratřejov, pak hrála za Lužkovice a momentálně působí v divizním Zlíně.

Co vás víc baví? Hraní, nebo pískání?
Na to se mi těžko odpovídá. Fotbal hraji už dlouho, takže tréninky přes týden jsou pro mě rutinou, která zabírá většinu mého času. A i díky dobrému kolektivu mě stále neomrzela. Na druhé straně za poslední rok mě pískání pohltilo. Baví mě rozhodovat o dění zápasu a vnímat fotbal z úplně jiné perspektivy. Obojí mě naplňuje a nechci se vzdát ani jednoho.

Jak jste se ke kariéře rozhodčí vůbec dostala?
To je dlouhý příběh. Do mého povědomí se pískání dostalo až u žen, kdy jsem začala vnímat, že utkání řídí i někdo jiný než hráčky. Se spoluhráčkou jsme si pak ze srandy říkaly, jaké by to bylo, kdybychom si zápasy pískaly my. Nikdy jsme to spolu však neuskutečnily. Po nějakém čase jsem na to samé téma narazila se spolužákem, který hrával fotbal, a společně jsme se dokopali na první rozhodcovské testy a vlastně si pomáháme navzájem až doteď.

Co vás na této profesi nejvíce baví?
Fotbal mě baví sám o sobě – sledovat hru, její napětí a atmosféru. Také mě baví rozhodovat a dohlížet na utkání a prosazovat své názory mezi ostatními.

Je velký rozdíl, zda řídíte zápasy mužů, dorostu či žáků?
Určitě ano. Liší se to jak v tempu hry, tak i po taktické stránce, a tudíž i stylem pískání. Například u mladších kategorií většinou nedáváte tak přísné osobní tresty jako u dospělých. Mezi soutěžemi je potom rozdíl v kvalitě fotbalu, ale je to také hodně individuální.



Jaké jsou reakce starších hráčů na to, že řídíte jejich zápasy?
Možná se budete divit, ale v devětadevadesáti procentech pozitivní.

Máte oblíbená mužstva? Hřiště, kam ráda jezdíte?
Z každého zápasu si odnesu nějaký osobní pocit z hráčů, pořadatelské služby, diváků. Někdy dobrý, jindy horší. Také záleží na tom, jak se mi zápas povede. Člověk hodně věcí musí brát s nadhledem. Nemám ale prozatím žádný klub, kam bych znovu nechtěla jet.

Nemáte po některých incidentech strach, že by vás některý z hráčů třeba uhodil?
Často se mi to nestává. Myslím si, že po rozhodčím, a ještě ženského pohlaví, by se hráč jen tak neohnal, takže se snažím, aby pro to neměl pádný důvod. (smích)

Máte na zápasech ochranku v podobě rodičů nebo kamarádů?
Občas se se mnou jedou podívat rodiče, většinou však jezdívám sama.

Co na váš koníček říkají kamarádky?
Zprvu se většina diví a klepe si na čelo, že jsem se jako holka místo tančení nebo vyšívání dala na pískání. (úsměv) Jinak mám ale podporu od všem mých kamarádů. Někteří se na mě občas zajdou i kouknout.

Kolik volného času vám fotbal bere?
Popravdě asi osmdesát procent mého volného času. Přes týden chodím na tréninky a o víkendu většinou odjedu ráno a vrátím se až večer, takže jsem ráda, že mám čas na školu, rodinu a kamarády.



Kam byste to chtěla dotáhnout?
Jeden z mých dlouhodobých cílů a snů je například pískat či mávat první ženskou ligu nebo také zápasy v zahraničí. Chci se podívat ven, jak to funguje tam. Dále bych v budoucích letech chtěla postoupit do krajského přeboru.

Máte nějaký vzor?
Často vzhlížím ke svým rodičům, kteří mě ve fotbale a všem ostatním podporují. Dále mě motivují i naše české prvoligové rozhodčí.

Už se vám při pískání přihodilo něco zvláštního?
Těch zážitků je mnoho. Jednou se mi třeba stalo, že jsem jela ze zápasu pískat a na místě při vybalování jsem zjistila, že jsem si nechala kopačky v kabině. Už jsem neměla čas se vrátit, takže jsem si obula svoje letní tenisky a šla pískat. K mé smůle se rozpršelo, takže jsem se celé utkání klouzala jak na ledu a párkrát jsem skončila i na zemi.

Už vás některý z hráčů nebo diváků pozval na rande nebo vám dal třeba nějaký dárek?
Občas se najde nějaký fanoušek na Facebooku, který mi napíše, ale většinou to tím i skončí. (úsměv) Mám ale pár kamarádů, které znám právě díky pískání.