„Když ho fotbal baví, je nejlepší na hřišti. Když ne, to byste ho za deset minut vyměnil. Počkejte si deset minut a uvidíte, na čem jste,“ vyprávěl před zápasem 12. kola České fotbalové ligy jeden z místních fanoušků, který se představil jako pan Karel.

Běžela minuta devátá a Vltavín poprvé rozvlnil síť soupeře. Autor branky? Martin Abena. Dokonalý scénář. „Vidíte? Pan fotbalista. Jak si zpracovává balon, jak se pohybuje…,“ usmál se spokojeně zmíněný příznivec.

Fotbalový světoběžník Abena, jenž prošel mimo pražskou Spartu také Dunajskou Stredou, bulharskou Sofií, řeckým Xanthi, zažil si angažmá v Malajsii či v Íránu, mu rozdává radost už pátou sezonu. A podle chuti to vypadá, že končit rozhodně nehodlá.

Martine, v lize jste naplno bodovali potřetí z posledních čtyř střetnutí. Jste jako tým ve vrcholné formě?
Řekl bych to tak: ve třetí lize je odlišný každý zápas. Jasně, hrajeme dobře, ale některé hráče postrádáme kvůli zranění, s nimi bychom byli ještě lepší. Ale ano, je pravda, že po každém utkání nabíráme více a více sebevědomí.

Což platí hlavně o vás – trefil jste se ve třetím duelu v řadě.
Cítím se dobře, ale je to i tím, že mě trenér staví na pozici, která mi vyhovuje. Jsem volnější a můžu hrát tak, jak potřebuju. I proto se mi teď tak daří, fotbal si jednoduše užívám.

Vypadáte nejspokojeněji, co pamatuju. Vyhovuje vám ČFL?
Fotbal je všude stejný, ne? Jo, úroveň třetí české soutěže není tak vysoká jako jinde, kde jsem hrával, ale pořád je slušná. Vzpomínám si, že v dalších soutěžích se hrálo častěji s míčem, tady je to hlavně o běhání. K balonu se taky dostanete, ale prvotní je, abyste byl fyzicky připravený. Kdo není, má to těžké.

Jaké to tedy bylo nedávno při zápase proti Spartě? Musel jste mít extra motivaci.
To zase ne, necítil jsem ani žádnou nostalgii. Vždycky je ale dobré si proti nim zahrát, ani tohle utkání nebylo zlé. Snažili jsme se a měli štěstí, že jsme šli brzy do vedení. Navíc jsme rychle přidali i další branku, což usnadnilo situaci především mladým klukům. Ti byli před zápasem nervózní, že hrají proti takovému gigantovi, ale když jsme se prosadili, začali si věřit.

Věděl jste, že za Letenské hraje také syn vašeho trenéra?
Jasně, Martin Frýdek. Dokonce často hraje na levém kraji zálohy, ne? Výborný fotbalista, ale s trenérem jsme se o něm nebavili.

Nelákalo by vás si na takovém levelu ještě zahrát?
Už ne, vždyť je mi třiatřicet let. Před pár roky jsem k něčemu podobnému vzhlížel, byl to můj sen, hrát na top úrovni, ale upřímně je už dávno pryč. Soustředím se na jiné věci a fotbal hraju pouze pro zábavu.

Ale třeba na zahraniční angažmá si zavzpomínáte rád, ne?
To ano. Například v Malajsii se hraje mnohem techničtěji, což bylo něco pro mě. Hráči nejsou až tak fyzicky namakaní jako tady, kde musíte být na hřišti schopen nejen hrát s balonem, ale je nutné být i tvrďák.

Kromě fotbalu jste tedy poznal i úplně odlišnou kulturu.
Ano, moc se mi tam líbilo. Část lidí je muslimská, část křesťanská, ale všichni byli v pohodě, přátelští a navzájem se respektovali. V Česku by to asi bylo trochu odlišné, nicméně pokud respektujete ostatní, budou i oni vás.

Kterou zemi jste si ze svých fotbalových cest zapamatoval nejvíce?
Pamatuju si úplně všechny, ale nejraději vzpomínám na Írán. Tam jsem si to opravdu užil. Kultura je úplně jiná, osobně jsem mohl chodit, kam jsem chtěl, a dělat, co mě napadlo. Nebylo to tak striktní, jak se povídá, můžete tam například chodit jen v triku a v kraťasech, je to jen na vás. Angažmá sice trvalo pouhý rok, ale nikdy na něj nezapomenu.

Máte v Íránu pořád nějaké přátele?
To ne. Všichni mí kamarádi jsou tady v Česku a v dalších zemích, ale s nikým z Íránu styky neudržuju.

Kromě Čechů máte v šatně i několik dalších zahraničních hráčů. Jakým jazykem se bavíte?
V šatně obvykle češtinou. Někdy se ale stane, že já a ostatní kluci z ciziny nerozumíme, tak nám další kamarádi překládají.

Míval jste i českou manželku. Naučil jste se lépe mluvit i díky ní?
Teď mám přítelkyni a ta je také Češka, ale umím především věty jako dobrý den, dobré ráno a podobně. (směje se) Jinak ale češtinu moc nepoužívám.

Martin Frýdek, trenér Loko Vltavín
O tom, zda by se Abena stále dokázal prosadit i v profesionálním fotbale:
„Martin by šanci někde výš určitě měl. Když hrajeme v zimní nebo letní přípravě přátelské zápasy s druholigovými nebo i prvoligovými kluby, tak se nikdy neztratí. Zdá se mi ale, že trošku zpohodlněl. Třetí liga mu stačí a už netouží být pod žádným větším tlakem. Asi už nemá ambice a ve Vltavínu je spokojený. Přece jen si Spartu vyzkoušel, zahrál si i proti Liverpoolu… Každopádně kdyby chtěl, tak by si místo vybojoval.“

O někdejší problematické povaze kamerunského fotbalisty:
„Jsem v týmu třetím rokem, ale ze začátku jsme taky měli problémy. Martin se třeba urazil a házel se marod, i když mu nic nebylo. (usmívá se) Dělo se to například tehdy, když jsme po něm chtěli i věci dozadu, ne pouze dopředu. I teď je vidět, že když se mu chce, rozhoduje zápasy, když ne, nedonutíte ho ani párem volů. Vše jsme si ale už vyříkali a náš vztah funguje.“

O Abenově pozici v mužstvu:
„Martin je starší a zkušenější, s čímž přišla i odlišná role. Patří nyní k hráčům, kteří by tým měli táhnout. S věkem se člověk zkrátka mění.“