Hradečtí byli v depresi. Třikrát v lize ztratili, vypadli v poháru, doma s Vlašimí ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE prohrávali. Pak přišel zlom. Ve druhé půli nedělního duelu váleli a zvítězili 3:1. Střídající Filip Zorvan k tomu přispěl pěkným gólem i nadějným výkonem.

V jakém stavu bylo mužstvo po posledních duelech?
Řekněme si na rovinu, že to nebylo nic veselého. Ale trenér nás hned po zápase v poháru uklidňoval, že takové přicházejí. Asi deka před Vlašimí byla, ale nic světoborného, abychom se z toho skládali.

Vy jste střídal za stavu 1:1.
Než jsem nastoupil, tak jsme právě dali gól, takže to k elánu přidalo ještě víc, než kdybych tam šel za stavu 0:1. Ale jsem rád, že když jsem tam přišel, tak jsme zápas otočili a zvládli ho vítězně a v závěru jsme si snad poprvé v této sezoně dokázali víc jak pětkrát přihrát. Takže o to je to lepší.

Dal jste gól, hrál velmi slušně. Čím to?
Poprvé jsem tam šel jako podhrotový hráč, doteď jsem hrál přece jen níž, jsem rád, že jsem dostal šanci a jsem rád, že to bylo právě na podhrotu. Čísla k tomu patří, ale je to jen jeden gól, což je stále málo. Doufám, že to bude pokračovat v lepších číslech.

Je pro vás velký rozdíl nastoupit ve středu zálohy nebo na podhrotu?
Myslím, že jsem nebezpečnější v útočné třetině. Já ale mám balon rád a jsem i rád, když hraju níž a můžu míč rozehrát. Ale stále komfortněji se cítím na pozici výš.

Řekl jste si o místo?
Doufám. Nikoho nebaví tady sedět na lavičce a objíždět - když to řeknu blbě - druholigové stadiony, kde to je jako třeba tady rozkopaný. Snad jsem si o to řekl, ale je to jen jeden zápas.

Jak je možné, že po prvním gólu přišla taková změna?
Protože gól vždycky strašně nabudí. Když ho tým dá, tak je hned větší elán běhat a makat. Teď jsme ho dali zaplaťpanbůh brzy poté, co jsme obdrželi.