Když fotbal v Přerově přejel i hokej. Je to už 25 let, premiéra byla triumfální

Dění v hokeji po nepovedené baráži o extraligu nedělalo fanouškům radost. To byla velká šance pro fotbal u řeky Bečvy. FK Přerovské strojírny tak po 9. místě v MSFL v roce 1995 realizoval fúzi s druholigovým FK Alfa Slušovice.

„Podle našich předběžných úvah to znamená, že musíme navýšit rozpočet zhruba o šedesát procent. Nemusí být tajemstvím, že budeme potřebovat k činnosti částku ve výši dvanáct až třináct milionů korun, ve které jsou již obsaženy úpravy na stadionu, posílení družstva, mzdy a také zabezpečení mládeže,“ nechal se tehdy slyšet sportovní ředitel FK PS Přerov Miroslav Levinský.

Jak Kuřim soužila Masopusta. Klub letos slaví devadesátiny

Generálním sponzorem, který zajistil velkou část zmíněné částky, v té době byly Přerovské strojírny. Pod jejich hlavičkou pak měli Přerované v roce 1996 vyběhnout k prvnímu druholigovému utkání. A očekával se velký zájem.

Dvoutisícové návštěvy

„Byl bych velmi rád, kdyby se na přerovském fotbalovém stadionu prezentovala návštěvnost, jaká byla v průběhu hokejové ligy, protože čtyři tisíce diváků dovede vytvořit patřičnou kulisu a ta je nezbytnou součástí kvalitního výkonu mužstva,“ řekl Novému Přerovsku Miroslav Levinský.

Nebyly to sice čtyři tisícovky fanoušků, na úvodní domácí duel s Baníkem Havířov ale na stadion zamířilo přibližně 2000 diváků.

„Připravili jsme pro ně kulturnější prostředí. Tribuna dostala nový kabát, nově jsou natřeny i ochozy pro diváky. Už v průběhu minulé sezony jsme zbudovali bufet na tribuně,“ uvedl Levinský.

Tým složený prakticky napůl z hráčů Přerova a Slušovic vedl exslušovický kouč Dan Matuška, asistentem mu byl přerovský Milan Gajdůšek.

Sparta? Pod Krkonošemi vždycky vzácná návštěva. V letech 1948, 1970 i nedávno

A velká premiéra v sobotu 17. srpna 1996 byla triumfální. „Strojírny“ přejely Havířov 5:1 díky dvěma gólům šutéra Martina Chorého a dalším brankám Miroslava Březíka, Kamila Nečase a Milana Holíka. Havířovu nepomohl ani pozdní příjezd kvůli poruše autobusu. Ten mohl rozhodit i domácí.

„Byli jsme nachystaní a trošku nás to vyvedlo z míry,“ hodnotil tehdy trenér Dan Matuška. „Výsledek byl pro Havířov ještě milostivý. Diváci se měli na co dívat.“

Spokojeni byli i přerovští fanoušci a nová fotbalová vlna s pěknými návštěvami na přerovském stadionu se s týmem táhla celý podzim, po kterém (polovičnímu) nováčkovi patřilo pěkné šesté místo tabulky. Na čtvrté Blšany přitom „Strojírny“ ztrácely jediný bod.

A právě „bramborovou“ pozici nakonec přerovští borci i díky zájmu diváků o druholigový fotbal na jaře 1997 slavili. Toto umístění se dá s klidem považovat za nejlepší v historii fotbalu v Přerově.

Vajda rád vzpomíná

„Pamatuju si na zápas s Duklou Praha, na který přišly tři tisíce lidí. Takto naplněná ta tribuna nebyla nikdy předtím, ani potom. Praskala ve švech. Ten zájem jsme strhávali a když přijel atraktivní soupeř, tak o to víc to bylo. V té době to bylo lepší než hokej,“ zavzpomínal tehdy nejoblíbenější hráč přerovských fanoušků Tomáš Vajda.

Jen škoda, že fotbal zůstal v městě na řece Bečvě na vrcholu tak krátkou dobu. Nestihlo se ani vybudovat silné fanouškovské jádro.

„Potlesk celé tribuny se příjemně rozléhal. Ale že bychom měli nějaký přerovský kotel, který by s námi jezdil i ven, tak to nebylo. Byli to fanoušci, ale žádné vytrvalostní skandování,“ dodala pozdější ikona Synotu Staré Město Vajda.