První volanovský hattrick za devět minut, pro „blázny“ po padesátce slova obdivu

Jak byste všechny své branky popsal?
První padl po nádherném centru z levé strany, který mi dopadl přímo na hlavu a já jen zamířil na vzdálenější tyč, kam se brankář soupeře nemohl přesunout. Při druhé trefě Mára Voňka pronikl s míčem do šestnáctky, svedl souboj s obráncem soupeře, po kterém se balón vykulil před moje kopačky, tak jsem ho uklidil na přední tyč. No a třetí gól, to byl rychlý brejk dvou na jednoho, Mikluš (Martin Miklušák) vedl míč z levé strany, mohl sám zakončovat, ale nezištně mi nahrál před prázdnou branku, to pak už nešlo nedat.

V základní sestavě jste se objevil po delší době a na vině bylo zranění vašeho kamaráda Martina Votavy. Měl jste motivaci jej zastoupit? Přece jen jde o nejlepšího střelce mužstva.
Je to tak, v základu jsem nastoupil po dlouhé době, a to kvůli nepříjemnému zranění Votavky, kterému přeji brzké uzdravení a rychlý návrat na trávník. Nahradit našeho nejlepšího střelce, se kterým hraji prakticky celou svou fotbalovou kariéru, není vůbec jednoduché. Hlavně jsem chtěl ale pomoci týmu k výhře. Hlavní je, že jsme vyhráli. Že jsem nakonec vsítil tři branky, to je takový příjemný bonus navíc.

S Martinem Votavou jste se určitě po utkání viděli. Jak okomentoval váš střelecký počin?
Voty na zápase byl mezi diváky, takže viděl i moje góly. Po utkání mi pogratuloval a pak jsme to oslavili jedním pivkem přímo u hřiště.

Kanonýr deníku Jan PřívratskýZdroj: Veronika Fiebingerová

Loni Volanov okresní přebor vyhrál, letos bojuje o konečnou čtvrtou příčku. V čem jsou obě sezony z pohledu vašeho mužstva jiné?
Loni nám sezona vyšla parádně. Dařilo se nám prakticky celou dobu a vyhnuli jsme se nějaké větší herní krizi. V letošním ročníku se zvýšila konkurence v podobě notně posílených mužstev Hajnice a Kocbeří. Tyto týmy výrazně zvýšily kvalitu celé soutěže, ale i s nimi jsme letos sehráli vyrovnané bitvy. Náš kádr zůstal prakticky beze změn a se současným postavením v tabulce jsme spokojeni.

Kanonýr deníku Jan PřívratskýZdroj: Veronika FiebingerováPřesto stále platíte za nadprůměrného účastníka soutěže. Jak si vy jako člen týmu užíváte momentálně období volanovského fotbalu?
Užívám si ho moc. Sešla se tu výborná parta, fotbalově se nám daří, diváci na nás chodí v hojném počtu a máme kvalitní zázemí. Co víc si přát.

Mimochodem sledujete dění na čele tabulky? Co říkáte letošní bitvě o titul přeborníka, kdo a proč podle vás soutěž vyhraje?
Samozřejmě sleduji. Bitva o titul je letos velice napínavá. O titul stále ještě bojují tři mužstva (Hajnice, Kocbeře a Bílá Třemešná). Podle mě nakonec vyhraje Hajnice, má na okres neskutečně kvalitní a zkušený kádr. To se v posledních zápasech projeví a pro titul okresního přeborníka si tento tým dokráčí.

Kdybyste se měl ohlédnout za vaší kariérou, jak byste ji popsal?
Moje fotbalová kariéra začala v týmu FK Chvaleč až ve dvaceti letech, do té doby jsem hrál lední hokej za Trutnov. Ve Chvalči jsem strávil jako hráč místního FK nějakých čtrnáct let a bylo to strašně fajn. Hráli jsme sice prales, výsledky týmu byly jako na houpačce, ale mně osobně se docela dařilo a dával jsem hodně branek. Měli jsme dobrou partu a dodnes si s bývalými spoluhráči rád zahraji v zimě fotbálek v místní tělocvičně nebo zajdu na pivko. Do Volanova jsem přestoupil v roce 2018 a bohužel v prvním mistrovském utkání jsem se nepříjemně zranil, zlomil jsem si nohu (holenní i lýtkovou kost) a na dlouhé dva roky musel na fotbal zapomenout. Jsem rád, že ještě můžu fotbal hrát, a tak si každou chvíli na hřišti za Volanov užívám.

Kanonýr deníku Jan PřívratskýZdroj: Veronika FiebingerováJeště na podzim za trutnovskou rezervu nastupoval váš o dva roky mladší bratr Michal. Živíte ještě naději, že byste se na sklonku kariéry potkali v jednom dresu?
Naděje umírá poslední a s bráchou bych si samozřejmě rád zahrál. Bohužel brácha má problémy s kolenem už dlouhou dobu (nedávno byl již na čtvrté operaci), ale pořád se mu ještě nechce s fotbalem končit. Takže malá jiskřička naděje tady je, budu se snažit ho zlákat do Volanova a snad by to mohlo klapnout.

Teď je vám devětatřicet. Jak dlouho ještě plánujete fotbal hrát a co říkáte na borce, kteří okresní přebor hrají i dávno po padesátce?
Roky přibývají, konec kariéry se blíží, ale ještě končit nehodlám a pokud zdraví vydrží, tak si svou kariéru za Volanov rád prodloužím. Pro ty „blázny“, kteří hrají i po padesátce, mám jen slova obdivu. Je vidět, že fotbal milují a dokud budou moci chodit, tak ho budou hrát (směje se).

Je to jako pohádka, všechno se spojilo, rozplýval se Souček po vítězství v Edenu

Na závěr odbočím. V sobotu se hraje finále Ligy mistrů. Koho favorizujete a jakým fotbalem se podle vás Manchester City a Inter Milán budou v Istanbulu prezentovat?
Na finále Ligy mistrů se samozřejmě těším. Pro mě jsou jasným favoritem City, jejich výkon proti Realu byl dominantní. Ale Inter bych nepodceňoval, mají kvalitní kádr a je to jen jeden zápas a ještě na neutrální půdě. City nemusí mít svůj den a může dojít k překvapení. Ale pokud zopakují svůj ofenzivní výkon proti Realu, tak nemá Inter šanci.