V pondělí se Deník nejen na východě Čech podrobně věnoval blížící se volbě nového šéfa Fotbalové asociace České republiky. Osloveni byli všichni zástupci klubů a svazů s hlasovacím právem. Ti měli odpovědět na jasnou otázku, koho budou volit na čtvrteční valné hromadě.

U Okresního fotbalového svazu Jičín bylo chybně uvedeno „bez odpovědi“, přitom pravda je taková, že jičínský fotbalový svaz se dlouhodobě kloní na stranu Petra Fouska a nejinak tomu bude také tentokrát, což jasně vysvětluje VLADIMÍR BLAŽEJ, současný místopředseda OFS Jičín.

Proč by měl být novým předsedou FAČR Petr Fousek?
Dlouhodobě v OFS Jičín zastáváme filozofii, že do nejvyšších pater jakéhokoliv managementu se má dojít po schodech, nikoliv vyjet výtahem. Tuto filozofii Petr Fousek splňuje, zná fungování sekretariátu FAČR, byl zmocněncem UEFA při řešení problematiky řeckého fotbalového svazu, přináší inspirativní nápady z analogických evropských fotbalových asociací, vedl organizační štáb mistrovství Evropy hráčů do 21 let v rámci pořadatelství České republiky a není mu vůbec cizí regionální fotbal.

Jak ho ještě vnímáte?
Známe ho navíc jako člověka s konzistentními názory, člověka, kterému obtížně někdo diktuje svoji vůli, což jsem osobně poznal při jeho působení v roli generálního sekretáře v éře silných osobností typu Jaroslava Vacka, Vlastimila Košťála či Františka Hrdličky. Petr Fousek je jeden z mála fotbalových diplomatů, které český fotbal vyprodukoval a jeho komplexní vybavenost je vysoká. Rovněž se domníváme, že v jeho osobě má český fotbal na půdě UEFA a FIFA člověka, který se v těchto strukturách orientuje a nebude se několik let učit, jak zde má vystupovat a jednat. Pokud OFS Jičín volil takto v roce 2017, tak nemá důvod nyní volit jinak.

A co Karel Poborský?
Ten vykonal velký kus dobré práce, patří do řídících struktur, ovšem výše uvedená kritéria i přes skvělou hráčskou kariéru zatím nesplňuje.

Co teď nejvíc potřebuje český fotbal na všech úrovních?
Nejen fotbal potřebuje nyní zejména to, aby se česká společnost stabilizovala a kultivovala. Kolektivní sport je vždy odrazem toho, jaké mechanizmy působí v politice a v mezilidských vztazích. Vnitřně potřebuje český fotbal řízení s akcentem na kolektivní rozhodování, diverzifikaci a autonomii řídících činností, potřebuje více trenérů typu Trpišovského či Svědíka, kteří si svoji kariéru budovali právě na těch pomyslných schodech, potřebuje daleko více pozornosti mládeži v regionální kopané ve věku 13-19 let a sepětí škol s fotbalem a se sportem obecně.

Co dalšího je třeba ke zlepšení?
V českém fotbale by se mělo pohybovat více lidí, kteří z fotbalu méně berou a daleko více mu dávají, více rozhodčích a dalších činovníků, kteří nejenom umí řídit, ale mají zejména morálku. A nyní před volbami potřebuje zejména daleko více volitelů, kteří budou volit a rozhodovat se zejména podle vize, kam by se měl ubírat český fotbal, a nikoliv podle toho, jaká další role jim bude ve strukturách FAČR nabídnuta.