Radku, ovládl jste anketu Deníku, o nejlepšího hráče podzimu v okresním přeboru, co jste na to říkal?

Byl jsem hodně překvapený. Samozřejmě to člověka potěší.

Překvapilo vás kolik hlasů dorazilo a víte, kdo vám je posílal?

Rozhodně ano. Hlavně to, kolik lidí si našlo čas a hlasovalo. Věděl jsem, že kluci z týmu posílají hlasy i rodina. Posléze jsem se dozvěděl, že i lidé, se kterými se potkávám v práci. Těm všem bych chtěl poděkovat.

close Radek Hlavatý, fotbalista Libáně. info Zdroj: archiv hráče zoom_in Radek Hlavatý, fotbalista Libáně.

Vévodíte tabulce střelců, když jste nasázel rovných deset branek, velká spokojenost?

Nějaká spokojenost tam určitě je, z devíti zápasů deset branek je slušné číslo. Na druhou stranu mohlo být určitě víc. Jak říká můj kamarád: „Jsi kopyto!“ (smích)

Nejlepší střelci podzimu v OP

10 - Radek Hlavatý (Libáň)
9 - Miloš Kovář (Kopidlno B)
8 - Vojtěch Bernard (Kopidlno B), Pavlo Ovcharenko (Libáň), Vojtěch Svoboda (Milíčeves)

Měl jste před sezonou nějakou metu, na kterou byste se chtěl dostat?

Ne vůbec. Spíš jsem si přál, aby tým v nové sezoně fungoval, nikoho netrápilo zranění a dařilo se nám.

Jaký zápas se vám na podzim povedl nejlépe?

Nejde mluvit pouze o jednom hráči. Myslím, že celému týmu se povedl hned ten první doma s Nemyčevsí, kdy mi kluci přihráli na hattrick.

Podzim jste zakončili se 13 body na osmém místě, jak ho hodnotíte?

Jako velice ztrátový. Bodů mělo být určitě více.

Body jste sbírali pouze na domácím trávníku, je pro vás velká výhoda hrát před vlastními fanoušky?

Pro každý tým je výhoda hrát před vlastními fanoušky. Pravda, venku se nám nedaří, což víme. Naopak doma nás lidi podporují a my děláme vše proto, abychom jim udělali radost a byli jsme všichni spokojeni. Jedno velké díky za to, kolik jich chodí a jak fandí.

S jakým umístěním byste byl spokojený po odehrání všech kol?

Do třetího místa bych byl spokojený.

Uskutečnila se v Libáni nějaká rozlučka s podzimem? Jak probíhala?

Rozlučka proběhla, ale bohužel jsem se nemohl účastnit. Kluci si dali nějaký to pivko a tataráček. Probrali podzim, naplánovali soustředění a určitě si stanovili nějaký cíl pro jaro.

Jakou máte partu v kabině?

Parta v kabině je dobrá. Máme tam i starší borce, než jsem já. (směje se) Když to spojíme s mladšími hráči, je to fajn mix a dobře si rozumíme.

Je vám 37 let, do kdy plánujete fotbal hrát? Co vás na něm pořád nejvíc baví?

Dokud mi to zdraví dovolí, tak bych nějaký zápas ještě odehrát chtěl. Baví mě vyhrávat, baví mě, když na nás chodí lidi a fandí. Taky je super potkávat na hřišti známé kluky z různých týmů a vidět, že jsou zdraví a že jim to pořád kope.

Změnil se nějak od dob, kdy jste s ním začínal? A jak jste se měnil vy jako hráč?

Od chvíle, co jsem poprvé kopl do míče, se fotbal určitě posunul směrem dopředu. Když se zaměřím na sebe, přijde mi, že jsem se moc nezměnil, pouze jsem zestárl a jsem víc ukecanej na hřišti, což mi hodně lidí vyčítá.

Na programu je zimní pauza, jak si od fotbalu nejlépe odpočinete?

Rodinným výletem, jinak bych ani odpočívat nemusel.

Máte rád i zimní sporty?

Když mi to čas a šéf dovolí, zajdu si na lyže a jelikož v místě, kde pracuji, máme nejvýše položené venkovní kluziště v Česku (1060 m. n. m.), chodím hrát s klukama i hokej.


Načítám tabulku ...