V sobotu dva zápasy dorostu. V neděli nejprve na pomezní čáře sledovaný duel v krajském přeboru před kamerami České televize, na který dorazilo do Police nad Metují 1905 fanoušků, následovaný mačem v I. B třídě. Poté dva dny na Svátku fotbalu v Malšovické aréně.
I to dokazuje, jak Kánská fotbal miluje. Pravě na McDonald’s Cupu, kde řídila řadu zápasů mezi nejlepšími žáky ze základních škol, vznikl rozhovor.
play_fill
Jak vás napadlo stát se fotbalovou rozhodčí?
Dlouho jsem hrála fotbal za Hradec Králové v první lize, potom jsem ještě nastupovala v nižších soutěžích za Trutnov a za několik dalších týmů a hodně mě lákalo zjistit, jaké je to z pozice rozhodčího. Prostě být na druhé straně. Být člověkem, který je také na hřišti, ale má na fotbal trochu jiný pohled než hráči.
Jak to vypadá s ženskými rozhodčími, kolik vás je?
Je nás málo a řekla bych, že počet bohužel stále ubývá. V republice si myslím, že zhruba třicet až čtyřicet. Přitom jednu dobu nás bylo poměrně dost.
Čím to?
Asi to nedokážu určit. Přijde mi, že dnešní doba je poměrně zvláštní v tom, že nikdo nemá ambice. Já kdybych byla mladá a měla možnosti, které mají holky, a že cestu mají opravdu vydlážděnou, obula bych se do toho a kráčela bych po ní. Mají možnost se podívat do světa. Máme tady čtyři pět holek, které tam jezdí a když nám pak vyprávějí, co všechno prožívají, wau. Mám z toho i teď husinu.
Kolik dní za sebou jste pískala? Pondělí i úterý na McDonald’s Cupu v Hradci, o den dříve jste zase mávala televizní derby mezi Policí nad Metují a Náchodem…
Přiznám se, že tenhle víkend a začátek týdne jsem měla hodně náročný. Byla jsme v Polici, kde to bylo naprosto úžasné. Vyšlo všechno, co mělo – atmosféra, diváci, počasí. Nabilo mě to! A hned jsem mohla jet do nedalekého Hronova, kde jsem řídila zápas I. B třídy. Předtím jsem měla dvě utkání dorostu. Sobota dva, neděle dva a pak McDonald’s Cup. (směje se)
Jaký je rozdíl mezi pískáním dospělých a dětí?
V dětském fotbale je více emocí. Vidíte ohromnou radost, když dají gól. Naopak slzy, když se jim něco nepovede. U chlapů už tohle tolik není, naopak tam je někdy zákeřnost.
play_fill
Setkáváte se u mládežnického fotbalu s tím, že ambice trenérů a rodičů jsou někdy až za hranou?
Setkávám a řekla bych, že hlavně u těch rodičů. V mnoha případech nejsou soudní a přijde mi, že by měli jít dětem příkladem a ne se před nimi chovat tak, jak se někdy chovají. Kdo je totiž pro děti vzor? Rodič a trenér!
Zhoršuje se chování některých rodičů?
Po covidu ano. Situace není dobrá a nejde jenom o to zmiňované chování. Čím dál méně dětí má zájem o to hrát fotbal. Já ho pořád hraji a už to není, co bylo za mě. Přijde mi, že už se tomu nedává tolik, což mě mrzí.
Pojďme to zakončit něčím pozitivním. Jak se vám líbil Svátek fotbalu, 25. ročník McDonald’s Cupu v Malšovické aréně?
Fantazie. Krásný turnaj i organizace. Všem okolo jsem říkala, že je skvělé, že děti mají možnost si na tomhle stadionu zahrát, protože to je neskutečný zážitek. Doufám, věřím a hrozně to klukům přeji, aby si tu jednou zahráli i dospělý fotbal.
