Na podzim ukázal, proč ho Hradec Králové před rokem a půl kupoval. Slovenský útočník Erik Prekop vstřelil pět gólů, stal se nejlepším střelcem týmu a výrazně přispěl k tomu, že Votroci jsou v čele fotbalové FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY.

„Od zápasu v Třinci jsem se cítil sebevědomě,“ hlásí třiadvacetiletý kanonýr, který na východ Čech přišel z Trenčína. Pomalu se probíjel do základní sestavy, nebylo to ono. Až teď se herně rozzářil a může být ještě lepší. „Já jsem o sobě ani chvilku nepochyboval, že bych zapomněl hrát fotbal,“ říká Prekop.

Jste první s náskokem dvou bodů před Líšní, ale nebýt ztrát v posledních kolech, mohlo být vaše vedení výrazné. Jak hodnotíte podzim?
Hodnotím ho pozitivně, i když jsme ke konci podzimu poztráceli body. Ale když se na to podívám z globálu, tak kdyby nám někdo před začátkem soutěže řekl, že budeme první s náskokem dvou bodů, tak bychom to brali. Jen nás může mrzet, že jsme v posledních kolech měli takové výsledky, neudrželi vedení, nedali góly a hlavně jsme nedokázali vyhrát doma. Neumím si vysvětlit, čím to je, jestli touhle dobou, stadionem… (úsměv)

Takhle vás na jaře čeká boj…
Je to škoda. Mohli jsme mít polštář před začátkem druhé poloviny sezony, takhle budeme muset bojovat do závěrečného kola. Týmy zespodu se na nás lepí, budeme muset ještě zamakat.

Kdo z protivníků vás bude podle vás nejvíc nahánět?
Od začátku se hovoří o ambicích Žižkova, který podle mě udělá všechno pro to, aby se na nás dotáhl. Těžko říct, jak k tomu přistoupí v Líšni, zda udrží kádr, nebo někoho prodají. Ještě tam je Ústí nad Labem, které nečekaně vystřelilo nahoru. Týmů je víc. Ale hlavním konkurentem je Žižkov, který se tím ani netají.

Během podzimu se ukázalo, že se příliš nemusíte ohlížet po dalších týmech, ale největším soupeřem jste sami sobě, protože máte největší kvalitu. Souhlasíte?
Přesně tak. Největším soupeřem jsme sami sobě. Máme super mančaft, je tady obrovská konkurence jako v ligových týmech. Na každý post máte dva tři hráče. Někdy to trenéři nemají lehké poskládat, proto se my nemůžeme divit, že někdo není v základní sestavě třeba tři kola. Na druhou stranu v některých zápasech byli právě střídající hráči rozhodujícím faktorem. Dokázali plnohodnotně nahradit ty, kteří byli na hřišti před nimi. V zimě musíme makat jako doteď. My jsme i v koronavirové pauze dřeli, měli jsme i dvoufázové tréninky, zatímco některé týmy dostaly volno, nebo měly tři tréninky týdně. My jsme fakt dřeli hodně. A z toho jsme i teď těžili. Fyzicky jsme připraveni dobře a k tomu každýz dvaceti hráčů v kádru máme vysokou kvalitu.A jestli nám bude držet zdraví, tak se toho nebojím. Myslím si, že můžeme být ještě lepší.

Vám se dařilo. Už jste za rok a půl v Hradci našel tu správnou pohodu?
Minulá sezona byla z mé strany nijaká. Byl jsem zraněný, měl problémy se zády, potom s nohou, hrál jsem přes bolest a nebylo to ono. Druhou věcí byla moje adaptace v Hradci a na druhou ligu. V tom mi přizvukoval i trenér, který mi stále říkal, že musím makat, makat a zase makat. Postupně se mi začalo dařit. Od zápasu v Třinci jsem se cítil sebevědomě. Věděl jsem, co a jak chci hrát, prostě jsem se cítil dobře. Já jsem předtím o sobě ani chvilku nepochyboval, že bych zapomněl hrát fotbal. A jsem rád, že jsem několika góly pomohl mužstvu a splatil důvěru, kterou mi dali trenéři i vedení klubu. Trochu mě mrzí, že gólů nebylo víc, šance byly.

Více než rok jste byl na hraně základní sestavy. Jak jste boj o místo snášel?
Prožíval jsem to těžko. Mám na sebe velké nároky a do Hradce jsem přišel s tím, že chce vykopat ligu, bude tu nový stadion, ale také zapadnout do týmu, s čímž tedy problém nemám, ale někdy to nemusí být lehké. Ten rok a půl to byl takový fotbalový život, jednou nahoře a jednou dole.To zlé období jsem prožíval těžko i nyní ze začátku sezony, kdy jsem nebyl v základní sestavě. Jen jsem věděl, že já na tom nemohu nic změnit. Jediné, co můžu změnit, je můj přístup. Makat a dokazovat trenérovi, když vás dá do zápasu, že jedete na sto procent. Jak se říká: Co do fotbalu dáte, to se vám vrátí. Mně to vrátil v podobě pěti gólů.

A mnohdy krásných gólů. Třeba ten vítězný v Blansku v nastaveném čase. Rána z přímého kopu do horního roku. Už od začátku z vás čišelo sebevědomí, viďte?
To bylo o hlavě, od začátku jsem k tomu šel sebevědomě. Věděl jsem hned, kam to chci kopnout a když to trefím tak, jak to běžně kopu, tak to bude gól. A taky to tak dopadlo. Gólman udělal krok za zeď a spadlo to tam a my měli tři body.

Už jste se v Hradci zabydlel? Žijete tady sám?
Přítelkyni nemám, ale koupil jsem si psa. Ten mi dělá radost i starosti zároveň. (úsměv) S ním trávím hodně času, chodím s ním po okolí, lesích a loukách. V Hradci se mi líbí. Máme dobrou partu v kabině, trávíme spolu hodně času na hřišti i mimo něj.

Prý jste se začal otužovat. Je to forma vašeho zocelování?
(smích) Už jsem přestal, protože jsem byl nemocný. Za měsíc jsem se už konečně dostal pod ledovou vodu, sprchoval se a pak to přišlo - buch a onemocněl jsem, takže se zase sprchuji v teplé a plány padly. Ale na druhý rok to snad zase dám.

Váš vydařený podzim by mohl vzbudit zájem prvoligových klubů. Přemýšlíte o tom?
Vůbec nad tím nepřemýšlím. Někdy takové myšlenky přijdou, kam by člověk mohl jít, ale tentokrát mám opravdu čistou hlavu. Myslím jen na to, co je teď, aby se nám dařilo, nasbírali jsme co nejvíc bodů a uvidíme, co to přinese. Osobně dám fotbalu všechno, budu makat na každém tréninku a ono se to vrátí.