Do České republiky přiletěla v prosinci roku 2020. „Dodnes si pamatuju ten pocit, když jsem vystoupila na letišti z letadla a přivítal mě obrovský závan studeného větru, ze kterého mi po pár vteřinách znecitlivěly prsty," vzpomíná na své začátky v republice Sadhuová. V tu samou dobu republiku sužovala pandemie koronaviru, neměla proto možnost poznat své učitele a spolužáky.
V počátcích jí s českým jazykem pomohla mobilní aplikace Duolingo, díky které se dívka naučila základní fráze. Se začátkem školy pak začala navštěvovat kurz češtiny. „Každý týden jsem měla pět až šest hodinových lekcí češtiny. Takto intenzivní výuka mi velmi pomohla. Stále mi však dělají potíže mluvnické pády nebo rozhovor o něčem více odborném, na to nemám příliš velkou slovní zásobu," směje se Sadhuová, která má přes silný přízvuk velmi dobrou češtinu.
Se psaním problém nemá. Oblast, ze které pochází, byla původně britská kolonie, proto se většinu času učila v angličtině.
Domluví se rusky i anglicky
V Indii vystudovala střední školu, která ji připravila na budoucí studium. „Udělala jsem dvě maturitní zkoušky. První dva roky jsem musela vystudovat všechny předměty, které jsme na škole měli jako povinné. Poslední dva roky byly zaměřené na obory, které jsem chtěla studovat dál. V mém případě to byla lingvistika, jazyky a literatura," říká studentka. Kromě češtiny se domluví i rusky, hindsky nebo anglicky.
K rozhodnutí přijet a studovat v České republice ji vedla především nabídka Masarykovy univerzity. Umožňuje jí studovat předměty z různých fakult v rámci jednoho oboru. „Díky tomu, že zde současně mohu studovat žurnalistiku, lingvistiku a akademické psaní, mám možnost se zlepšovat v psaní článků a současně v opravování textů a překladu. Těmto oborům bych se chtěla v budoucnu určitě věnovat," sděluje Sadhuová. Má za cíl pracovat pro německou rozhlasovou a televizní společnost Deutsche Welle, a proto se rozhodla začít získávat novinářské dovednosti už teď.
Jako místo své první praxe si zvolila právě Brněnský deník Rovnost.
S rodiči se od začátku studia na Masarykově univerzitě osobně neviděla. V cestě za setkáním stojí náročný let, který trvá s přestupy celý den a také covidová opatření, která byla během jejích začátků na vysoké škole aktuální. „Mí rodiče mi chybí, mám chvíle, kdy bych je ráda objala, ale skrz vzdálenost to není možné. Díky Skypu s nimi mohu být v kontaktu alespoň přes videohovor. Přinejmenším dvakrát nebo třikrát týdně se takto spojíme," popisuje složitou situaci studentka.
Brno jí ohromilo především množstvím kaváren. V jedné z nich jako baristka také našla svou první brigádu v Česku. „Nejsou zde jen obyčejné kavárny, jsou vyzdobené podle určitého tématu, například Pelíšek, ve kterém se můžete pomazlit s kočkama," vykládá nadšeně studentka.
Nepříjemný zážitek
Nepříjemným zážitkem pro ni pak bylo cestování tramvají. Orientovat se v jízdním řádu a správně lokalizovat zastávky pro ní bylo ze začátku velmi náročné. „Pravděpodobně vám jako cizinci autobus či tramvaj jednou nebo dvakrát ujedou, než si na dopravní systém zvyknete," dodává.
Na otázku, co z české kuchyně jí chutná, okamžitě odpovídá vepřo knedlo zelo. Nejvíce si však zamilovala trdelník. „I když je venku více jak třicet stupňů neodolám, a trdelník si musím koupit. Cítit vůni Vánoc i uprostřed července je k nezaplacení," rozplývá se Sadhuová.
Brno vnímá jako město, která má svou vlastní osobnost. „Kromě typické novoklasicistní, novogotické a barokní architektury zde najdete i rozvoj nových architektonických staveb. Přestože jsou tyto architektonické styly v naprostém kontrastu, Brno je nějakém způsobem spojí v jeden celek a dává městu jeho vlastní charakter a jedinečnost," přibližuje.
Barbora Vozková
7
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
