Z ušetřených peněz totiž musela v březnu proplatit dovolenou jediné zaměstnankyni Alexandře Bednářové. A v dubnu jí zaplatí první dva týdny nemocenské. „Jsme doma a nic nevyděláme. Radši bychom stříhaly,“ stýská si žena. Teď se doma stará o tři malé vnučky, kterým koronavirus zavřel školky.
Minulý měsíc také zaplatila vinohradské radnici, od které si pronajímá prostory, nájem na druhé čtvrtletí. Po Velikonocích ji proto čeká na úřadě vyřizování, aby jí vrátili činži za duben, které radní koncem března odpustili jí i dalším devatenácti podnikatelům.
A po svátcích si také možná půjde říct o podporu, kterou živnostníkům nabízí stát. „Za skoro třicet let, co dělám v oboru, jsem nic podobného nezažila. Denně jsme měly pět až deset zakázek. Záleží na tom, jestli jen stříháte, nebo i vlasy zákaznici barvíte,“ vypočítává žena.
Podle ní je pomoc státu nedostatečná. „Zatím jsem o nic nežádala. Čekám, jak se to vyvrbí. Stejně to bude složité vyplňování papírů, ve kterém nejsem tak zběhlá. Podle mě ten, kdo v tom umí chodit, tak na tom ještě možná i vydělá,“ přemítá.
Jarmila Šlesová doufá, že v květnu už bude zase se svou parťačkou stát u kadeřnického křesla. „Ale nemyslím si, že se k nám hned pohrnou třeba zástupy nevěst. Řada lidí asi totiž nebude mít peníze, na které musí čekat třeba dva měsíce,“ dodává kadeřnice.