Je pár minut po desáté hodině. Jednapadesátiletý jihočech stojí na startovní čáře a ještě si v rychlosti protahuje tělo.
Miroslav Marek z pelhřimovské Agentury Dobrý den mačká tlačítko na časomíře a Josef Šálek vybíhá. Nasadil svižné tempo a v mžiku přibíhá z druhé strany. Kolečko kolem expozice a podél říčky Bělá si dává ještě jednou.

Teď už ale míří do nedalekých Městských sadů. Tam na něj čeká celkem osmadvacet okruhů dlouhých 720 metrů. Své tempo si Josef Šálek stále drží. „Běží se mi skvěle. Jsem příjemně překvapený,“ svěřuje se běžec a sviští dál.

Úsměv z úst mu nemizí, ba naopak. V parku míjí lavičky, dům pro seniory, probíhá zasněženou alejí, kolem hřiště, přes můstek a tak stále dokola. „Hobluj, hobluj, hobluj,“ povzbuzuje Šálka nadšeně muž, který prochází parkem.

Zbývá poslední okruh, netradiční otužilec má rekord na dosah. Na finálové rovince ještě zrychluje a s roztaženými pažemi přímo skáče do cíle. „Jo, jo,“ křičí vítězně.

Světový rekord

Josef Šálek tak ustanovil nový český rekord a zároveň překonal rekord světový. „Jménem pelhřimovské redakce České knihy rekordů mohu potvrdit, že jedna hodina šestatřicet minut a jednadvacet vteřin je novým světovým rekordem,“ hlásí Miroslav Marek.

Novopečený rekordman uběhl po sněhu přes jednadvacet kilometrů. „Cítím se skvěle, zima mi není,“ říká zadýchaný a spokojený otužilec.

Šálek překonal díky tomuto počinu svého holandského předchůdce Wima Hofa. Ten v roce 2007 uběhl půlmaraton bos po sněhu a ledu za dvě hodiny a šestnáct minut.

Otužovat se Josef Šálek začal před dvanácti lety ve sprše. Po nějaké době zjistil, že dokáže vlézt i do zamrzlého rybníku.
Mimo jiné ho zajímá i překračování různých limitů. Po otužování se zabýval i chůzí přes žhavé uhlí a skleněné střepy. „Můžeme zvládnout mnohé obtíže. Spoustu věcí je v našich hlavách,“ říká.

Běhání k tomu přidal před třemi lety. „Začal jsem zjišťovat, jaké to je v té zimě. Pro mě to ale není ani tolik o tom běhu, ale o jakési vnitřní dynamické meditaci a sebepoznání skrze pohyb. Naučit se správně dýchat, svoji pozornost zaměřit do nitra, najít si tam teplé místo, zaměřit se na něj a rozvádět jej po těle,“ popisuje nadšenec.

Podle jeho slov je tedy běhání hlavně o radosti z pohybu. „Začínal jsem na třech kilometrech s jazykem na vestě a myslel jsem si, že druhý den už to nerozchodím. Šel jsem ale do toho znovu a znovu. Najednou z toho byly desítky kilometrů a běhání jsme si začal užívat,“ vzpomíná na své začátky.