Procházku můžete začít od Kosti, ale doporučuji dojet do obce Střehom a zde auto zaparkovat. Odsud vede údolím červená turistická značka. Povede vás kolem starého mlýna, který vypadá jako z pohádky. Pro natáčení pohádek je skutečně občas využíván. Jenom kolo se mu netočí, protože v náhonu je málo vody.

Jakmile zajdete do lesa, ovane vás znatelně chladnější vzduch kaňonovitého údolí. Vzniklo z kvádrových pískovců z usazenin druhohorního moře, vlivem nejrůznějších přírodních faktorů. Brzy narazíte na studánku Roubenku, s průzračnou vodou. Nebojte se z ní napít. Zde můžete vzpomenout na básníka Fráňu Šrámka, který se v blízké Sobotce v r.1877 narodil a v údolí nacházel inspirace pro své romantické básně.

Dále nás cesta zavede k vzorně udržované staré chalupě, patřící jednomu našemu známému herci. Možná ho tak jako já uvidíte, jak seká trávu. Hned vedle chalupy je trochu ponurý Pilský rybník rybník. Cesta po jeho levém břehu vás po dvou kilometrech zavede až ke hradu Kost. Právě z této strany je hrad nejimpozantnější a nejfotografovanější. V minulosti byl dobře opevněný a obehnaný rybníky. Husité jeho dobývání vzdali a odtáhli prý se slovy, že kost patří psům. Tak získal hrad jméno.

Když dojdete pod hrad, zkuste si najít místo, ze kterého jsou vidět všechny čtyři hrany věže. Její nezvyklý půdorys má totiž tvar lichoběžníku. U rybníku se taky můžete vydat po jeho pravém břehu podle okrajových skal. Cestička je tu téměř neznatelná. Zabloudit však nemůžete, protože po levé straně máte břeh rybníka a hned vpravo jsou příkré skály. Připravte se na různé terénní překážky. Když to nevzdáte, tak na konci rybníka uvidíte ve skalách nenápadný vchod, za kterým se skrývá malá jeskyně. Dovnitř lze vlézt i bez baterky. Jeskyně není veliká, jen několik metrů vysoká a hluboká. Zajímavé je na ní, že asi před pěti tisíci lety sloužila nejpravděpodobněji jako keltská svatyně. Tenkrát to tu vypadalo jinak. Rybník tu nebyl a možná ani les. Vyvýšený vchod poskytoval dobré místo pro kněze, který odsud mohl řídit obřady. Odehrávaly se ve dny jarní a podzimní rovnodennosti, kdy dochází při západu slunce k zvláštnímu úkazu. Jen na krátký okamžik úzký sluneční paprsek dopadne na kámen v jeskyni.

Byl jsem tu právě v tento den, když se slunce pomalu sklánělo k obzoru. Probleskovalo mezi okolními stromy. Do jeskyně proniklo teprve, až když bylo těsně nad obzorem. Nejdříve rozptýleně ozářilo boční stěnu a pak na krátký okamžik trvající asi minutu, se úzký proužek ostrého světla objevil na oblém kameni u vchodu. To bylo to vrcholné divadlo, které je jen dvakrát do roka na rovnodennost. I když srovnat to se Stonehenge nelze, tak je to zajímavá podívaná. V den jarní a podzimní rovnodennosti jsem zde byl několikrát, ale paprsek na kameni se mi už spatřit nepovedlo. Buď jsem přišel pozdě nebo byla zatažená obloha a slunce zapadalo do mraků.

Když už budete v těchto končinách, můžete se zajet podívat na zbytky největší keltské svatyně v Čechách. Rozkládá se na návrší při cestě z Markvartic do Hřmenína. Zbytky stavby (jakési valy) mají nezvyklý tvar lichoběžníku, o rozloze 14 620 m2. Zajímavé na svatyni je její geometrická orientace. Při letním slunovratu lze odsud pozorovat východ slunce přímo nad 8 km vzdáleném kopci Veliš. Vstupní brána, jihozápadní roh svatyně a Veliš jsou v jedné přímce. Svatyně patrně sloužila jako astronomická observatoř. Duchovní aktivity Keltů jsou doloženy i na dalších místech v Českém ráji. Významnou vstupní branou do „jiných světů“ byly známé Trosky s tzv. „Dírou do pekel“ nebo oblast hradu Rotštejn v Klokočských skalách. Na odkrývání historie Keltů v Českém ráji má největší zásluhy archeolog Muzea v Mladé Boleslavi Jiří Waldhauser.

Vladimír Čížek