Vystudovaný drůbežář, založením i povoláním divadelník, ředitel. Vychodil zemědělskou školu v Čáslavi, a pak chodil polními cestami ze Železnice do slepičárny v Soběrazi. Stal se ředitelem K-klubu, protože divadlo uměl. A nejenom divadlo.

Dohadujeme se s přáteli kdy, ale nejspíš to mohl být rok 93, kdy se Martin stal ředitelem K-klubu – střediska pro volný čas mládeže. To bylo ještě v budově bývalého Studentského domova, nyní knihovny. Martin řediteloval, organizoval, obstarával kroužky, ale hlavně hrál divadlo a divadlo režíroval. Přední české divadelní scény se pyšní herečkami a herci, kterým Martin dal základ divadelního kumštu. Janinka Plodková, Daniel Krejčík a mnozí jiní.

Dvaadvacátá benefice Apropo se konala v sobotu 4. listopadu v Masarykově divadle v Jičíně.
Dvaadvacátá benefice Apropa. Částka, která se vybrala, je rekordní

Vybavuje se mi scéna: Martin měl pod jevištěm malý stolek, na něm papíry a režíroval. To už bylo v současném Káčku na náměstí. Dovedl se náramně rozparádit, a tak najednou vzal kladívko, které měl, protože něco upravoval na scéně, a tím kladívkem tloukl do stolku. Tloukl, až tam rozbil ležící hodinky. Ohromný přechod, ale i lítost. Když emoce skončily, přiznal se Martin, že si tuhle scénu se starými hodinkami připravil pro pobavení.

Tak to byl Martin Zajíček. Nehádal se, nebyl zlý, ale za svým si stál. Bylo potěšením být vedle něj. Hrát s ním divadlo. Od Boha políbený člověk.

To jsou slova lidí, se kterými pracoval, divadlo hrál, žil.

Přidávám vzpomínku na jedno jeho představení. Jmenovalo se Pidimuž (dle Adolfa Muschga). Hra pro 4 osoby, těmi byli 4 členové jeho rodiny. Bylo to hodně dávno. Po představení viděl jsem Martina náležitě zpoceného. Skoro se mí chtělo zeptat se, kolik asi zhubnul. Ale otázka byla – do jaké míry se herec tak vžije do role, že až ztrácí svou identitu. „To nemůže. Stále musí být nad věcí. Nepřestat být hercem.“

Herec Martin Zajíček byl na tomhle světě i dobrým člověkem.

Bohumír Procházka (proChor)